Velké drama věků

Argumenty odpůrců soboty

Proti požadavku zachovávat sobotu vyrukovali mnozí s velice přízemními námitkami. Říkali: “Vždycky jsme zachovávali neděli, naši otcové ji světili a mnozí dobří a zbožní lidé zesnuli v pokoji a jistotě — i když světili neděli. Jestliže měli pravdu, máme ji i my. Zachováváním soboty bychom se odlišili od světa a neměli bychom pak na něj vliv. Co zmůže malá skupinka lidí, kteří světí sedmý den týdne — sobotu, proti celému světu, který zachovává neděli?” Podobnými argumenty se kdysi pokoušeli Židé ospravedlnit své odmítnutí Ježíše Krista. Bůh přijímal jejich otce na základě přinášených obětí, proč by jejich děti nemohly dosáhnout spasení stejným způsobem? Podobně v době Luthera namítali stoupenci papežství, že praví křesťané zesnuli v katolické víře, a proto katolické náboženství stačí ke spasení. Takové argumenty jsou ovšem účinnou překážkou jakéhokoli pokroku v náboženských otázkách. VDV 297.2

Mnozí namítali, že zachovávání neděle patří mezi zavedené křesťanské nauky, rozšířenou a po mnoho staletí udržovanou tradici církve. Proti této námitce stojí však argument, že zachovávání soboty je mnohem starší a rozšířenější — je stejně staré jako svět sám. Potvrdili je andělé i samotný Bůh. Když byly položeny základy země, když jitřní hvězdy společně plesaly a všichni Boží synové propukli v hlahol, tehdy byl položen základ soboty (Jób 38,6.7; 1. Mojžíšova 2,1-3). Toto zřízení od nás právem vyžaduje úctu. Nezavedla je lidská autorita, nevychází z lidských tradic; ustanovil je “Věkovitý” — nařídil je svým věčným slovem. VDV 297.3

Když se lidé začali zajímat o obnovu sobotního odpočinku, oblíbení kazatelé převraceli Boží slovo a vykládali je tak, aby zvídavé zájemce co nejvíce uchlácholili. Ti, kdo sami nestudovali Písmo, se spokojili s názory, které odpovídaly jejich přáním; mnozí se snažili pravdu překonat sofistikou, názory a tradicemi otců a autoritou církve. Její obhájci naproti tomu používali k doložení platnosti čtvrtého přikázání jen Bibli. Skromní lidé, vyzbrojeni pouze slovem pravdy, odolávali útokům vzdělanců. Ti byli zlostí bez sebe a nestačili se divit, když zjistili, že proti prostým a přímým důkazům lidí, kteří se vyznají spíše v Písmu než v intelektuálních kličkách, jsou se svou výřečností v koncích. VDV 297.4

Protože neměli důkazy z Bible, lpěli mnozí na svých argumentech s velkou zarputilostí; jako by zapomněli, že stejné argumenty použili kdysi jiní odpůrci proti Kristu a jeho apoštolům: “Proč nauku o sobotě nepřijali naši velikáni? Jen málo lidí věří tomu, čemu věříte vy. Není přece možné, abyste vy měli pravdu a všichni učenci světa aby se mýlili.” VDV 297.5

Všechny podobné argumenty vyvrací Písmo a poznání, jak Pán jednal ve všech dobách se svým lidem. Bůh působí prostřednictvím lidí, kteří slyší jeho hlas, jsou poslušní a — pokud je to třeba — dokáží říkat i nepříjemné pravdy a nebojí se vytknout všeobecně rozšířené hříchy. Bůh málokdy vybírá učené a vysoce postavené muže za vůdce reformních hnutí, protože tito lidé věří svým vyznáním, teoriím a teologickým systémům, a necítí potřebu učit se od Boha. Pouze ti, kdo jsou osobně spojeni se Zdrojem moudrosti, mohou pochopit a vykládat Písmo. Někdy Bůh povolává k hlásání pravdy muže s nízkým školním vzděláním ne snad proto, že jsou nevzdělaní, ale proto, že nejsou ješitní a domýšliví, a dají se Bohem poučit. Učí se v Kristově škole, svou pokorou a poslušností se stávají velikými. Bůh jim svěřuje poznání své pravdy a prokazuje jim tím poctu, proti níž jsou pozemské pocty a lidská velikost naprosto nicotné. VDV 298.1

Většina adventistů pravdu o svatyni a o Božím zákonu nepřijala. Mnozí z nich také ztratili důvěru v adventní hnutí a přijali bludné a nesmyslné názory na proroctví o druhém příchodu Ježíše Krista. Někteří se pokoušeli opakovaně určovat datum Kristova příchodu, přestože biblické učení o svatyni jim mělo ukázat, že žádné prorocké údobí nesahá až k druhému příchodu Ježíše Krista a Bible nepředpovídá přesné datum této události. Oni však odmítli poznání z Božího slova, i nadále určovali nová data Kristova příchodu a prožívali stále nová zklamání. VDV 298.2

Když tesalonický sbor přijal mylné názory na příchod Ježíše Krista, radil jim apoštol Pavel, aby své naděje a očekávání pečlivě prověřili Božím slovem. Citoval jim proroctví, která předpovídají události před Kristovým příchodem, a ukázal jim, že nemají důvod očekávat příchod Spasitele za svého života. “Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat,” (2. Tesalonickým 2,3) zněla jeho varovná slova. Kdyby se utěšovali nadějemi nepodloženými Písmem, svedlo by je to k nesprávnému jednání. Jejich zklamání by pak vyvolalo pouze výsměch ze strany nevěřících. Hrozilo by jim nebezpečí, že zmalomyslní a upadnou do pokušení pochybovat také o pravdách nezbytných pro spasení. Apoštolovo napomenutí věřícím v Tesalonice obsahuje důležité poučení pro ty, kdo žijí v poslední době. Mnoho adventistů si myslelo, že pokud nestanoví konkrétní datum Kristova příchodu, není třeba se ani horlivě a pilně připravovat. Jestliže se však znovu a znovu nadchnou nadějí, jen aby prožili další zklamání, dostává jejich víra takové rány, že je takřka nemožné, aby je oslovily velké pravdy proroctví. VDV 298.3