Český ekumenický překlad

1147/1189

Jakubův

Jakubův 1

1 Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře.

2 Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky.

3 Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti.

4 A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

5 Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána.

6 Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.

7 Ať si takový člověk nemyslí, že od Pána něco dostane;

8 je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí.

9 Bratr v nízkém postavení ať s chloubou myslí na své vyvýšení

10 a bohatý ať myslí na své ponížení - vždyť pomine jako květ trávy:

11 vzejde slunce a svým žárem spálí trávu, květ opadne a jeho krása zajde. Tak i boháč se vším svým shonem vezme za své.

12 Blahoslavený člověk, který obstojí ve zkoušce; když se osvědčí, dostane vavřín života, jejž Pán zaslíbil těm, kdo ho milují.

13 Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.

14 Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí.

15 Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.

16 Neklamte sami sebe, milovaní bratří!

17 ‘Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování’ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.

18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření.

19 Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu;

20 vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.

21 A proto odstraňte veškerou špínu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaše duše.

22 Podle slova však také jednejte, nebuďte jen posluchači - to byste klamali sami sebe!

23 Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled;

24 podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.

25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.

26 Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná.

27 Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.