Český ekumenický překlad

815/1189

Ezechiel 13

1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

2 “Lidský synu, prorokuj proti izraelským prorokům, kteří prorokují sami od sebe. Řekni těm, kteří prorokují podle vlastního srdce: Slyšte slovo Hospodinovo!

3 Toto praví Panovník Hospodin: Běda bláznivým proroků, kteří následují svého vlastního ducha, ale pranic neviděli.

4 Jako lišky ve zříceninách jsou tvoji proroci, Izraeli.

5 Nenastoupili jste do trhlin a nezazdívali jste zeď izraelského domu, aby obstál v boji v den Hospodinův.

6 Jejich vidění je šalba a jejich věštba lež. Říkají: »Výrok Hospodinův«, ale Hospodin je neposlal, a přece čekají na potvrzení slova.

7 Copak jste neviděli šalebná vidění a nezvěstovali lživou věštbu? A přece říkáte: »Výrok Hospodinův”, přestože jsem já nepromluvil.”

8 Proto praví Panovník Hospodin toto: “Protože jsou vaše slova šalba a vaše vidění lež, chystám se na vás, je výrok Panovníka Hospodina.

9 Moje ruka je pozdvižena proti prorokům, kteří mají šalebná vidění a věští lež. Nebudou náležet do kruhu rádců mého lidu, nebudou vepsáni do soupisu izraelského domu a nevstoupí na izraelskou půdu. I poznáte, že já jsem Panovník Hospodin.

10 Znovu a znovu svádějí můj lid slovy: »Pokoj«, ač žádný pokoj není. Lid staví chatrnou stěnu, a hle, oni ji nahazují omítkou.

11 Řekni těm, kteří nahazují stěnu omítkou: Padne! Spustí se lijavec, který spláchne všechno. Nechám padat kroupy jako kameny, rozpoutá se bouřlivá vichřice,

12 a hle, zeď padne. Což vám nebylo řečeno: »Kde je to, čím jste ji nahodili?«”

13 Proto praví Panovník Hospodin toto: “Rozhořčen rozpoutám bouřlivou vichřici, rozhněván a rozhořčen spustím lijavec, který všechno spláchne, a kroupy jako kameny; a skoncuji s ní.

14 Zbořím zeď, kterou nahodili omítkou, srazím ji na zem a odkryje se její základ. Padne a vy skončíte uprostřed sutin. I poznáte, že já jsem Hospodin.

15 Tak dovrším své rozhořčení proti zdi i proti těm, kdo ji nahazují omítkou. Řeknu vám: Už není zeď, už nejsou ti, kdo ji nahazovali,

16 totiž proroci izraelští, kteří prorokovali o Jeruzalému, a ti, kteří mívali o něm vidění pokoje, ač žádný pokoj nebyl, je výrok Panovníka Hospodina.

17 “Ty, lidský synu, slyš. Postav se proti dcerám svého lidu, které prorokují podle vlastního srdce, a prorokuj proti nim.

18 Řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Běda těm, které šijí kouzelné váčky na každé zápěstí a dělají kukly na hlavu každé velikosti, aby lovily duše. Lovíte duše mého lidu a svou duši chcete zachovat naživu?

19 Znesvěcujete mě před mým lidem pro hrst ječmene a kus chleba; svým lhaním lidu, který poslouchá lži, usmrcujete duše, které neměly zemřít, a při životě chcete zachovat duše, které nemají žít.”

20 Proto praví Panovník Hospodin toto: “Chystám se na vaše kouzelné váčky, do nichž lovíte duše jako ptáky. Strhám je z vašich rukou a duše, které lovíte jako ptáky, pustím.

21 A vaše kukly vám strhnu a svůj lid vám vytrhnu z rukou. Už nebudou úlovkem ve vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin.

22 Poněvadž mučíte srdce spravedlivého podvodem, zatímco já jsem ho nechtěl zarmucovat, a posilujete ruce svévolníka, aby se neodvrátil od své zlé cesty a nebyl zachován naživu,

23 proto už nebudete mívat šalebná vidění a věštit věštby, ale vytrhnu svůj lid z vašich rukou. I poznáte, že já jsem Hospodin.”