Poslední dny planety země
6. kapitola — Životní styl “ostatku”
Duch služby a obětování
Dlouho již Bůh čeká na to, až celou církev prostoupí duch služby tak, že každý její člen bude pro něho pracovat podle svých schopností. Až všichni členové Boží církve budou konat dílo, jež jim bylo uloženo, všude, kde je toho zapotřebí, ať doma nebo za hranicemi, a tak budou plnit příkaz evangelia, pak bude celý svět záhy vyburcován a Pán Ježíš se vrátí na tuto zemi s mocí a velkou slávou. (The Acts of the Apostles, s. 111) PPZ 49.1
Tendencí je nahradit snahu jednotlivce organizacemi. Snažíme se vše zcentralizovat a vytvořit velká shromáždění a zařízení. Mnozí přenechají skutky lásky k bližnímu úřadům a organizacím. Omlouvají se tím, že takto nemají žádné spojení se světem, ale jejich srdce přitom chladnou. Zaměstnávají se jen sami sebou a nouzi druhého nevěnují pozornost. Láska k Bohu a k bližnímu umírá. PPZ 49.2
Kristus svěřuje svým následovníkům osobní práci, ve které je nemůže nikdo jiný zastoupit. Služba nemocným a chudým, předávání poselství ztraceným nemůže být předností výborů nebo dobročinných spolků. Osobní odpovědnost, osobní úsilí, osobní posvěcení, to je to, co vyžaduje evangelium. (The Ministry of Healing, s. 147) PPZ 49.3
“Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu”
Kristus řekl: “Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.” Lukáš 19,13. Je možné, že nám zbývá již jen několik málo let, avšak musíme až do samého konce hospodařit s tím, co nám bylo svěřeno. (The Review and Herald, 21. dubna 1896) PPZ 49.4
Kristus touží, aby se každý v klidu učil přemýšlet o jeho druhém příchodu. Všichni mají každodenně studovat Boží slovo, přitom však nesmějí zanedbávat své povinnosti. (Letter 28, 1897) PPZ 49.5
Kristus řekl, že když přijde, budou někteří z těch, kteří jej očekávají, zaujati prací. Někteří budou rozsévat na poli, jiní žnout a sbírat úrodu a jiní budou mlít ve mlýnech. Boží vůlí není, aby jeho vyvolení odložili své závazky a povinnosti časného života, poddali se prázdnému rozjímání a žili v náboženském snění. (Manuscript 26, 1901) PPZ 49.6
Naplňte svůj život všemi dobrými činy, které můžete vykonat. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 488) PPZ 50.1
Jakoby každý den byl naším posledním dnem
Jsme povinni bdít, pracovat a modlit se tak, jakoby každý den byl posledním dnem, který nám byl darován. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 200) PPZ 50.2
Bezpečí nám zaručuje jedině dobře vykonaná každodenní práce, námaha, bdělost, očekávání a stálé spoléhání se na moc toho, který byl mrtev, ožil a žije na věky. (Letter 66, 1894) PPZ 50.3
Každé ráno vždy znovu pro nastávající den posvěcujte sebe i své děti Pánu. Nepočítejte na měsíce a léta dopředu, neboť ty nejsou vaše. Vám je dán jenom krátký den. V průběhu jeho hodin pracujte pro Mistra, jako by to byl váš poslední den na zemi. Všechny své záměry předkládejte Bohu a zkoumejte, máte-li je podle jeho prozřetelnosti provést nebo zavrhnout. (Testimonies For The Church, sv. 7, s. 44) PPZ 50.4
Svědomité zachovávání sobotního dne19
Náš nebeský Otec touží po tom, aby svěcením soboty bylo udržováno poznání Boha mezi lidmi. Přeje si, aby sobota obracela naši mysl na pravého a živého Boha a abychom tím, že ho známe, získali život a pokoj. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 349) PPZ 50.5
Po celý týden bychom měli pamatovat na sobotu a konat přípravy, abychom ji světili podle přikázání. Měli bychom dbát na zachovávání soboty nejen podle litery zákona. Měli bychom chápat také její duchovní souvislost s veškerým jednáním našeho života… PPZ 50.6
