Velké drama věků

Bible na podporu reformace

Po návratu z Wartburku dokončil Luther překlad Nového zákona a krátce nato německý lid dostal evangelia ve své mateřštině. Překlad přijali s velkou radostí všichni, kdo milovali pravdu; s opovržením ho naopak odmítli ti, pro které byly přijatelnější lidské výmysly a lidská přikázání. VDV 130.5

Kněze děsilo pomyšlení, že prostí lidé budou nyní moci s nimi diskutovat o požadavcích Božího slova, a že tak vyjde najevo jejich vlastní nevědomost. Jejich “světská” argumentace nemohla obstát před “mečem Ducha”. Řím se marně snažil zabránit šíření Písma. Nepomohla mu ani veškerá jeho autorita, ani vydávání dekretů, ani klatby či mučení. Čím více Řím Bibli odsuzoval a zakazoval, tím více lidé toužili poznat její obsah a učení. Všichni, kdo uměli číst, se chtěli seznámit s Božím slovem. Nosili Bibli s sebou, četli ji znovu a znovu a po čase znali celé části zpaměti. Když Luther viděl, jak byl přijat Nový zákon, pustil se ihned do překladu textů Starého zákona. Hotový překlad uveřejňoval po částech, jakmile se mu některou starozákonní knihu podařilo dokončit. VDV 130.6

Také Lutherovy spisy se setkaly s vřelým přijetím ve městech i na venkově. “Co Luther a jeho přátelé sepisovali, to druzí rozšiřovali. Někteří mniši, přesvědčeni o nesprávnosti klášterních slibů, toužili vyměnit jednotvárný zahálčivý život za život činorodý. Neuměli však hlásat Boží slovo, a tak procházeli zemi, navštěvovali vesnice a osady a prodávali knihy, které napsal Luther a jeho přátelé. Záhy se Německo hemžilo lidmi, kteří odvážně šířili knihy.” (D'Aubigné, sv. 9, kap. 11) VDV 131.1

Tyto knihy studovali se zájmem lidé všech vrstev, ať bohatí, či chudí. Vesničtí učitelé je po nocích předčítali těm, kteří se shromáždili u krbu. Díky tomuto úsilí někteří posluchači poznali pravdu, přijali zvěst evangelia a nadšeně ji pak šířili mezi další lidi. VDV 131.2

“Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.” Žalm 119,130. Skutečnost ověřila pravdivost těchto slov inspirovaných Duchem svatým. Studium Písma způsobilo pronikavou změnu v lidských srdcích a v lidském myšlení. Církevní vláda nasadila papežovým poddaným železné jho, které je udržovalo v nevědomosti a ponížení. Úzkostlivě je vedla k pověrčivému dodržování obřadů a vnějších forem. Na jejich srdce a rozum to však nemělo téměř žádný vliv. Lutherovo kázání srozumitelně ukazovalo pravdy Božího slova, takže slovo samo, když se dostalo do rukou lidí, probudilo síly, jež v nich dosud dřímaly. Boží slovo totiž dokáže člověka nejen zušlechtit, ale i posílit jeho myšlenkové schopnosti. VDV 131.3

Lidé všech společenských vrstev hájili za pomoci Bible učení reformace. Stoupenci papežství, kteří ponechali studium Písma kněžím a mnichům, se na ně nyní obraceli s výzvou, aby nové učení vyvrátili. Kněží a mniši, kteří neznali ani Písmo ani Boží moc, utrpěli však od těch, které označovali za nevzdělance a kacíře, zdrcující porážku. Jeden katolický spisovatel napsal: “Luther naneštěstí přesvědčil své stoupence, aby nevěřili ničemu jinému než Písmu svatému.” (D'Aubigné, sv. 9, kap. 11) Celé zástupy poslouchaly pravdu, již přednášeli muži, kteří sice neměli velké vzdělání, ale kteří dokázali oponovat učeným a výřečným teologům. Ostudná nevědomost význačných osobností vyšla najevo tehdy, když jejich argumenty byly konfrontovány s prostým učením Božího slova. Dělníci, vojáci, ženy, ba i děti znali učení Bible lépe než kněží a učenci. VDV 131.4

Rozdíl mezi přívrženci evangelia a zastánci papežských pověr byl v řadách vzdělaných stejně zřetelný jako mezi prostým lidem. “Proti starým představitelům církevní hierarchie, kteří přestali studovat jazyky a pěstovat literaturu …, stála ušlechtile smýšlející mládež, která se oddala studiu, zkoumala Písma a seznamovala se s mistrovským dílem starověku. Tito mladí lidé, kteří měli bystrý rozum, ušlechtilou mysl a nebojácné srdce, získali záhy takové znalosti, že se s nimi dlouho nikdo nemohl měřit… Pochopitelně, pokaždé, když se tito mladí obránci reformace setkali na nějakém shromáždění s katolickými doktory teologie, útočili na ně s takovou lehkostí a jistotou, že tito nevzdělaní doktoři se nejednou dostali do úzkých ve své bezradnosti a lidé jimi zaslouženě opovrhovali.” (D'Aubigné, sv. 9, kap. 11) VDV 132.1

Když katoličtí kněží zjistili, že jim ubývá posluchačů, zavolali na pomoc světské úřady a všemi dostupnými způsoby se snažili přivést své ovečky zpět. Lidé však našli v novém učení to, co uspokojovalo potřeby jejich duše, a odvraceli se od duchovních, kteří je tak dlouho krmili bezcennými slupkami pověrečných obřadů a lidských tradic. VDV 132.2

Když pak začalo pronásledování namířené proti hlasatelům pravdy, řídili se pronásledovaní Kristovými slovy: “Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného.” Matouš 10,23. Světlo se velice rychle šířilo. Jakmile se uprchlíci někde setkali se vstřícností a pohostinností, zůstali tam a kázali Krista; někdy to bylo v kostele, jindy — pokud je do kostela nepustili — v soukromých domech nebo pod širým nebem. Všude, kde našli posluchače, vznikl vlastně “posvěcený chrám”. Tak se pravda rychle šířila. VDV 132.3

Všechny výzvy k potírání kacířství, jež byly adresovány církevním a státním úřadům, vyzněly do ztracena. Věznění, mučení, upalování na hranicích ani popravy mečem nepřinášely žádoucí výsledky. Přestože tisíce věřících zpečetily svou víru krví, šíření evangelia se nezastavilo. Pronásledování jen pomohlo pravdu rozšířit, a fanatismus, který chtěl nepřítel do ní přimíchat, způsobil jen to, že se jasněji projevil rozdíl mezi Božím a satanovým působením. VDV 132.4