Velké drama věků

Satan v zajetí

Pak dojde k události, na kterou symbolicky ukazoval poslední slavnostní úkon Dne smíření. Když skončila služba ve svatyni svatých a hříchy Izraele byly krví přinesené oběti ze svatyně odstraněny, byl před Hospodina předveden živý kozel a velekněz vyznal před celým shromážděním “všechny nepravosti Izraelců a všechna jejich přestoupení se všemi jejich hříchy a vložil je na hlavu kozla”. 3. Mojžíšova 16,21. Podobným způsobem, až bude ukončeno dílo smíření v nebeské svatyni, budou před Bohem a nebeskými anděly a před zástupy vykoupených vloženy hříchy Božího lidu na satana. Pak Bůh prohlásí, že satan zavinil všechno zlo, protože k němu naváděl; a jako byl kozel vyhnán do neobydlené země, tak bude satan vypovězen na neobydlenou a pustou zemi. VDV 423.1

Kniha Zjevení předpovídá vypovězení satana a zničení země, a říká, že tento stav potrvá tisíc let. Proroctví vykresluje Kristův druhý příchod a zničení bezbožných, a pak uvádí: “Tu jsem viděl, jak s nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn.” Zjevení 20,1-3. VDV 423.2

Z jiných částí Písma vyplývá, že výraz “propast” znamená zemi v pustém a temném stavu. Když Bible popisuje, jak země vypadala “na počátku”, říká, že “byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma”. 1. Mojžíšova 1,2. Proroctví naznačují, že se do toho stavu alespoň částečně vrátí. Při pohledu do budoucna, na veliký Boží den, prorok Jeremiáš zvolal: “Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla. Viděl jsem hory, a hle, třesou se, všechny pahorky se otřásají. Viděl jsem, a hle, nikde žádný člověk, i všechno nebeské ptactvo odletělo. Viděl jsem, a hle, z vinice je poušť, všechna města jsou podvrácena.” Jeremjáš 4,23-26. VDV 423.3

Zde bude satan se svými pomocníky žít po tisíc let. Bude omezen jen na zemi — nebude mít přístup na jiné světy, aby tam pokoušel a obtěžoval bytosti, které do hříchu nepadly. V tomto smyslu bude satan svázán. Nebude mít nikoho, na kom by mohl zkoušet svou moc. Nebude moci nikoho svádět a ničit, což bylo po mnoho staletí jeho jediným potěšením. VDV 423.4

Prorok Izaiáš, který ve vidění sledoval satanovo svržení, volal: “Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! … V srdci sis říkal: Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy…, s Nejvyšším se budu měřit. Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy! Kdo tě uvidí, budou se dívat a divit: To je ten muž, který zneklidňoval zemi a otřásal královstvími? Svět měnil v poušť, bořil jeho města, vězně nikdy nepropouštěl domů.” Izajáš 14,12-17. VDV 423.5

Po šest tisíc let satan svou vzpourou “zneklidňoval zemi”. “Svět měnil v poušť, bořil jeho města.” A “vězně nikdy nepropouštěl domů”. Po šest tisíc let zavíral do svého vězení Boží lid a držel by jej jako vězně navždy. Kristus však láme jeho okovy a vězně osvobozuje. VDV 423.6

I bezbožní jsou nyní vyňati ze satanovy moci, takže satan zůstává jen s anděly, kteří se přidali na jeho stranu, aby si uvědomil, jakou kletbu přinesl hřích. “Všichni králové pronárodů, všichni leží slavně ve svých hrobkách, ale tebe pohodili mimo hrob jak ohavný výhonek…, nebudeš připojen k nim v hrobě. Vždyť jsi ničil vlastní zemi, vlastní lid jsi vraždil.” Izajáš 14,18-20. VDV 424.1

Po tisíc let bude satan bloudit po zpustošené zemi a seznamovat se s následky své vzpoury proti Božímu zákonu. To pro něj bude čas nesmírného trápení. Po svém pádu do hříchu horečnatě pracoval a neměl čas přemýšlet. Pak bude ale zbaven moci a bude mít možnost přemýšlet, jakou úlohu hrál od chvíle, kdy se vzbouřil proti Boží vládě. S hrůzou bude vyhlížet budoucnost, kdy bude muset trpět za všechno zlo, které napáchal — kdy bude pykat za hříchy, k jejichž spáchání lidi navedl. VDV 424.2

Božímu lidu přinese zajetí satana štěstí a radost. Prorok napsal: “V den, kdy ti dá Hospodin odpočinout od tvého trápení a nepokoje, od tvrdé otročiny, jíž jsi byl zotročen, proneseš o babylónském králi (který zde představuje satana) pořekadlo: Jak pominul poháněč…! Hospodin polámal hůl svévolníků, žezlo vládců, jež zběsile bilo národy ranami bez ustání, hněvivě vládlo pronárodům nezkrotným pronásledováním.” Izajáš 14,3-6. VDV 424.3