Když takovýmto způsobem budeme pamatovat na sobotu, pak časné věci nebudou převyšovat věci duchovní. Žádné povinnosti šesti pracovních dnů nemají zůstat odloženy na sobotu. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 353-354) PPZ 50.7
I člověk má v sobotu své povinnosti. Musí se postarat o základní životní potřeby, zabezpečit nemocné, pomáhat chudým. Ten, kdo v sobotu přehlíží potřeby trpících, není bez viny. Boží den odpočinku byl stvořen pro člověka a skutky milosrdenství k němu patří. Bůh nechce, aby jeho stvoření, byť jen jednu hodinu, trpělo, pokud je možné mu v sobotu nebo v kterýkoli jiný den pomoci. (Touha věků, s. 128) PPZ 50.8
Věrni v desátcích a darech
Desátek je svatý. Bůh si jej vyhradil pro sebe. Má být přinesen do jeho pokladnice, aby mohl být použit k podpoře pracovníků v díle evangelia… Čtěte pozorně 3. kapitolu proroka Malachiáše, abyste věděli, co Bůh praví o desátcích. (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 249) PPZ 51.1
Nový zákon nedefinuje znovu otázku desátku, stejně jako nedefinuje znovu otázku soboty. Důležitost obou těchto věcí zůstává zachována a jejich hluboký duchovní význam objasněn. (Counsels on Stewardship, s. 66) PPZ 51.2
Pán nyní na každém místě vybízí adventisty s. d., aby se mu posvětili a podle svých možností vykonali to nejlepší, co mohou, a tím přispěli v jeho díle. Bůh touží, aby svou štědrostí v přinášení darů a obětí projevili, jak si cení jeho požehnání a jaká je jejich vděčnost za jeho milost. (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 132, 1909) PPZ 51.3
Studená dobročinnost je slabou náhražkou živé obětavosti. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 155) PPZ 51.4
Potřeby díla budou ustavičně narůstat, čím více se blížíme konci času. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 156) PPZ 51.5
Na tomto světě procházíme zkouškami, které mají ukázat, zda jsme připraveni pro budoucí svět. Do nebe nevejde nikdo, jehož charakter je poznamenán sobectvím. Proto nás Bůh zde prověřuje tím, že nám svěřuje dočasný majetek, abychom při jeho používání prokázali, zda nám bude možné svěřit věčná bohatství. (Counsels on Stewardship, s. 22) PPZ 51.6
Výstavba nových institucí
Někteří mohou říkat: “Když Pán přijde brzy, proč zakládáme školy, sanatoria a výrobní závody? Proč se má naše mládež učit různá povolání?” PPZ 51.7
Záměrem Pána je, abychom stále rozvíjeli své talenty, které nám dal. Můžeme toho dosáhnout jedině tehdy, když je budeme používat. Perspektiva Kristova brzkého příchodu nás nesmí činit nečinnými. Naopak by nás to mělo vést ke konání všeho, co je možné učinit k požehnání a prospěchu lidstva. (Medical Ministry, s. 268) PPZ 51.8
Na světě musí být vykonáno velké dílo. Ať si nikdo nemyslí, že když se blíží konec světa, pak není důvod, proč by se měla vynakládat zvláštní námaha na výstavbu různých institucí, které podporují Boží dílo… Teprve poté, až nám Pán přikáže nestavět další modlitebny nebo nezařizovat další školy, nemocnice či nakladatelství, přijde čas, kdy složíme ruce do klína a necháme na Pánu, aby své dílo dokončil. Nyní však máme příležitost ukázat naše nadšení pro Boží věci a lásku k bližnímu. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 440) PPZ 51.9
Lékařská misijní činnost
Když náboženská agrese zruší svobodu v našem národě, ti, kteří budou stát za svobodou svědomí, se ocitnou v nepříznivé situaci. Pro vlastní dobro by se měli učit léčit nemoci, poznávat příčiny jejich vzniku a způsoby, jak jim předcházet. Ti, kteří získají tyto znalosti, všude naleznou pole působnosti. Bude mnoho trpících lidí potřebujících pomoc nejen mezi věřícími, ale také mezi těmi, kteří neznají pravdu. (Counsels on Health, s. 506) PPZ 52.1
