Velké drama věků

Nepřítel zneužívá křesťanství

Uctívání obrazů a relikvií, vzývání svatých a vyvyšování papeže — to jsou satanovy klamy sloužící k odvedení pozornosti od Boha a jeho Syna. Aby lidi zničil, snaží se satan odvrátit jejich pozornost od Spasitele, který je může jako jediný zachránit. Vede je, aby se zabývali čímkoli, co jim nahradí Pána, který řekl: “Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.” Matouš 11,28. VDV 368.3

Satan se stále snaží nesprávně představovat Boží charakter, podstatu hříchu i to, oč vlastně ve velkém sporu jde. Jeho pokroucené vývody snižují závaznost Božího zákona a vedou lidi k tomu, že neberou hřích vážně. Kromě toho v nich vyvolávají falešné představy o Bohu, takže se na něj dívají spíše se strachem a nenávistí než s láskou. Svou vlastní krutost připisuje satan Stvořiteli. To se odráží i v náboženských soustavách a ve formách bohoslužby. Satan tím zaslepuje mysl lidí a získává je jako spojence v boji proti Bohu. Zvrácenými představami o Božích vlastnostech sváděl pohanské národy k přesvědčení, že pro získání Boží přízně jsou nutné lidské oběti. Proto v různých formách modlářství páchali lidé ta největší zvěrstva. VDV 368.4

Římskokatolická církev spojuje různé pohanské projevy s křesťanstvím a podobně jako pohanství zkresluje Boží charakter a dopouští se neméně krutých a hrozných činů. Řím v době své vlády používal mučicí nástroje, aby přinutil lidi přijmout své učení. Pro ty, kdo se nechtěli podvolit jeho požadavkům, nechal postavit hranice. Nechal vraždit lidi v rozsahu, který odhalí až poslední soud. Církevní hodnostáři pod vlivem satana vymýšleli ty nejkrutější způsoby mučení, jež však oběť neměly usmrtit. V mnoha případech vystupňovali tyto ďábelské metody až k hranicím toho, co člověk může vydržet, takže příroda sama pak už vzdala hrozný zápas a trpící přijal smrt jako vysvobození. VDV 368.5

Takový konec čekal odpůrce Říma. Pro své poddané měl Řím jako kázeňský prostředek důtky, hladovění, pokořující tělesné tresty všeho druhu. Aby získali přízeň nebes, přestupovali kajícníci Boží zákony tím, že nerespektovali přírodní zákony. Bylo jim vštěpováno, že musí zpřetrhat svazky, kterými Bůh chtěl zpříjemnit člověku pobyt na zemi. Na hřbitovech leží milióny lidí, kteří strávili život marným úsilím překonat své přirozené city, potlačit každou myšlenku a projev soucitu k jiným lidem jako něco, co Boha uráží. VDV 369.1

Chceme-li pochopit satanovu krutost, s níž po staletí působil nejen mezi lidmi, kteří nikdy o Bohu neslyšeli, ale i uprostřed křesťanstva, stačí sledovat dějiny katolicismu. Prostřednictvím obrovské soustavy klamů dosahuje kníže zla svého cíle — zneuctít Boha a zničit člověka. Když si uvědomíme, jak se satan maskuje a jak prostřednictvím církevních hodnostářů uskutečňuje své záměry, můžeme lépe pochopit, proč má takový odpor vůči Bibli. Četbou této knihy lidé objeví Boží milost a lásku. Poznají, že Bůh nám neukládá taková břemena jako lidé. Bůh nežádá nic než pokorné a kající srdce, skromného, poslušného ducha. VDV 369.2

Ježíš Kristus nedal svým životem příklad mužům ani ženám, aby se zavírali do klášterů, a tak se připravovali pro nebe. Nikdy neučil, že v sobě máme potlačovat lásku a soucit. Spasitelovo srdce překypovalo láskou. Čím více se člověk blíží k mravní dokonalosti, tím je citlivější, tím více vnímá hřích a tím plněji cítí s trpícím. Jestliže papež tvrdí, že je zástupcem Ježíše Krista, jak je to s jeho charakterem? Podobá se Spasiteli? Poslal Kristus někoho do vězení nebo na mučení proto, že ho neuctíval jako Vládce nebes? Odsoudil k smrti ty, kdo ho neuznávali? Když se obyvatelé jedné samařské vesnice k němu zachovali neuctivě, apoštol Jan se rozzlobil a žádal: “Pane, máme přivolat oheň s nebe, aby je zahubil, jako to učinil Eliáš?” Ježíš se soucitně podíval na své učedníky, pokáral jejich tvrdost a řekl: “Syn člověka nepřišel lidi zahubit, ale zachránit.” Lukáš 9,54.56. Jaký rozdíl můžeme sledovat mezi postoji Ježíše Krista a toho, kdo se vydává za jeho zástupce. VDV 369.3