Velké drama věků

Království milosti a království slávy

Poselství, které učedníci hlásali v Kristově jménu, souhlasilo do nejmenšího detailu a předpověděné události se skutečně odehrály. “Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží,” hlásali. Po uplynutí “času” — šedesáti devíti týdnů podle proroctví knihy Daniel, deváté kapitoly, kdy měl vystoupit “Pomazaný”, tedy Mesiáš — byl Pán Ježíš skutečně pomazán Duchem svatým, když ho Jan pokřtil v Jordánu. “Boží království”, které se přiblížilo, jak hlásali, bylo nastoleno smrtí Ježíše Krista; nebyla to však pozemská říše, jak se tomu tehdy všeobecně věřilo a učilo. Podobně nebude pozemskou říší ani budoucí, věčné Kristovo království, které bude nastoleno, až “království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího,” v němž “všechny vladařské moci ho budou uctívat a poslouchat”. Daniel 7,27. Bible označuje slovním spojením “Boží království” jak království milosti, tak i království slávy. O království milosti psal apoštol Pavel v listu Židům. Nejdříve ukázal Krista, laskavého Přímluvce, který je schopen “mít soucit s našimi slabostmi”, a pak prohlásil: “Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.” Židům 4,15.16. Trůn milosti představuje království milosti, protože existence trůnu předpokládá existenci království. Také v mnoha svých podobenstvích Ježíš představoval “Boží království” a popisoval působení Boží milosti na lidská srdce. VDV 230.3

Podobně trůn slávy představuje království slávy. O tomto království Pán Ježíš řekl: “Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůn své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy.” Matouš 25,31.32. Toto království však patří budoucnosti — bude nastoleno až při druhém příchodu Ježíše Krista. VDV 230.4

Království milosti bylo zřízeno hned po pádu prvních lidí do hříchu, když byl vypracován plán pro záchranu hříšného lidstva. Tehdy toto království existovalo na základě Božího zaslíbení, přesto se lidé mohli už tehdy vírou stát jeho občany. Skutečně je pak nastolila smrt Ježíše Krista. I když Spasitel už začal svou pozemskou službu, mohl unavený umíněností a nevděkem lidí odmítnout smrt na golgotském kříži. V zahradě Getsemane se kalich hořkosti v jeho rukou chvěl. Ještě i tehdy mohl setřít z čela krůpěje krvavého potu a nechat hříšné lidstvo, aby zahynulo ve svých vinách. Kdyby to byl udělal, nebyla by pro hříšníky možnost záchrany. Když však Spasitel obětoval svůj život a posledním dechem zvolal: “Je dokonáno”, zajistil uskutečnění plánu záchrany člověka a slib, který dal Bůh prvním lidem po pádu do hříchu, tak proměnil ve skutečnost. Boží království milosti, které do té doby existovalo jako Boží slib, bylo nyní fakticky nastoleno. VDV 230.5