Český ekumenický překlad

995/1189

Lukáš 22

1 Blížil se svátek nekvašených chlebů, velikonoce.

2 Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.

3 Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.

4 Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.

5 Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.

6 Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.

7 Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.

8 Ježíš poslal Petra a Jakuba a řekl jim: “Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.”

9 Oni mu řekli: “Kde chceš, abychom ji připravili?”

10 Řekl jim: “Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:

11 ‘Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?’

12 A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.”

13 Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.

14 Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.

15 Řekl jim: “Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět.

16 Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.”

17 Vzal kalich, vzdal díky a řekl: “Vezměte a podávejte mezi sebou.

18 Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.”

19 Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: “Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.”

20 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: “Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.”

21 “Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.

22 Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.”

23 A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

24 Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.

25 Řekl jim: “Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.

26 Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.

27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.

28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.

29 Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,

30 abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.”

31 “Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.

32 Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.”

33 Řekl mu: “Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.”

34 Ježíš mu řekl: “Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.”

35 Řekl jim: “Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?” Oni mu odpověděli: “Neměli.”

36 Řekl jim: “Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.

37 Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‘Byl započten mezi zločince.’ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.”

38 Oni mu řekli: “Pane, tu jsou dva meče.” Na to jim řekl: “To stačí.”

39 Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.

40 Když došel na místo, řekl jim: “Modlete se, abyste neupadli do pokušení.”

41 Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:

42 “Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň.”

43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.

44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.

45 Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.

46 Řekl jim: “Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.”

47 Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.

48 Ježíš mu řekl: “Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?”

49 Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli co nastává, řekli: “Pane, máme se bít mečem?”

50 A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.

51 Ježíš však řekl: “Přestaňte s tím.” Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.

52 Pak řekl Ježíš těm, kteří pro něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: “Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.

53 Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.”

54 Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.

55 Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.

56 A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: “Tenhle byl také s ním!”

57 Ale on zapřel: “Vůbec ho neznám.”

58 Zakrátko ho spatřil někdo jiný a řekl: “Ty jsi také jeden z nich.” Petr odpověděl: “Nejsem!”

59 Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: “I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!”

60 Petr řekl: “Vůbec nevím, o čem mluvíš!” A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.

61 Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: “Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.”

62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.

63 Muži, kteří Ježíš hlídali, posmívali se mu a bili ho;

64 zavázali mu oči a ptali se ho: “Hádej, proroku, kdo tě uhodil.”

65 A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi.

66 Jakmile nastal den, shromáždili se starší z lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:

67 “Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.” Odpověděl jim: “I když vám to řeknu, neuvěříte.

68 Položím-li otázku já vám, neodpovíte.

69 Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.”

70 Tu mu řekli všichni: “Jsi tedy Syn Boží?” On jim odpověděl: “Vy sami říkáte, že já jsem.”

71 Oni řekli: “Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.”