Český ekumenický překlad

137/1189

4Mojžíšova 20

1 Celá pospolitost Izraelců dorazila v prvním měsíci na poušť Sin. Lid se usadil v Kádeši. Tam zemřela Mirjam a byla tam i pochována.

2 Pospolitost neměla vody. Proto se srotili proti Mojžíšovi a Áronovi.

3 Lid se dal s Mojžíšem do sváru. Naříkali: “Kéž bychom byli také zahynuli, když zahynuli naši bratří před Hospodinem!

4 Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění na tuto poušť? Abychom tu pomřeli, my i náš dobytek?

5 Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás uvedli na toto zlé místo? Na místo, kde nelze sít obilí ani pěstovat fíky nebo vinnou révu či granátová jablka, ba není tady ani voda k napití.”

6 I odešli Mojžíš a Áron od shromáždění ke vchodu do stanu setkávání a padli na tvář. Tu se jim ukázala Hospodinova sláva.

7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

8 “Vezmi hůl, svolej spolu se svým bratrem Áronem pospolitost a před jejich očima promluvte ke skalisku, ať vydá vodu. Vyvedeš jim tak vodu ze skaliska a napojíš pospolitost i jejich dobytek.”

9 Mojžíš tedy vzal hůl, která byla před Hospodinem, jak mu přikázal.

10 I svolal Mojžíš s Áronem shromáždění před skalisko. Řekl jim: “Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?”

11 Nato Mojžíš pozdvihl ruku, dvakrát udeřil svou holí do skaliska a vytryskl proud vody, takže se napila pospolitost i jejich dobytek.

12 Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: “Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám.”

13 To jsou Vody Meríba (to je Vody sváru), protože se Izraelci přeli s Hospodinem; on však mezi nimi prokázal svou svatost.

14 Mojžíš vyslal z Kádeše posly k edómskému králi se žádostí: “Toto praví tvůj bratr Izrael: Ty znáš všechny útrapy, které nás potkaly.

15 Naši otcové sestoupili do Egypta. V Egyptě jsme sídlili po dlouhý čas. Egypťané však s námi i s našimi otci nakládali zle.

16 Úpěli jsme k Hospodinu a on nás vyslyšel. Seslal svého posla a vyvedl nás z Egypta. A tak jsme v Kádeši, v městě na pomezí tvého území.

17 Nech nás prosím projít tvou zemí. Nepotáhneme přes pole ani vinice a nebudeme pít vodu ze studní. Půjdeme Královskou cestou a neodbočíme napravo ani nalevo, dokud neprojdeme tvým územím.”

18 Ale Edóm mu řekl: “Mou zemí procházet nebudeš, jinak proti tobě vytáhnu s mečem.”

19 Izraelci mu odpověděli: “Potáhneme po silnici. Jestliže budeme pít tvou vodu, my nebo náš dobytek, zaplatíme ji. O nic jiného nejde, než abychom mohli pěšky projít.”

20 Edóm zase odmítl: “Procházet nebudeš.” A vytáhl proti němu s početným lidem a s velkou mocí.

21 Tak odmítl Edóm povolit Izraeli průchod svým územím, a Izrael se mu vyhnul.

22 Z Kádeše táhli dál a celá pospolitost Izraelců dorazila k hoře Hóru.

23 Na hoře Hóru na pomezí edómské země řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi:

24 “Áron bude připojen ke svému lidu a nevejde do země, kterou dám Izraelcům, protože jste jednali vzpurně proti mému rozkazu při Vodách sváru.

25 Vyveď Árona a jeho syna Eleazara vzhůru na horu Hór.

26 Svlékni Áronovi jeho roucho a oblec do něho jeho syna Eleazara. Áron bude připojen k svému lidu, zemře tam.”

27 Mojžíš vykonal, co mu přikázal Hospodin. Před očima celé pospolitosti vystoupili na horu Hór.

28 Mojžíš svlékl Áronovi jeho roucho a oblékl do něho jeho syna Eleazara. I zemřel tam Áron na vrcholu hory. Mojžíš s Eleazarem s hory pak sestoupili.

29 Když celá pospolitost spatřila, že Áron zesnul, celý dům izraelský Árona oplakával po třicet dní.