Velké drama věků

9. kapitola — Reformace ve Švýcarsku

Bůh vybíral pro reformaci církve své nástroje stejným způsobem jako při počátečním budování církve: pominul velikány světa, muže bohaté a mocné, kteří byli navyklí přijímat chválu a pocty jako vůdcové lidu. Jejich pýcha, sebejistota a pocit nadřazenosti byly překážkou, jež Bohu nedovolila přetvořit je v bytosti schopné soucitu s bližními, v lidi, kteří se stanou spolupracovníky pokorného Ježíše z Nazareta. Pozvání: “Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí” (Matouš 4,19) dostali prostí, nevzdělaní galilejští rybáři. Byli to skromní a učenliví následovníci. Čím méně je ovlivnilo tehdejší falešné učení, tím lépe je mohl Kristus vyučit a vychovat pro svou službu. Podobně tomu bylo i v době velké reformace. Hlavní představitelé reformace pocházeli ze skromných poměrů; nezakládali si na svém postavení, nepodléhali vlivu fanatismu a klerikalismu. Bůh záměrně používá skromné nástroje k uskutečnění velkých cílů. Pak lidé neoslavují člověka, ale Pána, který působí, že lidé chtějí a konají to, co si přeje on. VDV 116.1

Jen několik týdnů poté, co se v nuzném hornickém domku v Sasku narodil Martin Luther, spatřil světlo světa Ulrich Zwingli; narodil se jako syn pastevce obývajícího prostou chatrč v Alpách. Výchova a prostředí, v němž Ulrich jako dítě vyrůstal, mu byly dobrou průpravou pro budoucí poslání. Život uprostřed krásné a vznešené přírody ho vedl k vědomí Boží velikosti, moci a svrchovanosti. Vyprávění o statečných činech, které se odehrály v jeho rodných horách, rozněcovala jeho mladické touhy. Zbožná babička mu vyprávěla několik krásných biblických příběhů, které vybrala ze spousty církevních legend a pověstí. Dychtivě naslouchal vyprávění o velkých činech patriarchů a proroků, o pastýřích, kteří pásli svá stáda na pahorcích Palestiny, kde k nim mluvili andělé, o dítěti z Betléma a o muži Golgoty. VDV 116.2

Také otec Zwingliho — podobně jako Lutherův otec — chtěl dát svému synkovi vzdělání, a proto musel chlapec záhy opustit rodné údolí. Rychlý rozvoj jeho intelektu vyústil brzy v otázku: kde najít učitele, kteří by ho mohli něčemu naučit. Ve třinácti letech odešel do Bernu, kde byla tehdy nejlepší škola ve Švýcarsku. Tady na něj však číhalo nebezpečí, jež mohlo ohrozit celý jeho budoucí život; mniši totiž vyvinuli značné úsilí, aby ho zlákali ke vstupu do kláštera. Dominikáni a františkáni soupeřili o všeobecnou oblibu — snažili se lidi přilákat honosně zdobenými kostely, okázalými obřady, prostřednictvím slavných ostatků svatých a zázračných obrazů. VDV 116.3

Bernští dominikáni pochopili, že když získají tohoto mladého nadaného studenta, přinese jim to užitek a přispěje to k jejich slávě. Jeho mládí, jeho vrozené řečnické a spisovatelské schopnosti, jeho hudební a básnické nadání by byly pro lidi větším magnetem než všechna okázalost a nádhera. Díky zvýšené návštěvnosti jejich obřadů by se pak znásobily i příjmy řádu. Různými úskoky a lichotkami se pokoušeli Zwingliho zlákat, aby vstoupil do jejich kláštera. Luther se jako student pohřbil do klášterní kobky a zůstal by pro svět ztracen, kdyby ho Boží prozřetelnost nevysvobodila. Toho byl Zwingli ušetřen — jeho otec, který se naštěstí dověděl o záměrech mnichů, by nikdy nepřipustil, aby jeho syn vedl zahálčivý a nesmyslný mnišský život. Pochopil, že je ohrožena jeho budoucí prospěšnost, a nařídil mu, aby se okamžitě vrátil domů. VDV 117.1

Syn uposlechl, ale v rodném údolí se nemohl cítit trvale spokojený. Po čase proto odešel do Basileje, kde pokračoval ve studiu. Tam také Zwingli poprvé slyšel evangelium o nezasloužené Boží milosti. Učitel klasických jazyků Wittenbach se při studiu řečtiny a hebrejštiny dostal také k Písmu svatému a své žáky seznámil s jeho obsahem. Přitom prohlašoval, že existuje pravda starší a mnohem hodnotnější než nauky, kterým učí teologové a filozofové. Je to stará pravda o tom, že smrt Ježíše Krista je pro hříšníka jediným výkupným. Pro Zwingliho to byly první paprsky světla, které předchází úsvit. VDV 117.2