Český ekumenický překlad

32/1189

1Mojžíšova 32

1 Za časného jitra políbil Lában své vnuky a dcery, požehnal jim a vracel se opět ke svému domovu.

2 Jákob šel svou cestou. Tu se s ním srazili Boží poslové.

3 Jakmile je Jákob spatřil, zvolal: “To je tábor Boží”, a to místo pojmenoval Machanajim (to je Tábořiště).

4 Pak Jákob vyslal napřed posly ke svému bratru Ezauovi do země Seíru, na pole Edómské,

5 a přikázal jim: “Vyřiďte mému pánu Ezauovi toto: Tvůj otrok Jákob vzkazuje: Až dosud jsem prodléval jako host u Lábana.

6 Mám voly a osly, ovce, služebníky a služky. Posílám o tom zprávu tobě, svému pánu, abych získal tvoji přízeň.”

7 Poslové se vrátili k Jákobovi a řekli: “Přišli jsme k tvému bratru Ezauovi, ale on ti už jde vstříc a je s ním čtyři sta mužů.”

8 Tu padla na Jákoba veliká bázeň a tíseň. Rozdělil proto lid, který byl s ním, i brav a skot a velbloudy do dvou táborů,

9 neboť si řekl: “Přijde-li Ezau k prvnímu táboru a pobije jej, může ještě zbylý tábor vyváznout.”

10 Dále Jákob řekl: “Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Hospodine, tys mi pravil: »Navrať se do své země a do svého rodiště a já se postarám, aby se ti dobře vedlo.«

11 Nejsem hoden veškerého tvého milosrdenství a vší tvé věrnosti, které jsi svému služebníku prokázal. Tento Jordán jsem překročil s holí, a teď mám dva tábory.

12 Vytrhni mě prosím z ruky mého bratra, z ruky Ezauovy, neboť se ho bojím, aby nepřišel a nezabil mě, matku nad dětmi.

13 Ty jsi přece řekl: »Určitě se postarám o tvé dobro a tvé potomstvo rozmnožím jako mořský písek, jejž nelze pro množství sečíst.«”

14 A přenocoval tam té noci. Pak vzal z toho, co vyzískal, dar na usmířenou pro svého bratra Ezaua:

15 dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě bahnic a dvacet beranů,

16 třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů.

17 To vše předal svým služebníkům, každé stádečko zvlášť, a řekl jim: “Jděte napřed a ponechte mezi jednotlivými stádečky odstup.”

18 A prvnímu přikázal: “Až se s tebou setká můj bratr Ezau a zeptá se tě čí jsi a kam jdeš a čí je to, co ženeš před sebou,

19 odvětíš: »Je to dar od tvého otroka Jákoba, poslaný jeho pánu Ezauovi; on sám je za námi.«”

20 Tak přikázal i druhému a třetímu a všem, kteří šli za stádečky. Řekl: “V tomto smyslu mluvte s Ezauem, až na něj narazíte.

21 A dodejte: »Také tvůj otrok Jákob je za námi, neboť řekl: Darem, který jde přede mnou, chci ho usmířit a teprve potom spatřit jeho tvář. Snad mě přijme milostivě.«”

22 Šli tedy napřed s darem, zatímco on přenocoval oné noci v táboře.

23 A té noci vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok.

24 Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl.

25 Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka.

26 Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil.

27 Neznámý řekl: “Pusť mě, vzešla jitřenka.” Jákob však odvětil: “Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.”

28 Otázal se: “Jak se jmenuješ?” Odpověděl: “Jákob.”

29 Tu řekl: “Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.”

30 A Jákob ho žádal: “Pověz mi přece své jméno!” Ale on odvětil: “Proč se ptáš na mé jméno?” A požehnal mu tam.

31 I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: “Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.”

32 Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý.

33 Synové Izraelovi nejedí až podnes šlachu při kyčelním kloubu, protože Bůh poranil Jákobovi šlachu kyčelního kloubu.