Chci vám říci, že kazatelskou práci brzy nebude možné vykonávat, ale lékařskou misijní činnost ano. (Counsels on Health, s. 533, 1901) PPZ 52.2
Boží lid si váží svého zdraví
Bylo mi ukázáno, že zdravotní reforma je součástí trojandělského poselství a je s ním spojena tak úzce jako paže a ruka s lidským tělem. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 486) PPZ 52.3
Na čaj, kávu, tabák a alkohol musíme poukazovat jako na hříšné záliby. Nemůžeme je položit na našem stole na stejné místo jako maso, vejce, máslo, sýr a podobné potraviny. Tyto potraviny nemají být stavěny do popředí, ale čaj, káva, tabák, pivo, víno a všechny lihoviny se nemají požívat ani mírně, mají být zcela zavrženy. (Selected Messages, sv. 3, s. 287) PPZ 52.4
Pravá střídmost od nás vyžaduje, abychom se zdržovali všeho škodlivého a moudře používali to, co je zdraví prospěšné. (Patriarchs and Prophets, s. 562) PPZ 52.5
Čistý vzduch, slunce, střídmost, odpočinek, pohyb, patřičná dieta, používání vody a důvěra v Boží moc — to jsou pravé léky. (The Ministry of Healing, s. 127) PPZ 52.6
Vše, co ničí naše zdraví, oslabuje nejen naši fyzickou životaschopnost, nýbrž také i duchovní a mravní síly. Povolnost v jakékoli nezdravé praxi snižuje schopnost rozlišování mezi dobrým a špatným, a proto je pak obtížnější vzdorovat zlu. (The Ministry of Healing, s. 128) PPZ 52.7
Návrat k původní dietě
Bůh se nás snaží vést krok za krokem ke svému původnímu záměru — člověk se má živit přirozenými plody země. Ti, kteří očekávají příchod Pána Ježíše, maso nakonec nebudou jíst, přestane být součástí jejich jídelníčku. Měli bychom to mít na zřeteli a stále směřovat k tomuto ideálu. (Counsels on Health, s. 450) PPZ 52.8
Mezi lidem očekávajícím brzký Kristův příchod se musí uskutečnit velké reformy. Zdravotní reforma musí mezi naším lidem vykonat práci, která ještě nebyla vykonána. Je mnoho těch, které ještě musíme poučit o nebezpečích vyplývajících z pojídání masa. Jsou mnozí, kteří nadále jedí maso, a tím ohrožují své fyzické, psychické i duchovní zdraví. Mnozí z těch, kteří se nyní v otázce požívání masa obrátili jen napůl, odejdou od Božího lidu a nikdy se k němu nevrátí. (The Review and Herald, 27. května 1902) PPZ 53.1
Čas půstu a modlitby
Nyní a postupně až do konce času má být Boží lid horlivější, probuzenější, nemá doufat ve svou vlastní moudrost, ale v moudrost svého Vůdce. Měly by se určit dny postu a modliteb. Nemělo by být vynucováno úplné zdržování se od jídla, stačí přejít ke skromnějším a co nejprostším pokrmům. (Counsels on Diet and Foods, s. 188-189) PPZ 53.2
Pravý půst, který by měl být doporučován všem, je úplné zřeknutí se dráždivých pokrmů všeho druhu a správné používání plnohodnotných, prostých pokrmů, kterými nás Bůh tak hojně obdařil. Lidé by se měli méně zamýšlet nad časným pokrmem a nápojem, více však nad pokrmem z nebe, který obživuje celou náboženskou zkušenost. (Medical Ministry, s. 283) PPZ 53.3
Kvas zbožnosti ještě zcela nepozbyl své síly. Když nebezpečí a malomyslnost církve budou největší, malá skupina stojící ve světle bude lkát a plakat nad ohavnostmi, které se dějí na zemi. Budou vysílat zvláštní modlitby za církev, protože její členové žijí podle způsobů světa. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 209-210) PPZ 53.4
Úplná důvěra v Boha
Neposvěceným pracovníkům se mnoho věci nezdaří. Můžete naříkat nad výsledkem nesprávného počínání jiných, avšak netrapte se. Božský Mistr sám bdí nad svým dílem. Žádá jenom, aby pracovníci k němu přišli pro radu a uposlechli jeho směrnice. Všechna odvětví díla — naše sbory, misie, sobotní školy a instituce — nese na svém srdci. Proč se tedy trápit? Vřelá touha vidět církev plnou života musí být spojena s naprostou důvěrou v Boha… PPZ 53.5
