Velké drama věků

Bible je zárukou pravého poznání

Bůh však bude mít na zemi lid, který Bibli přijal jako jediné měřítko každého učení a jako základ všech reforem. Názory vzdělanců, vědecké teorie, vyznání víry a rozhodnutí církevních sněmů, která jsou tak početná a rozmanitá, jak početné a odlišné jsou církve, hlas většiny — nic z toho, a ani všechno dohromady nemůžeme pokládat za důkaz pro nebo proti kterémukoli článku víry. Dříve než přijmeme nějaké učení nebo zásadu, musíme jako důkaz požadovat jasný výrok: “Toto praví Panovník Hospodin.” VDV 385.2

Satan se stále snaží upoutat pozornost na člověka místo na Boha. Vede lidi, aby vzhlíželi k biskupům, k duchovním, k profesorům teologie jako ke svým vůdcům, místo toho, aby studovali Písmo a sami se seznámili se svými povinnostmi. Když pak ovládne mysl těchto vůdců, může si s masami dělat, co chce. VDV 385.3

Když Kristus přišel, aby zvěstoval slovo života, prostí lidé ho rádi poslouchali, a mnozí — dokonce i kněží a vládci — v něho uvěřili. Ale vedoucí kněží a přední muži národa se rozhodli Kristovo učení odsoudit a zmařit. I když všechny jejich snahy najít proti Kristu nějaké obvinění vyšly naprázdno, i když museli cítit vliv Boží moci a moudrosti, která provázela jeho slova, přesto se zatvrzele drželi svých předsudků. Odmítli nejjasnější důkazy jeho mesiášství, aby se nemuseli stát jeho učedníky. Tyto Kristovy odpůrce se ostatní lidé učili od dětství ctít, jejich autoritu byli zvyklí bezpodmínečně respektovat. Proto se pak ptali: “Je možné, aby naši vládci a vzdělaní zákoníci neuvěřili v Ježíše? Nepřijali by ho, kdyby to byl Mesiáš?” Vliv takových učitelů svedl židovský národ k tomu, že zavrhl svého Vykupitele. VDV 385.4

Stejnými pohnutkami, které tehdy motivovaly židovské kněze a vládce, jsou i dnes vedeni lidé, kteří sice dokážou velice krásně mluvit o zbožnosti, ale texty Písma, které představují zvláštní pravdy pro tuto dobu, studovat odmítají. Připomínají, že je jich mnoho, že jsou bohatí a oblíbení, a s pohrdáním ukazují na zastánce pravdy, kterých je málo, jsou chudí, nepopulární a mají víru, která je izoluje od světa. VDV 385.5

Ježíš předvídal, že nepřístojné nároky na autoritu, kterou projevovali zákoníci a farizeové, neskončí rozptýlením Židů. Prorockým zrakem viděl, jak se budou lidé vyvyšovat, aby ovládli svědomí ostatních, což se stalo kletbou pro církev ve všech dobách. Jako varování pro další generace Bible zaznamenala jeho odsudek zákoníků a farizeů i napomenutí, aby lidé nenásledovali tyto “slepé vůdce”. VDV 386.1

Možnost vykládat Písmo vyhradila římská církev duchovenstvu, a z toho důvodu upírala prostým lidem právo číst Bibli. I když reformace dala Písmo do rukou všem, zásada uplatňovaná Římem brání mnoha členům protestantských církví, aby sami studovali Bibli. Jsou vedeni k tomu, aby přijímali učení, které předkládá církev. Tisíce lidí se neodvažují přijmout nic, co by odporovalo věrouce nebo zvykům jejich církve, i kdyby to Písmo říkalo naprosto jasně a srozumitelně. VDV 386.2

