Poslové Naděje A Lásky

37/290

NEBEZPEČÍ SOBECTVÍ

Z Boží vůle je hlásání evangelia závislé na úsilí a darech jeho lidu. Zdrojem příjmů jsou v Božím díle dobrovolné dary a desátky. Z prostředků svěřených lidem Bůh požaduje určitou část — jednu desetinu. Ponechává na svobodné vůli každého člověka, zda přispěje větší částkou. Jestliže však člověk pod vlivem Ducha svatého složí přísahu, že daruje určitý obnos, pak již nemá na zasvěcenou část žádné právo. Jsou-li takové sliby dány lidem, pak jsou považovány za závazné; oč závaznější by pak měly být, jsou-li dány Bohu. Jsou snad sliby, k jejichž vyřčení nás vedl hlas našeho svědomí, méně závazné než písemné dohody uzavřené mezi lidmi? PNL 43.3

Když neobyčejně jasné a mocné Boží světlo prozáří lidské nitro, navyklé sobectví ztratí svou moc a člověk je ochoten přinášet dary na Boží dílo. Nikdo by se však neměl domnívat, že svůj slib bude moci splnit, aniž by tím vyvolal satanův odpor. Satan nerad vidí, když se na zemi buduje Boží království. Proto našeptává lidem, že slib, který složili, je přehnaný, že může narušit jejich úsilí o získání majetku nebo uspokojení přání jejich rodin. PNL 43.4

Bůh žehná lidem prostřednictvím majetku, aby mohli přispívat na podporu jeho díla. Sesílá sluneční svit a déšť a způsobuje růst rostlin. Dává člověku zdraví a schopnosti k získání prostředků. Veškerá požehnání pocházejí z jeho štědré ruky. Od člověka pak očekává, že mu projeví svou vděčnost tím, že mu část jeho požehnání vrátí ve formě desátků a obětí — děkovných obětí, dobrovolných darů a obětí za hřích. Kdyby podle Božího plánu proudily tyto prostředky — desátky ze všech příjmů a dobrovolné dary — do po-kladny, pak by jich byl pro šíření Božího díla dostatek. PNL 43.5

Ale lidé jsou stále zatvrzelejší a sobečtější a podobně jako Ananiáš a Safira jsou v pokušení ponechat si část toho, co náleží Bohu, a přitom předstírat, že plní Boží požadavky. Mnozí marnotratně rozhazují peníze za uspokojování svých vlastních žádostí. Myslí pouze na své záliby a plní si všechna svá přání, zatímco Bohu neochotně přinášejí skromné dary. Zapomínají, že Bůh si jednoho dne vyžádá přísné vyúčtování toho, jak naložili s jeho prostředky, a že skromnou almužnu, kterou vložili do pokladny, nepřijme, stejně jako nepřijal dar Ananiáše a Safíry. PNL 43.6

Bůh chce, abychom si z krutého trestu, který stihl oba křivopřísežníky, vzali ponaučení, jak hluboce nenávidí jakékoli pokrytectví a klam a jak jimi pohrdá. Ananiáš a Safira předstírali, že dali vše, a tak lhali Duchu svátému. Proto ztratili tento i budoucí život. Tentýž Bůh, který je potrestal, odsuzuje i dnes jakoukoli neupřímnost a opovrhuje lháři. Prohlašuje, že do svatého města “nevstoupí... nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže” (Zj 21,27). Pravdomluvnost bychom měli brát vážně a pevně se jí držet. Měla by se stát součástí našeho života. Upravujeme-li pravdu podle svých momentálních potřeb a přetvařujeme-li se tak, jak se to hodí našim sobeckým plánům, naše víra upadá. “Stůjte tedy .opásáni kolem beder pravdou.” (Ef 6,14) Ten, kdo lže, lacino prodává svou duši. Může se zdát, že jeho lži ho zachraňují v nouzi; že dosáhl obchodních úspěchů, které by poctivým jednáním nikdy nezískal; nakonec se však dostane do situace, kdy nebude moci nikomu věřit. Protože sám lže, nevěří ani tomu, co říkají druzí. PNL 44.1

Ananiáš a Safira byli za svůj pokus podvést Boha okamžitě potrestáni. Tentýž hřích se v pozdějších dějinách církve často opakoval a také v dnešní době se jej dopouští mnoho lidí. Přestože jej nemusí doprovázet viditelný projev Boží nelibosti, Bůh jím dnes neopovrhuje o nic méně než v době apoštolů. Byli jsme varováni; Bůh dal jasně najevo svůj odpor k tomuto hříchu; a všichni, kdo podléhají pokrytectví a cham-tivosti, si mohou být jisti, že se řítí do záhuby. PNL 44.2