Ať nikdo nepřeceňuje Bohem mu dané síly, aby násilně postrkoval Boží dílo kupředu. Moc člověka nemůže urychlit toto dílo, musí být spojena s mocí nebes… I kdyby všichni pracovníci, kteří dnes nesou nejtěžší břemena, přestali pracovat a ustoupili bokem, Boží dílo by i tak šlo kupředu. (Testimonies For The Church, sv. 7, s. 298) PPZ 53.6
Rodinné pobožnosti
Konejte spolu s dětmi ranní i večerní pobožnosti. Čtěte Boží slovo a chvalte Boha písněmi. Učte děti přikázáním Božího zákona. (Evangelism, s. 499) PPZ 54.1
Ať jsou rodinné pobožnosti krátké a plné života. Nenapomínejte vaše děti nebo jiné členy domácnosti, když jim pobožnost připadá nudná. Studuje-li se příliš dlouhá kapitola a přednášejí-li se dlouhé modlitby, stává se cenná pobožnost unavující a všichni cítí úlevu, když skončí… PPZ 54.2
Ať otec vybere určitou část Písma, která je zajímavá a není těžká k pochopení, stačí několik veršů k výkladu a prostudování. Z takové pobožnosti potom můžeme čerpat během celého dne. Můžeme klást otázky, říci několik zajímavých komentářů, krátkou ilustraci k věci nebo stručně vysvětlit obsah studované části. Můžeme zazpívat alespoň jednu nebo dvě sloky oslavné písně, modlitby však musí být stručné a krátké. Ten, kdo se modlí, nemá prosit o vše možné, potřeby se mají vyjádřit stručnými slovy. Má však chválit Boha a děkovat mu. (Child Guidance, s. 521-522) PPZ 54.3
Chraňte se spojení se světem
“Potom jsem viděl jiného anděla, jak s velikou mocí sestupuje s nebe; a země byla ozářena jeho slávou. Zvolal mohutným hlasem: ‘Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka; neboť vínem Božího hněvu pro smilství té nevěstky byly opojeny všecky národy, králové světa s ní smilnili a bohatí kupci země bohatli z její rozmařilosti a přepychu.’” Zjevení 18,1-3. PPZ 54.4
Zatímco toto poselství zní, zatímco zvěstování pravdy koná své dílo oddělování, musíme jako věrná Boží hlídka rozeznat, jaký je náš skutečný postoj. Nemáme se spojovat se světáky, abychom se nenechali prostoupit jejich duchem a aby naše duchovní rozeznávání nebylo pokřiveno. Pak bychom se na ty, kteří mají pravdu a hlásají poselství Páně, dívali tak, jak se na ně dívají ostatní křesťanské církve. Zároveň však nemáme být jako farizejové a stranit se těchto lidí. (The Ellen G. White 1888 Materials, s. 1161) PPZ 54.5
Ti, kteří bdí a očekávají Kristův příchod na nebeských oblacích, se nebudou mísit se světem ve vyhledávání rozkoší a nebudou se účastnit setkání, jejichž cílem je pouze zábava. (Manuscript 4, 1898) PPZ 54.6
Uzavírání smluv a společenství či obchodní spojení s těmi, kteří nejsou stejné víry, není shodné s Božím pověřením. (The Review and Herald, 4. srpna 1904) PPZ 54.7
Můžeme se spojovat s jinými lidmi jen natolik, nakolik nám to dovolují naše zásady. To neznamená, že se máme připojit k jejich zájmovým skupinám a spolkům. Máme se jim dát poznat jako lidé, kteří k nim mají nadevše srdečné sympatie, ale jsou zdrženliví. (Temperance 220) PPZ 55.1
Rekreace, kterou Kristus schvaluje
Předností a povinností křesťanů je občerstvení ducha a posílení těla nevinnou rekreací, aby fyzické a rozumové síly mohly být použity k oslavení Boha. (Messages to Young People, s. 364) PPZ 55.2
Křesťané mají k dispozici mnoho zdrojů radosti a s neomylnou přesností mohou říci, které příjemné věci jsou správné a vhodné. Užitek mohou mít z takové rekreace, která nerozptyluje a nenarušuje mysl ani duši, která nepůsobí zklamání a nezanechává smutný a bolestný dojem, že zničila sebeúctu nebo postavila překážku na cestě být užitečnými. Mohou-li s sebou vždy vzít Krista a posilovat se duchem modlitby, jsou v naprostém bezpečí. (Messages to Young People, s. 38) PPZ 55.3
