Modlitba za nemocné

“Modlitba víry zachrání nemocného.” Jakubův 5,15. Písmo hovoří, že se máme “vždy modlit a neochabovat”, a pokud někdy lidé cítí potřebu modlitby, pak je to zvláště tehdy, když lidská síla ochabuje a zdá se, že život se blíží ke svému konci. Zdraví lidé často zapomínají na obdivuhodnou milost, kterou dostávají dennodenně a rok co rok, aniž by za to chválili Boha. Když je však postihne nemoc, vzpomenou si na Boha. Když ochabuje tělesná síla, lidé pociťují potřebu Boží pomoci. A milostivý Bůh se nikdy neodvrací od člověka, který ho upřímně prosí o pomoc. On je naše útočiště v nemoci i ve zdraví. MZN 20.1

“Jako se nad syny slitovává otec, slitovává se Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.” Žalm 103,13.14. MZN 21.1

“Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.” Žalm 107,17-20. MZN 21.2

Pán Bůh dnes právě tak ochotně uzdravuje nemocné jako v době, kdy Duch svatý inspiroval žalmistu k těmto slovům. Kristus je i dnes tím stejným soucitným lékařem, jako byl za své pozemské služby. V něm je hojivý balzám na každou nemoc, uzdravující moc při každé slabosti MZN 21.3

Jeho učedníci by se i dnes měli modlit za nemocné stejně, jako se modlili první učedníci. A uzdravení přijde, protože “modlitba víry zachrání nemocného”. Máme moc Ducha svatého, tichou jistotu víry, která se může dožadovat Božích zaslíbení. Boží zaslíbení “na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je” (Marek 16,18.) je dnes právě tak důvěryhodné jako v době apoštolů. V tom je přednost Božích dětí a naše víra by měla uchopit všechno, co je v tomto zaslíbení zahrnuto. Kristovi služebníci jsou nástrojem jeho působení a skrze ně chce Bůh uplatnit svoji léčivou moc. Naší povinností je, abychom na rukou víry přinášeli k Bohu nemocné a trpící. Měli bychom je učit věřit velkému Lékaři. MZN 21.4

Spasitel chce, abychom nemocné, beznadějné a zarmoucené povzbuzovali k tomu, aby se chopili jeho síly. Vírou a modlitbou se může pokoj, kde nemocný leží, stát Bét-elem. Lékaři a ošetřovatelé mohou slovem i skutkem jednoznačně a srozumitelně naznačit: “Bůh je na tomto místě,” aby zachraňoval, a ne ničil. Kristus chce projevit svoji přítomnost v pokoji nemocného a srdce lékařů a ošetřovatelů naplnit příjemností svojí lásky. Když ti, kteří přicházejí k nemocnému, odevzdali svůj život cele Kristu, pak Pán Ježíš může s nimi jít k lůžku nemocného. Pak i trpící člověk pocítí přítomnost Spasitele, a to velmi přispěje k uzdravení jeho duše i těla. MZN 22.1

Bůh naslouchá našim modlitbám. Kristus řekl: “Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.” Jan 14,14. A opět: “Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.” Jan 12,26. Když žijeme podle jeho slova, splní nám každé vzácné zaslíbení. MZN 22.2

Nejsme hodni jeho milosti, ale když se mu odevzdáme, přijme nás. Bude pracovat pro ty a skrze ty, kteří ho následují. MZN 23.1