Český ekumenický překlad

42/1189

1Mojžíšova 42

1 Když Jákob viděl, že v Egyptě prodávají obilí, vytkl svým synům: “Co se díváte jeden na druhého?”

2 A řekl: “Slyšel jsem, že v Egyptě prodávají obilí. Sestupte tam a nakupte je pro nás, ať zůstaneme naživu a nezemřeme.”

3 Deset Josefových bratrů tedy sestoupilo nakoupit v Egyptě obilí.

4 Josefova bratra Benjamína s nimi Jákob neposlal, protože si řekl: “Aby snad nepřišel o život!”

5 Izraelovi synové přišli spolu s jinými nakoupit obilí, protože v kenaanské zemi byl hlad.

6 Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu země. Když přišli jeho bratři, skláněli se před ním tváří k zemi.

7 Josef spatřil své bratry a poznal je, ale sám se jim nedal poznat a mluvil s nimi tvrdě. Otázal se jich: “Odkud jste přišli?” Odvětili: “Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.”

8 Ačkoli Josef své bratry poznal, oni ho nepoznali.

9 Tu si vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály. Křikl na ně: “Jste vyzvědači! Přišli jste obhlédnout nechráněná místa země.”

10 Ohradili se: “Nikoli, pane; tvoji otroci přišli nakoupit potravu.

11 Všichni jsme synové jednoho muže, jsme poctiví lidé. Tvoji otroci nikdy nebyli vyzvědači.”

12 Ale on trval na svém: “Ne, přišli jste obhlédnout nechráněná místa země.”

13 Odvětili: “Tvých otroků bylo dvanáct. Jsme bratři, synové jednoho muže z kenaanské země. Nejmladší je teď u otce a jeden - ten už není.”

14 Ale Josef stál na svém: “Je to tak, jak jsem řekl. Jste vyzvědači.

15 Takto budete prověřeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odtud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr.

16 Vyšlete jednoho z vás, aby ho přivedl; vy zůstanete v poutech. Tak budou vaše výpovědi ověřeny, mluvíte-li pravdu. Když ne, jakože živ je farao, jste vyzvědači.”

17 A vsadil je společně na tři dny do vazby.

18 Třetího dne jim Josef řekl: “Toto udělejte a zůstanete naživu. Bojím se Boha.

19 Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vězení; ostatní půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladověly.

20 Svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně; tak se prokáže pravdivost vašich výpovědí a nezemřete.” I učinili tak.

21 A řekli si navzájem: “Jistě jsme se provinili proti svému bratru; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho. Proto jsme přišli do tísně teď my.”

22 Rúben jim odpověděl: “Cožpak jsem vám neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti.”

23 Nevěděli, že jim Josef rozumí, neboť s nimi mluvil skrze tlumočníka.

24 Josef se od nich odvrátil a zaplakal. Pak se k nim obrátil a mluvil s nimi. Potom z nich vybral Šimeóna a před jejich očima ho spoutal.

25 Nato dal příkaz, aby naplnili jejich měchy obilím, vrátili každému do jeho pytle stříbro a dali jim potravu na cestu. Učinili tak.

26 Bratři naložili nakoupené obilí na osly a odjeli.

27 Když pak na místě, kde nocovali, rozvázal jeden z nich pytel, aby dal svému oslu obrok, uviděl své stříbro navrchu v žoku.

28 Zvolal na bratry: “Mé stříbro je tady! Zde v žoku!” Zůstali jako bez sebe, roztřásli se a říkali jeden druhému: “Co nám to jen Bůh učinil?”

29 Když přišli k svému otci Jákobovi do kenaanské země, pověděli mu všechno, co je potkalo:

30 “Ten muž, pán země, mluvil s námi tvrdě a měl nás za vyzvědače.

31 Říkali jsme mu, že jsme poctiví lidé, že nejsme vyzvědači,

32 že nás bylo dvanáct bratrů, synů našeho otce; jeden, ten že už není, a nejmladší že je teď u otce v kenaanské zemi.

33 Ale ten muž, pán země, odvětil: »Že jste poctiví, poznám podle toho: Jednoho ze svých bratrů necháte u mne. Vezměte obilí, aby vaše rodiny nehladověly, a jděte.

34 Svého nejmladšího bratra pak přiveďte ke mně. Tak poznám, že nejste vyzvědači, že jste poctiví. Potom vám vašeho bratra vydám a můžete v zemi volně obchodovat.«”

35 Když vyprazdňovali pytle, našel každý ve svém pytli váček se stříbrem. Jakmile oni i otec spatřili váčky se stříbrem, padla na ně bázeň.

36 Otec Jákob jim řekl: “Připravujete mě o děti. Nemám Josefa ani Šimeóna, a Benjamína mi chcete vzít. To všechno na mne dolehlo!”

37 Nato Rúben svému otci pravil: “Můžeš usmrtit dva z mých synů, jestliže ti Benjamína nepřivedu. Svěř mi ho, já ti ho přivedu zpátky!”

38 Ale on řekl: “Můj syn s vámi do Egypta nesestoupí. Jeho bratr je mrtev, zůstal sám. Kdyby na cestě, kterou se budete ubírat, přišel o život, uvalili byste na mé šediny žal a přivedli mě do podsvětí.