Naše setkání by měla být vedena tak, abychom po návratu domů měli čisté svědomí, že jsme neurazili Boha ani lidi, že jsme nezranili ani nezarmoutili nikoho z těch, s nimiž jsme byli, a nepůsobili na ně nějakým špatným vlivem… PPZ 55.4
Každá zábava, které se můžeš účastnit s vírou a prosbou o Boží požehnání, bude bezpečná. Ale jakákoli zábava, která tě odloučí od tiché modlitby a posvěcení se Bohu nebo od účasti v modlitební pobožnosti, není bezpečná, ale škodlivá. (Messages to Young People, s. 386) PPZ 55.5
Hudba, která pozvedá
Tak jako si kdysi izraelští synové zpříjemňovali putování přes poušť hudbou a svatými písněmi, tak také i dnes Bůh touží, aby hudba a písně zpříjemňovaly jeho dětem životní pouť. Písně pomáhají k tomu, abychom si lépe zapamatovali Boží slovo. Zpěvy tohoto druhu mají nadpřirozenou moc uchvátit srdce lidí, rozjasnit mysl a probudit soucit. Vedou k harmonii našeho jednání a rozhánějí temnotu. Tyto písně mají neobvyklou schopnost, neboť zmocňují člověka k nové odvaze, odstraňují nepokoj a povzbuzují k činům. (Education, s. 167-168) PPZ 55.6
Hudba je součástí uctívání Boha v nebeských síních, a proto bychom měli usilovat o to, abychom se svými chvalozpěvy co nejvíce přiblížili harmonii nebeských kůrů… Zpěv jako součást bohoslužby je při uctívání Boha roven modlitbě. (Patriarchs and Prophets, s. 594) PPZ 55.7
Nemůžeme mít nic proti tomu, aby při této příležitosti byly použity i hudební nástroje. Hudební nástroje byly používány během náboženských obřadů již ve starověku. Boží ctitelé vzdávali Bohu hold hrou na harfu nebo cimbály. Hudba by pobožnosti měla doprovázet. (Evangelism, s. 500-501) PPZ 56.1
Tanec a divadlo
Mezi nejvíce nebezpečné druhy zábavy patří divadlo. Není školou mravnosti a ctnosti, jak se o něm často tvrdí, ale ve skutečnosti je semeništěm nemravnosti. Tyto společenské zábavy posilují a upevňují neřestné návyky a hříšné sklony. Milostné písně, necudná gesta a výrazy kazí představivost a snižují morálku. Každý mladý člověk, který si zvykne navštěvovat taková představení, jde vstříc zkáze. Žádný jiný vliv v naší zemi neotravuje mocněji představivost, neničí vliv náboženství a neotupuje zálibu v pokojných zábavách a ve střízlivém prožívání života jako divadelní představení. Obliba takové podívané roste s každým představením, podobně jako s požíváním opojného nápoje roste i touha po něm. (Testimonies For The Church, sv. 4, s. 652-653) PPZ 56.2
Bůh nepožehná hodiny strávené v divadle nebo při tancích. Žádný křesťan by si nepřál setkat se v takovýchto místech se smrtí. Nikdo by se tam nechtěl nalézat, až přijde Kristus. (Messages to Young People, s. 398) PPZ 56.3
Zábavy, které neodstraňují vážné a náboženské myšlenky, jsou jedinými bezpečnými zábavami. Bezpečná místa naší radosti nalézáme tam, kde můžeme s sebou vzít Ježíše. (Our High Calling, s. 284) PPZ 56.4
Oblečení a šperky
Neměli bychom činit z otázky našeho oblečení hlavní bod víry. Měli bychom hovořit o něčem daleko závažnějším a cennějším. Hovořte o Kristu, a když se člověk ve svém srdci obrátí, pak vše, co není v souladu s Božím slovem, z něj bude odstraněno. (Evangelism, s. 272) PPZ 56.5
Jsme-li křesťany, měli bychom následovat Krista, i kdyby stezka, kterou chceme jít, zkřížila stezky našich přirozených sklonů. Nemá smysl přesvědčovat vás, že nemáte nosit to nebo ono, protože je-li ve vašem srdci záliba v těchto věcech, pak sundávání ozdob pro vás bude jako trhání listů ze stromů. Přirozené sklony srdce dají o sobě zcela určitě vědět. Musíte postupovat shodně s vlastním svědomím. (Child Guidance, s. 429-430) PPZ 56.6
