Velké drama věků

Kristus přichází

Z nebe zazní Boží hlas, oznamující den a hodinu druhého příchodu Ježíše Krista a vyhlašující Božímu lidu věčnou smlouvu. Tato slova se budou po zemi rozléhat jako dunění silného hromu. Boží lid to bude poslouchat s pohledem upřeným vzhůru a v jejich tvářích se bude zrcadlit Boží sláva. Budou zářit podobně, jako zářila tvář Mojžíše, když sestoupil ze Sinaje. Bezbožní lidé na ně nebudou moci ani pohlédnout. A když Bůh vysloví požehnání nad těmi, kteří jej ctili tím, že zachovávali sobotu, ozve se mohutné vítězoslavné zvolání. VDV 412.2

Krátce nato se na východě objeví malý černý obláček velikosti asi poloviny mužské dlaně. Bude to oblak, který obklopuje Spasitele a z dálky vypadá, jako by byl zahalený ve tmě. Boží lid bude vědět, že je to znamení Syna člověka. V uctivém tichu budou lidé sledovat, jak se přibližuje k zemi, jak je stále světlejší a nádhernější, až z něj bude velký bílý oblak, jehož základem je sláva podobná stravujícímu ohni, nad nímž se klene duha úmluvy. Ježíš přijde jako mocný dobyvatel. Už ne jako “Muž bolesti”, aby pil trpký pohár hanby a utrpení, ale jako vítěz na nebi i na zemi, aby soudil živé a mrtvé. “Ten, který má jméno Věrný a Pravý, … soudí a bojuje spravedlivě.” A “nebeská vojska” (Zjevení 19,11.14) ho následují. S nádhernými, nebesky znějícími chvalozpěvy ho na jeho cestě bude doprovázet nespočetný zástup andělů. Bude se zdát, že celá obloha je plná zářících postav — že jich je “desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců”. Lidský jazyk nedokáže tento obraz popsat, mysl smrtelníka není schopna vnímat takovou nádheru. “Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů. Září jako světlo.” (Abakuk 3,3.4) Když se živý oblak přiblíží, všichni lidé uvidí Pána života. Jeho hlavu nebude hyzdit trnová koruna; jeho čelo bude zdobit diadém slávy. Jeho tvář bude zářit oslňujícím jasem poledního slunce. “Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.” Zjevení 19,16. VDV 412.3

V jeho přítomnosti jsou “všechny tváře sinalé”. Na ty, kdo odmítli Boží milost, padne hrůza věčného zoufalství. “Ztratili odvahu, kolena se třesou…, tváře všech zbledly.” Jeremjáš 30,6; Nahum 2,11. Spravedliví budou s chvěním volat: “Kdo obstojí?” Andělé přestanou zpívat, všude se rozhostí posvátný klid. Pak zazní Ježíšův hlas: “Má milost vám stačí.” Tváře spravedlivých se rozjasní a v srdci pocítí hlubokou radost. Andělé se ještě více přiblíží k zemi a znovu se dají do zpěvu. VDV 412.4

Král králů bude sestupovat na oblaku, zahalen do ohnivých plamenů. Nebe se svine jako svitek, země se bude před ním třást, všechny hory a ostrovy se dají do pohybu. “Přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem.” Žalm 50,3.4. VDV 413.1

“Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní — jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: ‘Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!’ Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?” Zjevení 6,15-17. VDV 413.2

Utichne posměch, lživá ústa zmlknou. Ustane řinčení zbraní a bitevní vřava, zmizí “každý plášť vyválený v prolité krvi”. Izajáš 9,4. Není slyšet nic než modlitby, pláč a naříkání. Ti, kteří se ještě před chvílí posmívali, nyní volají: “Přišel veliký den Božího hněvu; kdo bude moci obstát?” Bezbožníci prosí, aby je skály a hory pohřbily, aby se nemuseli setkat s Bohem, kterým pohrdali a kterého odmítli. VDV 413.3

Znají ten hlas, který je laskavě a naléhavě tak často volal k pokání. Kolikrát ho slyšeli v úpěnlivých prosbách přítele, bratra, Vykupitele. Pro ty, kdo odmítli Boží milost, je to hlas odsouzení, i když je tak dlouho žádal: “Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít?” Ezechiel 33,11. Jak by si přáli, aby tento hlas nikdy dříve neslyšeli! Ježíš jako ztělesněná moudrost říká: “Volala jsem, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání.” Přísloví 1,24.25. Jeho hlas v nich vyvolává vzpomínky, které by rádi vymazali — vzpomenou si na výstrahy, kterými pohrdli, na pozvání, jež odmítli, na příležitosti, které nevyužili. VDV 413.4

Budou mezi nimi lidé, kteří se posmívali Ježíši Kristu v jeho ponížení. Znovu k nim dolehnou slova, která trpící Spasitel pronesl, když ho velekněz podrobil přísaze: “Uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.” Matouš 26,64. Nyní ho vidí v jeho slávě a uvidí ho sedět po Boží pravici. VDV 413.5

Lidé, kteří se vysmívali jeho tvrzení, že je Boží Syn, nyní úplně oněmí. Bude tu stát nadutý Herodes, který se posmíval Ježíšovu královskému titulu a přikázal posmívajícím se vojákům, aby ho korunovali za krále. Budou tu stát vojáci, kteří ho oblékli do rudého pláště, vložili mu na hlavu trnovou korunu, do ruky mu dali třtinu jako žezlo a s rouháním se mu klaněli. Muži, kteří týrali Pána života a plivali po něm, se nyní budou odvracet od jeho pronikavého pohledu a budou se snažit utéct z jeho přítomnosti. Lidé, kteří zatloukali hřeby do jeho rukou a nohou, voják, který probodl jeho bok, budou nyní hledět na jeho jizvy s hrůzou a výčitkami. VDV 413.6

S hrozivou přesností si nyní kněží a představitelé lidu vzpomenou na to, co se odehrálo na Golgotě — jak se ďábelsky radovali, potřásali hlavami a volali: “Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský — ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj!” Matouš 27,42.43. VDV 414.1

Živě si vybaví Spasitelovo podobenství o nájemcích vinice, kteří odmítli odevzdat svému pánu výnos vinice, zbili jeho sluhy a zabili jeho syna. Vzpomenou si také, že sami nad sebou vynesli rozsudek. Pán vinice “zlé bez milosti zahubí”. V hříchu a trestu oněch nevěrných mužů poznávají kněží a představitelé lidu své vlastní jednání a své vlastní spravedlivé odsouzení. Nyní budou volat ve smrtelné úzkosti. Hlasitěji než křik “Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!”, který se nesl ulicemi Jeruzaléma, bude se nyní ozývat zoufalý nářek: “Je to Boží Syn! Je to pravý Mesiáš!” Budou chtít utéct z přítomnosti Krále králů, ale jejich snaha ukrýt se v dutinách země, které vytvořily zuřící živly, vyjde naprázdno. VDV 414.2

V životě všech lidí, kteří odmítají evangelium, přicházejí chvíle, kdy se probouzí jejich svědomí, kdy se jim v paměti vybaví trapné vzpomínky na vlastní pokrytectví a v srdci cítí chvilkovou lítost. Co je to ale v porovnání s výčitkami, které pocítí v den, kdy “přijde strach jako ničivá bouře”, kdy “bída se přižene jako vichřice”. Přísloví 1,27. Ti, kdo chtěli zničit Ježíše Krista a věrný Boží lid, uvidí nyní slávu, která ho zahaluje. S hrůzou budou poslouchat radostné volání vykoupených: “Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil.” Izajáš 25,9. VDV 414.3