Český ekumenický překlad

1017/1189

Jan 20

1 První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.

2 Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: “Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.”

3 Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu.

4 Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.

5 Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.

6 Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna,

7 ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.

8 Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.

9 Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.

10 Oba učedníci se pak vrátili domů.

11 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu

12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde před tím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.

13 Otázali se Marie: “Proč pláčeš?” Odpověděla jim: “Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.”

14 Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.

15 Ježíš jí řekl: “Proč pláčeš? Koho hledáš?” V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: “Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.”

16 Ježíš jí řekl: “Marie!” Obrátila se a zvolala hebrejsky: “Rabbuni”, to znamená ‘Mistře’.

17 Ježíš jí řekl: “Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.”

18 Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: “Viděla jsem Pána a toto mi řekl.”

19 Téhož dne večer - prvního dne po sobotě - když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: “Pokoj vám.”

20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.

21 Ježíš jim znovu řekl: “Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.”

22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: “Přijměte Ducha svatého.

23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.”

24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.

25 Ostatní mu řekli: “Viděli jsme Pána.” Odpověděl jim: “Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.”

26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: “Pokoj vám.”

27 Potom řekl Tomášovi: “Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!”

28 Tomáš mu odpověděl: “Můj Pána a můj Bůh.”

29 Ježíš mu řekl: “Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.”

30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.

31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.