Snažně prosím náš lid, aby chodil před Bohem opatrně a obezřetně. Přizpůsobte se zvykům v oblékání natolik, nakolik se shodují se zdravotními zásadami. Nechť se naše sestry oblékají prostě — jak to také mnohé činí — a ať mají oděv z dobrého, trvanlivého materiálu, vhodného pro věk a danou dobu. Nechť také otázka oblékání příliš jejich myšlenky nezaměstnává. Naše sestry by se měly oblékat jednoduše, skromně a střízlivě. Ukazujte světu živý příklad vnitřní ozdoby z Boží milosti. (Selected Messages, sv. 3, s. 242) PPZ 57.1
Zevnějšek vyjadřuje to, co je v srdci. (Testimonies For The Church, sv. 1, s. 136) PPZ 57.2
Potřeba literatury
Měli bychom vydávat publikace psané průzračným a prostým jazykem, v nichž jsou objasňovány životní problémy a které hovoří o tom, co má přijít na tento svět. (The Missionary Magazine, 1. února 1890) PPZ 57.3
První a druhé andělské poselství bylo hlásáno v letech 1843 a 1844. Nyní hlásáme třetí poselství, avšak i nadále mají být hlásána všechna tři poselství… Tato poselství máme světu představovat v přednáškách a publikacích, které ukazují na prorockou vizi událostí, které se staly a které se stanou. (Counsels to Writers and Editors, s. 26-27) PPZ 57.4
Ryzí pravda musí být hlásána v brožurách a letácích, a ty musí být rozesety jako listí na podzim. (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 230) PPZ 57.5
Knihy jako Patriarchové a proroci, Daniel a Zjevení nebo Velký spor věků jsou dnes potřebné jako nikdy dříve. Měly by být velmi rozšířeny, protože pravdy v nich obsažené otevřou oči mnoha lidem. (Colporteur Ministry, s. 123) PPZ 57.6
Dokud trvá čas milosti, bude tu i příležitost pro kolportérskou práci. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 478) PPZ 57.7
Žádné ostré útoky v našich časopisech
Kdo píše do našich časopisů, neměl by nepřívětivě útočit, protože takové narážky škodí, způsobují těžkosti a budou nám překážet v práci při získávání všech vrstev lidí, včetně katolíků. Naším úkolem je zvěstovat pravdu v lásce a nesměšovat neposvěcené vlastnosti přirozeného srdce s pravdou ani mluvit cokoli, co by bylo prodchnuto stejným duchem, jakého mají naši nepřátelé… PPZ 57.8
Nemáme používat drsná a ostrá slova. Neměla by se vyskytovat v žádných článcích a máme je odstranit z každé výzvy. Nechme, ať Boží slovo samo řeže a napomíná. Pomíjitelný člověk by měl být skryt v Kristu a měl by v něm zůstat. (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 240-241.244) PPZ 57.9
Z našich publikací bychom měli odstranit každé vyjádření, které by mohlo být při vytržení z kontextu mylně interpretováno jako něco, co se staví proti zákonům a pořádku. Vše by mělo být pečlivě promyšleno, abychom nebyli prostřednictvím vlastních slov chápáni jako lidé, kteří nejsou loajální vůči své zemi a jejím zákonům. (Letter 36, 1895) PPZ 58.1
Křesťanství nemá být projevováno tvrdým odsuzováním a obviňováním jiných. (Testimonies For The Church, sv. 6, s. 397) PPZ 58.2
Vyvarujte se sporných otázek
Bůh neprošel svým lidem a nevybral si jen tu a tam jednotlivého člověka, aby pouze jemu svěřil svou pravdu. Nedal také žádnému jednotlivci nové světlo, které by bylo v rozporu s vírou celé církve. Lidé s takovými požadavky vystupovali v každé době, v níž byly prováděny reformy… Ať nikdo nedůvěřuje sám sobě a nedomnívá se, že mu Bůh poskytl zvláštní poznání, které přesahuje znalosti jeho bratrů… PPZ 58.3
