Velké drama věků

Odpůrci adventního poselství

Hlásání přesného data Kristova příchodu narazilo na velký odpor u mnoha lidí ze všech vrstev, od duchovních až po nejtroufalejší hříšníky. Splnila se slova proroctví: “Ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření.” 2. Petrův 3,3.4. Mnozí křesťané, kteří prohlašovali, že milují Spasitele, tvrdili, že nejsou proti učení o druhém příchodu, že jsou jen proti stanovení data. Bůh však viděl, co je v jejich srdci. Nechtěli slyšet o tom, že Kristus přijde, aby spravedlivě soudil. Byli to nevěrní služebníci, jejich činy nemohly obstát před pronikavým Božím pohledem. Měli strach setkat se se svým Pánem. Stejně jako Židé v době Kristova prvního příchodu nebyli ani oni připraveni uvítat Pána Ježíše. Nejen že nechtěli slyšet jasné důkazy z Písma, ale navíc se vysmívali lidem, kteří Pána čekali. To byl triumf pro satana a padlé anděly — posmívali se Kristu a jeho andělům, že ti, kdo si říkají Boží lid, ho milují tak málo, že po jeho návratu netouží. VDV 245.2

“Nikdo nezná den ani hodinu,” zněla nejčastější námitka lidí, kteří odmítli adventní poselství. Písmo říká: “O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.” Matouš 24,36. Ti, kdo očekávali svého Pána, tento text vysvětlovali prostě a přiléhavě; svým odpůrcům pak poukázali na chyby v jejich výkladu. Uváděli slova, která Kristus pronesl během památné rozmluvy se svými učedníky na Olivové hoře, když odešel naposledy z chrámu. Učedníci se tehdy ptali: “Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku?” Pán Ježíš jim představil znamení a řekl: “Až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.” Matouš 24,3.33. Jeden výrok Spasitele nesmíme vykládat tak, aby odporoval jinému výroku. I když nikdo nezná den a hodinu Kristova příchodu, Pán nás poučuje a vyzývá, abychom poznali, kdy se určená doba blíží. Písmo dále učí, že nebrat vážně Kristovo upozornění a odmítat nebo ignorovat, že se blíží doba jeho příchodu, by pro nás bylo stejně tragické, jako bylo tragické pro současníky Noema, že nevěděli, kdy nastane potopa. Podobenství, které srovnává věrného a nevěrného služebníka, uvádí, jak dopadne ten, který si v srdci říká: “Můj pán dlouho nejde.” Ukazuje, jak bude Ježíš Kristus posuzovat a odměňovat ty, kdo jsou bdělí a hlásají jeho příchod, i ty, kdo jej popírají. “Bděte tedy!” řekl. “Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí.” Matouš 24,42.46. “Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj, a nebudeš vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu.” Zjevení 3,3. VDV 245.3

Apoštol Pavel mluví o lidech, pro které Kristův příchod nastane neočekávaně. “Den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat: ‘je pokoj, nic nehrozí’, tu je náhle přepadne zhouba … a neuniknou.” Pro ty, kdo berou Kristovo varování vážně, dodává: “Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.” 1. Tesalonickým 5,2-5. VDV 246.1

Ukazovali, že Písmo neomlouvá lidskou nevědomost ohledně Ježíšova blízkého příchodu. Kdo však hledal jen důvod, aby mohl pravdu odmítnout, ten si zacpával uši, aby vysvětlení neslyšel. Výrok: “Nikdo nezná den ani hodinu” opakovali dále otevření posměvači, ale i domnělí Kristovi služebníci. Když se lidé probudili a začali se ptát na cestu k záchraně, postavili se představitelé církví mezi ně a pravdu a pokoušeli se uklidnit jejich obavy nesprávným výkladem Božího slova. Nevěrní “strážní” se tak připojili k největšímu podvodníkovi a volali: “Klid, pokoj”, když Bůh nemluví o pokoji. Tak jako farizeové v době Pána Ježíše i nyní mnozí odmítali vejít do nebeského království a bránili jiným, kteří tam vejít chtěli. Bůh bude brát tyto lidi k odpovědnosti za ty, kteří zahynou. VDV 246.2

Jako první obvykle přijali poselství ti nejpokornější a nejvíce odevzdaní Bohu. Lidé, kteří zkoumali Bibli, museli nutně poznat, že obecné názory na proroctví odporují Písmu a že lidem, kteří nepodléhají vlivu duchovenstva a sami zkoumají Boží slovo, stačí, aby porovnali adventní poselství s Písmem, a poznají, že pochází od Boha. VDV 246.3

