Velké drama věků

36. kapitola — Nadcházející boj

Od chvíle, kdy v nebi začal velký spor, se satan snaží odstranit Boží zákon. Aby dosáhl tohoto cíle, vzbouřil se proti Stvořiteli, a poté, co byl vyhnán z nebe, pokračuje ve svém boji na zemi. Od začátku sleduje stále stejný záměr: Oklamat lidi a svést je k přestupování Božího zákona. Ve skutečnosti není podstatné, jakým způsobem tohoto cíle dosáhne — zda se mu podaří svést lidi k odmítnutí celého zákona, anebo zda zavrhnou jen jedno přikázání. Kdo totiž přestupuje “jedno přikázání”, zavrhuje celý zákon; svým vlivem a příkladem se postavil na stranu hříchu, “provinil se proti všem”. Jakubův 2,10. VDV 377.1

Ve snaze znehodnotit Boží přikázání převrací satan učení Bible. Tisíce lidí tak věří bludům, jakkoli tvrdí, že věří Písmu. Poslední velký zápas mezi pravdou a bludem je jen posledním bojem dlouhotrvajícího sporu o Boží zákon. Právě nyní vstupujeme do tohoto zápasu, do boje mezi lidskými nařízeními a Hospodinovými příkazy, mezi náboženstvím Bible a náboženstvím bájí a tradic. VDV 377.2

Síly, které se spojí v boji proti pravdě a spravedlnosti, již nyní aktivně působí. Boží slovo, které jsme dostali za cenu velkého utrpení a krveprolití, lidé neberou vážně. Všichni mohou dnes Bibli snadno získat, ale jen málokdo ji přijímá jako průvodce životem. Nevěra nabývá povážlivých rozměrů, a to nejen ve světě, ale i v církvích. Mnozí křesťané popírají učení, které je vlastním základem křesťanství — a to zvláště skutečnosti týkající se stvoření, jak o něm hovoří pisatelé vedení Božím Duchem, a dále pád člověka do hříchu, smíření a věčnou platnost Božího zákona. Tisíce lidí, kteří si zakládají na svých vědomostech a nezávislosti, pokládají bezvýhradnou důvěru v Bibli za projev slabosti. Kritiku Bible a zlehčování jejích nejdůležitějších pravd považují za důkaz učenosti a svého nadání. Mnozí kazatelé, profesoři a učitelé vštěpují svým posluchačům a studentům, že Boží zákon byl změněn nebo zrušen, a lidé, kteří považují jeho požadavky za stále platné a doslovně závazné, si zaslouží jen posměch a pohrdání. VDV 377.3