Český ekumenický překlad

993/1189

Lukáš 20

1 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přistoupili k němu velekněží a zákoníci se staršími

2 a řekli: “Pověz nám, jakou mocí to činíš a kdo je ten, který ti tu moc dal.”

3 Odpověděl jim: “I já vám položím otázku. Řekněte mi,

4 odkud měl Jan pověření křtít. Z nebe či od lidí?”

5 Oni o tom mezi sebou uvažovali: “Řekneme-li ‘z nebe’, namítne nám: ‘Proč jste mu neuvěřili?’

6 Řekneme-li ‘od lidí’, všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou přesvědčeni, že Jan byl prorok.”

7 A tak odpověděli, že nevědí, odkud.

8 Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, jakou mocí to činím.”

9 Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: “Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a odcestoval.

10 V stanovený čas poslal k vinařům služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaři ho zbili a poslali zpět s prázdnou.

11 Poslal k nim ještě jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpět s prázdnou.

12 Poslal ještě třetího; i toho zbili do krve a vyhnali.

13 Tu řekl pán vinice: ‘Co mám dělat? Pošlu svého milovaného syna, na něho snad budou mít ohled.’

14 Když ho však vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: ‘To je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše.’

15 A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udělá pán vinice?

16 Přijde, zahubí ty vinaře a vinici dá jiným.” Když to uslyšeli, řekli: “To přece ne!”

17 On na ně pohleděl a řekl: “Co tedy znamená slovo Písma: ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným?’

18 Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.”

19 Zákoníci a velekněží ho chtěli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství řekl proti nim.

20 Nespustili ho však z očí. Poslali své lidi, kteří měli předstírat, že to myslí upřímně, aby jej přistihli při výroku, pro nějž by ho mohli vydat vladařově moci a soudu.

21 Otázali se ho: “Mistře, víme, že správně mluvíš a učíš a nestraníš nikomu, nýbrž učíš cestě Boží podle pravdy.

22 Je nám dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?”

23 Ježíš však prohlédl jejich záludnost a řekl jim:

24 “Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?” Odpověděli: “Císařův.”

25 Řekl jim: “Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.”

26 A tak se jim nepodařilo, aby ho před lidmi přistihli v řeči; podivili se jeho odpovědi a umlkli.

27 Přišli k němu někteří ze saduceů - ti popírají vzkříšení - a otázali se ho:

28 “Mistře, Mojžíš nám ustanovil: ‘Zemře-li nečí bratr ženatý, ale bezdětný, ať se s jeho manželkou ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.’

29 Bylo tedy sedm bratří. Oženil se první a zemřel bezdětný.

30 Jeho manželku si vzal druhý,

31 pak třetí a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.

32 Nakonec zemřela i ta žena.

33 Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Všech sedm ji přece mělo za manželku.”

34 Ježíš jim řekl: “Lidé přítomného věku se žení a vdávají.

35 Avšak ti, kteří byli hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají.

36 Vždyť už nemohou zemřít, neboť jsou rovni andělům a jsou syny Božími, poněvadž jsou účastni vzkříšení.

37 A že mrtví vstanou, naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři. když nazývá Hospodina ‘Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým’.

38 On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.”

39 Někteří ze zákoníků na to řekli: “Mistře, dobře jsi odpověděl.”

40 A už se neodvážili položit mu jinou otázku.

41 Řekl jim: “Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým?

42 Vždyť sám David praví v Knize žalmů: ‘Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,

43 dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’

44 David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom může být jeho synem?”

45 Když všechen lid poslouchal, řekl učedníkům:

46 “Dejte si pozor na zákoníky, kteří se rádi procházejí v dlouhých řízách, mají v oblibě pozdravy na ulicích, přední sedadla v synagógách a přední místa na hostinách.

47 Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím přísnější soud.”