Ačkoli Bible mnohokrát varuje před falešnými učiteli, přenechávají mnozí lidé péči o své spasení duchovním. Tisíce učitelů křesťanství přitom nemohou pro svou víru uvést žádný jiný důvod, než že tak byli vedeni svými předchůdci. Učení Spasitele přecházejí takřka bez povšimnutí, zatímco slovům duchovních bezvýhradně důvěřují. Jsou však duchovní neomylní? Jak můžeme svěřit svůj věčný úděl do jejich rukou, jestliže jsme díky Božímu slovu nezískali jistotu, že jsou nositeli pravého poznání? Nedostatek mravní odvahy vystoupit z vyšlapané cesty vede mnohé lidi k tomu, že následují učené muže. Jejich nechuť studovat Písmo je nechává beznadějně spoutané v okovech bludu. Vidí, že Bible jasně představuje aktuální pravdu pro tuto dobu, cítí, že její hlásání provází moc Ducha svatého, a přesto se nechávají od pravého poznání odvést negativním postojem duchovenstva. I když jejich rozum a svědomí jsou přesvědčeny, neodvažují se tito zaslepení lidé myslet jinak než jejich duchovní. Svůj vlastní úsudek, svůj věčný prospěch obětují nevěře, pýše a předsudkům druhých lidí. VDV 386.3

Satan využívá vliv lidí, aby spoutal své zajatce. Na svoji stranu získává tisíce lidí tím, že je jemnými nitkami náklonnosti připoutává k nepřátelům Kristova kříže. Nezáleží na tom, ke komu svou oběť připoutá, zda k rodičům, dětem, manželovi nebo k přátelům. Výsledek je vždy stejný. Odpůrci pravdy se snaží ovládnout jejich svědomí, a ti, které ovládají, nemají dost odvahy nebo nezávislosti, aby se řídili vlastním vědomím povinnosti. VDV 386.4

Boží pravda a sláva jsou neoddělitelné. Není možné uctívat Boha bludnými názory, máme-li po ruce Bibli. Někteří lidé prohlašují, že nezáleží na tom, čemu člověk věří, jen když žije spravedlivě. Víra však utváří náš život. Jestliže máme “světlo a pravdu” na dosah ruky, a přitom nevyužíváme příležitostí, kdy je můžeme slyšet či vidět, pak je vlastně zavrhujeme — volíme raději tmu než světlo. VDV 386.5

“Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.” Přísloví 16,25. Nevědomost není omluvou pro blud nebo hřích, když má člověk možnost poznat Boží vůli. Když poutník dorazí na rozcestí, ukazatel mu vysvětlí, kam vedou cesty, které odtud vychází. Jestliže jej však ignoruje a vybere si tu cestu, která se mu zdá pravá, pak — bez ohledu na to, jak dalece je upřímný — pravděpodobně zvolí nesprávnou cestu. VDV 386.6

Bůh nám dal své slovo, abychom se mohli seznámit s jeho učením a abychom věděli, co od nás požaduje. Když za Ježíšem přišel znalec zákona s dotazem: “Co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?”, Spasitel ho odkázal na Písmo a řekl: “Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?” Nevědomost nebude omluvou pro mladé ani staré, nezprostí je trestu za přestupování Božího zákona, protože mají v rukou znění toho zákona, jeho zásad a požadavků. Nestačí mít dobré úmysly, nestačí konat to, co člověk pokládá za správné nebo co mu kazatel řekne, že je správné. Jde o věčný život a každý by měl sám studovat Písmo. Člověk může mít sebepevnější přesvědčení a sebevětší jistotu, že kazatel ví, co je pravda, na tom však nemůže stavět. Pouze mapa, kterou má v ruce, mu ukazuje správnou cestu do nebe, takže v ničem nemusí tápat. VDV 387.1

První a nejvyšší povinností každé rozumné bytosti je naučit se z Písma, co je pravda, pak podle toho žít a povzbuzovat druhé, aby to dělali také. Každý den bychom měli pilně studovat Bibli, uvažovat o každé myšlence a porovnávat jedno místo v Bibli s ostatními. S Boží pomocí si musíme utvořit svůj názor, protože před Bohem budeme odpovědni každý sám za sebe. VDV 387.2