Poslové Naděje A Lásky

147/290

CENA PRO VÍTĚZE

Dále Pavel poukazuje na rozdíl mezi věncem z vadnoucího vavřínu, který dostane vítěz běžeckých závodů, a korunou věčné slávy, kterou obdrží všichni, kdo zvítězí v křesťanském závodě. Říká: “Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný.” (1 K 9,25) Když chtěli řečtí běžci získat pomíjivou cenu, nezalekli se žádné námahy ani kázně. My však usilujeme o cenu nekonečné hodnoty, o korunu věčného života. Oč důsledněji bychom se měli snažit a oč ochotněji bychom měli přinášet oběti a zapírat sami sebe! PNL 179.4

Dopis Židům zvláště zdůrazňuje, jakou cílevědomostí by se měl vyznačovat křesťanský závod o věčný život: “Odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.” (Žd 12,1.2) Závist, nenávist, podezírání, pomluvy, chamtivost — to vše jsou přítěže, které musí křesťan odhodit, chce-li být v závodě o nesmrtelnost úspěšný. Všechny zvyky a praktiky, které svádějí k hříchu a zneuctívají Krista, je třeba odložit, i kdyby nás to mělo stát cokoli. Žádný člověk, který porušuje věčné zásady spravedlnosti, nemůže dostat Boží požehnání. Jediný hřích, jemuž se poddáváme, dokáže zničit náš charakter a svést ostatní. PNL 179.5

Spasitel řekl: “Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného. A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. ’ (Mk 9,43-45) Když jde o záchranu těla před smrtí, člověk si nechá useknout nohu nebo ruku, nebo dokonce vyloupnout oko. Oč usilovněji by se měl křesťan snažit odhodit hřích, který vede k věčné smrti! PNL 180.1

Přestože účastníci starobylých her zapřeli sami sebe a podrobili se tvrdé kázni, ještě neměli zajištěné vítězství. “Nevíte snad, ” ptá se Pavel, “že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu?” (1 K 9,24) Jakkoli horlivě a usilovně se závodníci snažili, cenu mohl dostat jen jeden z nich. Jen jediná ruka mohla uchopit vytoužený věnec. Někteří možná vynaložili veškeré své síly na to, aby získali cenu. A když už vztahovali ruku, aby si ji vzali, v posledním okamžiku sáhl po vytouženém pokladu někdo jiný. PNL 180.2

V křesťanském zápase se něco takového stát nemůže. Každý, kdo splní podmínky závodu, nebude na jeho konci zklamán. Každý, kdo bude upřímný a vytrvalý, zvítězí. Nejde zde totiž ani o závod nejrychlejších, ani o boj nejsilnějších. Korunu věčné slávy může získat ten nejslabší věřící stejně jako ten nejsilnější. Všichni, kdo v moci Boží milosti uvedou svůj život do souladu s Kristovou vůli, mohou zvítězit. Uplatňování zásad stanovených v Božím slově se příliš často pokládá za nepodstatné, pokud jde o drobné každodenní maličkosti. Takové záležitosti se považují za příliš banální, než aby se jim věnovala pozornost. Pokud si však uvědomíme, co je v sázce, pak všechno, co nám může pomoci v dosažení cíle nebo stát v cestě, je důležité. Každý skutek totiž přispívá svou hmotností na misku vah, která rozhodne o životním vítězství nebo prohře. Odměna, která čeká na vítěze, bude úměrná energii a úsilí, které vynaložili. PNL 180.3