Mnohé pronásledovali jejich nevěřící bratři. Aby neztratili postavení ve sboru, nechávali si někteří lidé své přesvědčení pro sebe. Jiní ovšem cítili, že jim věrnost Bohu nedovoluje, aby tajili pravdu, kterou jim Bůh svěřil. Mnozí tak byli z církví vyloučeni jen proto, že přiznali svou víru v druhý Kristův příchod. Ti, kteří prošli takovou zkouškou víry, dokázali ocenit slova proroka: “Říkávají vaši bratři, kteří vás nenávidí, kteří vás vypovídají pro mé jméno: ‘Ať se Hospodin oslaví, ať vidíme vaši radost!’ Ale budou zahanbeni.” Izajáš 66,5. VDV 246.4

Andělé s hlubokým zájmem sledovali, jaký výsledek přinese šíření varovného poselství. Když církve všeobecně poselství odmítaly, andělé se smutně odvraceli. Mnozí lidé však neměli příležitost projevit svůj postoj k adventnímu poselství; mnohé svedli jejich manželé, manželky, rodiče nebo děti, aby uvěřili, že už poslouchat takové kacířství, jakému učí adventisté, je hřích. Andělé dostali příkaz, aby takové jedince věrně sledovali, mělo je ozářit ještě další světlo od Božího trůnu. VDV 246.5

Lidé, kteří poselství přijali, toužebně očekávali příchod svého Spasitele. Doba, kdy se s ním podle očekávání měli setkat, byla na dosah. Určený čas vyhlíželi se slavnostním klidem. Setrvávali ve společenství s Bohem, žili předzvěstí pokoje, který na ně čeká v nádherné budoucnosti. Nikdo z těch, kdo prožil tuto naději a víru, nezapomene na nádherné chvíle čekání. Už několik týdnů před stanoveným časem dala většina věřících stranou veškeré pozemské záležitosti. Upřímní věřící pečlivě zkoumali každou myšlenku a každý pocit, jako by leželi na smrtelné posteli a měli v několika málo hodinách naposledy zavřít oči. Všichni si uvědomovali potřebu vnitřní jistoty, že jsou připraveni setkat se s Pánem Ježíšem. Za bílý šat považovali čistotu duše, povahu očištěnou od hříchu krví Ježíše Krista. Kéž by Boží lid projevoval stejnou upřímnost a opravdovou víru i dnes. Kdyby žil v pokoře před Pánem a vysílal své prosby k “trůnu milosti”, měl by nyní mnohem bohatší zkušenosti, než má. Boží lid se málo modlí, málo si uvědomuje své hříchy a projevuje nedostatek živé víry. Proto mnozí přijímají tak málo milosti, kterou tak štědře nabízí náš Vykupitel. VDV 247.1

Bůh chtěl vyzkoušet svůj lid. “Jeho ruka” zakryla chybu, která vznikla při výpočtu prorockých období. Adventisté chybu neobjevili, neobjevili ji ani nejučenější z jejich odpůrců. I oni přiznávali: “Váš výpočet prorockých období je správný. Dojde k nějaké velké události, nebude to však ta, kterou předpovídá pan Miller. Jde o obrácení celého světa, a ne o druhý příchod Kristův.” (viz Dodatek č. 32) VDV 247.2

Očekávaná doba minula a Kristus nepřišel, aby vysvobodil svůj lid. Lidé, kteří s upřímnou vírou a láskou očekávali svého Spasitele, zažili trpké zklamání. Boží záměr se však splnil. Bůh vyzkoušel srdce těch, kdo tvrdili, že čekají na Kristův návrat. Mnohé z nich nevedly jiné pohnutky než strach. Víra, kterou vyznávali, nezasáhla jejich srdce, ani je nepřivedla ke změně života. Když očekávaná událost nenastala, prohlašovali, že nejsou zklamáni, že nikdy nevěřili, že Kristus přijde. Byli mezi prvními, kteří se posmívali bolesti opravdově věřících. VDV 247.3

Pán Ježíš a zástupy nebešťanů sledovali s láskou a soucitem zkoušené a zklamané věřící. Kdyby mohl být odhalen závoj, který odděluje viditelný svět od neviditelného, lidé by viděli anděly, jak chrání tyto věrné jedince před satanovými útoky. VDV 247.4