Velké drama věků

2. kapitola — Neznámí hrdinové

Ježíš vylíčil svým učedníkům, jaký bude úděl Jeruzaléma a jak bude vypadat jeho druhý příchod; kromě toho také předpověděl, co bude prožívat jeho lid od chvíle, kdy od nich odejde, až do doby, kdy se vrátí s mocí a slávou, aby je vysvobodil. Spasitel z Olivové hory viděl také těžkosti a utrpení, jemuž bude muset čelit prvoapoštolská církev. Díval se však ještě dále do budoucnosti, jež mu poskytla obraz divokých a pustošivých bouří, které zažijí jeho následovníci v dalších staletích temna a pronásledování. Pouze několik slov mu stačilo k vyslovení hrůzné předpovědi popisující úděl Boží církve, který jí připraví mocní tohoto světa (Matouš 24,9.21.22). Kristovi následovníci musí jít stejnou cestou pokoření, potupy a utrpení jako jejich Mistr. Nepřátelství namířené proti Spasiteli světa zakusí také všichni, kdo uvěří v jeho jméno. VDV 29.1

Dějiny rané křesťanské církve svědčí o naplnění Ježíšových slov. Mocnosti země i pekla se spojily proti Kristu — v boji proti jeho následovníkům. Pohané si uvědomili, že vítězný postup evangelia smete jejich chrámy a oltáře, proto ve snaze zničit křesťanství sjednotili své síly. Začalo pronásledování: křesťanům byl zabavován majetek, byli vyháněni ze svých domovů — vedli “zápas s utrpením”. Židům 10,32. “Zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář.” Židům 11,36. Mnozí zpečetili své svědectví vlastní krví. Bez milosti byli pobíjeni urození i otroci, bohatí i chudí, vzdělaní i prostí. VDV 29.2

Pronásledování, které začalo za císaře Nerona, přibližně v době, kdy byl umučen apoštol Pavel, pokračovalo s větší či menší krutostí po staletí. Křesťané byli nespravedlivě obviňováni z nejstrašnějších zločinů; kvůli nim prý dochází k nejrůznějším pohromám — hladu, moru a zemětřesení. V houstnoucí atmosféře všeobecného podezírání a nenávisti namířené proti křesťanům se našlo dost udavačů, kteří pro zisk zrazovali nevinné. Křesťané byli odsuzováni jako buřiči proti říši, nepřátelé náboženství a škůdci společnosti. Mnozí z nich byli v amfiteátrech vhozeni dravé zvěři nebo za živa upáleni. Někteří byli ukřižováni, jiní zašiti do kůží zvířat a vhozeni do arény, kde je roztrhali psi. Jejich mučednická smrt byla často hlavním bodem zábavy při veřejných slavnostech. Celé zástupy se shromažďovaly, aby se mohly pobavit a zasmát. Smrtelný zápas křesťanů se tak stal jakýmsi zábavným představením, jež publikum neváhalo odměnit potleskem. VDV 29.3

Kristovi následovníci byli pronásledováni jako lovná zvěř, ať se snažili ukrýt kdekoli. Byli nuceni skrývat se na nehostinných a pustých místech. “Trpěli nouzí, zakoušeli útisk a soužení. Svět jich nebyl hoden, bloudili po pouštích a horách, skrývali se v jeskyních a roklinách země.” Židům 11,37.38. Tisícům křesťanů poskytly útulek katakomby. Pod pahorky za hradbami Říma byly v zemi a ve skalách vyhloubeny dlouhé chodby. Spletitá a tmavá síť podzemních chodeb byla dlouhá mnoho kilometrů. V těchto podzemních úkrytech pochovávali Kristovi následovníci své zemřelé a zde také nalézali útočiště, když byli podezíráni a pronásledováni. Až Dárce života probudí k novému životu všechny, kdo vedli “dobrý boj víry”, vyjdou mnozí mučedníci pro Ježíše Krista právě z těchto temných slují. VDV 30.1