Někteří přijmou nějaké nové, originální učení, které, jak se zdá, neodporuje pravdě. Mluví o něm a neustále se jím zabývají, až se jim jeví jako hodnotné a důležité, protože satanův vliv je dost velký na to, aby takovéto zdání vzbudil. Nakonec tyto názory ovládnou celé myšlení a všechna jiná témata se koncentrují kolem nich, až dochází k tomu, že pravda je ze srdce odsunuta… PPZ 58.4
Varuji vás, chraňte se před takovými podružnými otázkami, jejichž účelem je odvádět od podstaty pravdy. Blud není nikdy neškodný. Nevede nikdy k posvěcení, ale neustále způsobuje zmatek a rozbroje. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 291-292) PPZ 58.5
Zdůrazňujte jednotu, nikoliv rozdíly
Tisíce pokušení číhají na ty, kteří mají světlo pravdy. Jedinou ochranou pro nás všechny je to, že nebudeme přijímat žádné nové učení a žádný nový výklad Písma, dokud vše nejprve nepředložíme zkušeným bratrům. Předložme jim to v pokoře, s učenlivým duchem a vážnou modlitbou. A pokud oni v tom neuvidí žádné nové světlo, pak se podrobme jejich úsudku, neboť “v množství rádců je záchrana…” PPZ 58.6
Povstanou mužové a ženy a budou tvrdit, že mají nové poznání nebo zjevení, které směřuje k tomu, aby podkopalo víru v základní pravdy. Jejich učení neobstojí ve zkoušce Božím slovem, a přesto někteří lidé podlehnou jejich klamům. Budou kolovat falešné zprávy a mnozí upadnou do této léčky… Nemůžeme být nikdy dost bdělí vůči každé formě bludu, neboť satan se nepřetržitě pokouší odvádět lidi od pravdy. (Testimonies For The Church, sv. 5, s. 293,295—296) PPZ 58.7
Musíme zdůrazňovat význam jednoty, ne proto, aby se nám jiní podřídili, ale proto, že všichni, kteří usilují o dosažení Kristovy pokory a skromnosti, budou také vlastnit Kristovu mysl. Pak bude panovat jednota ducha. (Letter 15, 1892) PPZ 59.1
Zvláště prosím ty, kteří tvrdí, že věří pravdě, aby kráčeli sjednoceni se svými bratry. Nedejte světu příležitost k pomluvám o extremismu, nedostatku jednoty či nesouladu v našem učení. Vyhýbejte se rozporům. (Testimonies to Ministers and Gospel Workers, s. 57) PPZ 59.2
Jak přijímat kritiku
Ti, kteří se odloučili od víry, budou přicházet do našich shromáždění, aby odvrátili naši pozornost od Božího díla, které nám Bůh svěřil. Nemůžeme si dovolit naslouchat bajkám místo pravdy. Nepřestaňte se pokoušet získat toho, kdo kritizuje vaši práci, ale zřetelně mu ukažte, že jste inspirováni Duchem Ježíše Krista. Boží andělé vloží do vašich úst slova, jež zasáhnou srdce odpůrců. Budou-li však tito lidé i nadále ve svých názorech tvrdošíjně setrvávat, pak ti, kteří budou ve shromáždění rozumní, pochopí, že vaše cesta je lepší. Z vašeho jednání bude zřejmé, že skrze vás mluví Ježíš. (Testimonies For The Church, sv. 9, s. 148-149) PPZ 59.3
Vyvyšujte Boží slovo
Kdo podněcuje náboženské pocity, brzy uvidí, jak se tyto pocity stanou neovladatelnými. Klidně a jasně “zvěstujte Boží slovo”. Naším úkolem není vytvoření atmosféry vzrušení. Jedině Duch svatý může vzbudit zdravé nadšení. Nechť Bůh pracuje. Nejlepší je, když jeho pracovníci opatrně následují jeho kroky, bdí, modlí se a dívají na Ježíše. Jejich práce bude dobrá, když se nechají vést Božím Duchem, který je světlem i životem. (Selected Messages, sv. 2, s. 16-17) PPZ 59.4
Musíme lidem zvěstovat čisté Boží slovo. Když je přijmou, pak může přijít Duch svatý. Jak jsem již dříve řekla, vždycky přichází způsobem, jakým sám chce, aby posoudil lidi. V naší řeči, zpěvu i všech praktikách duchovního života máme projevovat pokoj, důstojnost a Boží bázeň, což jsou znaky každého Božího dítěte. (Selected Messages, sv. 2, s. 43) PPZ 59.5
Nechceme náš lid ovlivnit pocity ani vzrušením, nýbrž prostřednictvím Slova, aby byl poslušný pravdě. Boží slovo je bezpečnou základnou a na té stojíme. (Selected Messages, sv. 3, s. 375) PPZ 59.6