Český ekumenický překlad

722/1189

Izajáš 43

1 Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: “Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.

3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe.

4 Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život.

5 Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu.

6 Severu poručím: »Vydej!” a jihu: »Nezadržuj!” Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země,

7 každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil.”

8 Vyveď ten lid slepý, ačkoli má oči, ty hluché, ač mají uši.

9 Ať se vespolek shromáždí všechny pronárody, národy ať se spolu sejdou. Kdo z nich co oznámí? Kdo z nich nám ohlásí, co bylo na počátku? Ať postaví své svědky a ospravedlní se! Lidé o tom uslyší a řeknou: “Je to pravda.”

10 “Mými svědky jste vy, je výrok Hospodinův, a můj služebník, jehož jsem vyvolil. Tak mě poznáte a uvěříte mi a pochopíte, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a nebude ani po mně.

11 Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není.

12 Já jsem oznamoval a zachraňoval, já jsem ohlašoval, a nikdo cizí mezi vámi. Jste moji svědkové, je výrok Hospodinův, a já jsem Bůh!

13 Já jsem byl dřív než první den a není, kdo by z mých rukou vysvobodil. Kdo zvrátí, co já vykonám?”

14 Toto praví Hospodin, váš vykupitel, Svatý Izraele: “Kvůli vám pošlu do Babylóna a srazím všechny ty útočné hady, Kaldejce, plesající na lodicích.

15 Já Hospodin jsem váš Svatý, stvořitel Izraele, váš Král.”

16 Toto praví Hospodin, který razí cestu mořem, dravými vodami stezku,

17 jenž přivádí vozbu i koně, vojsko a válečnou moc i dokáže, že pospolu lehnou a nepovstanou, dohořeli, zhasli jako knot.

18 “Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte.

19 Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky.

20 Čest mi vzdá zvěř pole, šakalové i pštrosi; obdařil jsem poušť vodou a pustou krajinu řekami, abych napojil svůj vyvolený lid.

21 Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech.”

22 “Nebyl jsem to já, koho jsi vzýval, Jákobe, kvůli mně ses neobtěžoval, Izraeli!

23 Své jehňátko v oběť zápalnou jsi pro mne nepřivedl, nectil jsi mě svými obětními hody. Nenutil jsem tě sloužit mi obětními dary, ani kadidlem jsem tě neobtěžoval.

24 Vonné koření jsi mi za stříbro nenakoupil, tukem svých obětí jsi mě neobčerstvil. Jenom svými hříchy chtěls mě nutit k službě, svými nepravostmi jsi mě obtěžoval.

25 Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu.

26 Připomeň mi to, můžem se spolu soudit, sám si spočítej, pro co bys mohl být ospravedlněn.

27 Tvůj otec byl první, který zhřešil, tvoji mluvčí mi byli nevěrní.

28 Správce svatyně jsem zbavil posvěcení, Jákoba jsem vydal klatbě, Izraele zhanobení.”