Velké drama věků

Útrapy posledních dnů

Důsledná poslušnost Božího slova bude pokládána za vzpouru. Zaslepeni satanem budou rodiče jednat tvrdě s věřícími dětmi, nadřízení budou utlačovat své podřízené zachovávající přikázání. Láska a náklonnost ochabnou. Rodiče budou vyhánět děti z domova. Tak se do písmene splní slova apoštola Pavla: “Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.” 2. Timoteovi 3,12. Protože stoupenci evangelia odmítnou uctívat neděli jako sobotu, budou mnozí z nich uvězněni, jiní vypovězeni ze země, další budou trpět jako otroci. Dnes nám něco takového připadá nemožné. Až bude však lidem odňat Boží Duch, který je chrání, a budou vydáni napospas satanovi, který nenávidí Boží přikázání, budou se dít neobvyklé věci. Člověk dokáže být velice krutý, když se mu ze srdce vytratí láska a úcta. VDV 392.3

S blížící se bouří mnozí z těch, kdo sice přijali poselství třetího anděla, ale nenechali se “posvětit poslušností pravdy”, se vzdají svého názoru a přidají se k odpůrcům. Spojí se se světem, budou s ním sdílet jeho názory a postupně se na všechno budou dívat i stejnýma očima. A potom, až budou postaveni před zkoušku, rozhodnou se pro snazší cestu. Lidé nadaní, příjemného vystupování, kteří kdysi vyznávali pravé evangelium, použijí všechny své schopnosti, aby oklamali a svedli další. Stanou se nejrozhodnějšími nepřáteli svých bývalých spoluvěřících. Až se světitelé soboty dostanou před soudy, aby se odpovídali ze své víry, stanou se tito odpadlíci nejúčinnějšími satanovými nástroji. Zahrnou je pomluvami a obviněními; výmysly a falešnými informacemi proti nim popudí představitele státní moci. VDV 393.1

V době pronásledování bude zkoušena víra těch, kteří věrně hlásali Boží poselství a respektovali Boha a jeho slovo. Na jejich srdce působil Boží Duch a nutil je mluvit; pod jeho vlivem splnili svěřený úkol, aniž by přitom mysleli na následky, které jim hlásání poselství může přinést. Nebudou se ohlížet na svůj prospěch nebo na svoji pověst; budou ochotni obětovat i vlastní život. V nejtěžších chvílích, kdy se na ně snesou ta nejhorší obvinění, někteří z nich zděšeně zvolají: “Kdybychom věděli, jaké následky budou naše slova mít, raději bychom mlčeli.” S ohledem na narůstající obtíže a na pokušení, jímž na ně satan bude dotírat, jim svěřený úkol bude připadat nezvládnutelný. Dostanou se do ohrožení života. Jejich původní nadšení se vytratí, ale cesty zpět už nebude. Tehdy, když pocítí naprostou bezmocnost, budou žádat Boha o posilu. Znovu si uvědomí, že nemluvili svoje slova, ale to, co jim přikázal Bůh, který je poslal, aby varovali ostatní. S evangeliem se bytostně ztotožnili a musí je hlásat. VDV 393.2

Podobné zkoušky prožili také mnozí věrní v minulosti. Viklef, Hus, Luther, Tyndale, Baxter, Wesley žádali, aby jejich učení bylo prověřeno Biblí. Byli ochotni odvolat všechno, co odporuje Božímu slovu. V hlásání evangelia je nezastavila ani těžká perzekuce. V každém dějinném údobí bylo třeba lidem zvěstovat aktuální poselství pro onu dobu — podle toho, co Boží lid v daném čase potřeboval. Každá nová pravda si musela razit cestu nenávistí a odporem. Na lidi, kterým přinesla požehnání, doléhaly těžkosti a pokušení. Pán dává nové poznání svému lidu tehdy, když je potřebuje. A kdo by se odvážil toto evangelium nehlásat? Bůh vybízí své následovníky, aby světu předložili poslední nabídku milosti, a oni nemohou mlčet, protože by tím ohrozili svou vlastní záchranu. Kristovi vyslanci nenesou odpovědnost za následky. Musí splnit svou povinnost a vše ostatní přenechat Bohu. VDV 393.3

Narůstající útlak způsobí zmatek mezi Božími následovníky. Tehdy pocítí, že nastala rozhodující chvíle. Jejich svědomí a Boží slovo je bude ujišťovat, že jednají správně. Těžkosti nepoleví, oni však budou mít stále více síly, aby jim mohli odolat. Přes stupňující se tvrdost a urputnost zápasu se zocelí ve své víře a odvaze, a to úměrně hrozícímu nebezpečí. Budou prohlašovat: “Neodvažujeme se měnit Boží slovo; Boží zákon nebudeme dělit na část podstatnou a nepodstatnou, abychom svět získali na svou stranu. Pán, kterému sloužíme, nás může vysvobodit. Kristus přemohl svět, a my bychom se měli bát poraženého světa?” VDV 394.1

Perzekuce v různých podobách je vlastně projevem určitého principu, jehož platnost nepomine, dokud bude existovat satan a životaschopné křesťanství. Nikdo totiž nemůže sloužit Bohu, aniž by proti sobě nevyvolal nepřátelství mocností zla. Proti takovému člověku útočí zlí andělé, znepokojení tím, že by jim mohl svým vlivem vyrvat z rukou jejich oběti. K těmto andělům se přidávají zlí lidé, zahanbení dobrým příkladem, kteří se ho pomocí pokušení snaží odloučit od Boha. Pokud se jim to nepodaří, použijí ke znásilnění jeho svědomí represivní opatření. VDV 394.2