Patriarchové a proroci

41/75

39. kapitola — Dobytí Bázanu

Když Izraelští dosáhli jižního cípu Edomu, obrátili se k severu a zamířili opět do zaslíbené země. Jejich cesta vedla nyní rozlehlou náhorní rovinou, na níž se proháněl chladný, svěží vítr z hor. Po vyprahlých údolích, jimiž dosud táhli, to byla pro Izraelské vítaná změna. Vykročili s lehkou myslí a plni naděje. Překročili potok Záred a táhli podél východních hranic země Moábské, neboť dostali příkaz: “Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví.” 5. Mojžíšova 2,9. Pak dostali týž příkaz, který se týkal Ammonitských, kteří rovněž byli potomky Lotovými. PP 322.1

Postupovali dále k severu, až dorazili k zemi Amorejských. Tento silný a bojovný národ původně obýval jižní část země Kananejské. Když se však později rozmnožili, překročili Jordán, napadli Moábské a zmocnili se části jejich území. Tam se usadili a ovládli celé území od Arnon až k Jaboku. Cesta k Jordánu, kam měli Izraelští namířeno, vedla přímo tímto územím. Mojžíš proto vyslal přátelské poselství amorejskému králi Seonovi do hlavního města: “Nechť projdu skrze zemi tvou, přímou cestou půjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo. Pokrmů za peníze podáš mi, abych jedl, vody za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pěšky projdu.” 5. Mojžíšova 2,27.28. Jako odpověď přišlo rozhodné zamítnutí. A k tomu ještě všechno amorejské vojsko bylo shromážděno, aby zabránilo postupu vetřelců. Toto strašné vojsko poděsilo Izraelské, kteří byli nedostatečně připraveni k utkání s vyzbrojenými a vycvičenými válečníky. Nepřátelé nad nimi vynikali svou vojenskou zdatností. Podle lidského úsudku by s Izraelem udělali rychlý konec. PP 322.2

Mojžíš však upíral svůj pohled na oblakový sloup a povzbuzoval lid poukazováním na to, že znamení přítomnosti Boží je stále s nimi. Zároveň jim nařídil, aby vynaložili všechny své síly na přípravu k válečnému střetnutí. Jejich nepřátelé prahli po boji, jsouce si jisti, že nepřipravené Izraelity vyhladí ze země. Vládce vší země dal však vůdci Izraele rozkaz: “Vstanouce, běřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti, a bojuj válečně proti němu. Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a lekati se budou tváří tvé.” 5. Mojžíšova 2,24.25. PP 322.3

Tyto národy, sídlící na hranicích Kanaánu, by byl Bůh ušetřil, kdyby bývaly nevzdorovaly slovo Božímu a neprotivily se postupu Izraelských. Hospodin projevil velkou trpělivost, shovívavost a laskavost i k těmto pohanským národům. Když se Abrahám ve vidění dozvěděl, že jeho símě, dítky Izraele, budou po čtyři sta let cizincem v cizí zemi, dal mu Hospodin zaslíbení: “Čtvrté pokolení sem se navrátí; neboť ještě není doplněna nepravost Amorejských.” 1. Mojžíšova 15,16. Ačkoli Amorejští byli modloslužebníci a pro svou velkou zvrhlost si nezaslouží života, ušetřil je Bůh po čtyři sta let, aby jim poskytl nezvratný důkaz, že je jediným pravým Bohem, Stvořitelem nebe a země. Amorejští věděli o všech zázracích, které Bůh učinil, když vyvedl Izraelské z Egypta. Dostalo se jim tedy dostatečných důkazů. Byli by mohli poznat pravdu, kdyby byli ochotni zříci se modloslužby a oprostit se od nemravnosti. Odmítali však světlo a setrvávali při svých modlách. PP 323.1

Když Hospodin přivedl svůj národ podruhé k hranicím Kanaánu, byly těmto pohanům poskytnuty další důkazy moci Boží. Mohli poznat, že Bůh je s Izraelskými, když slyšeli o vítězství Izraele nad králem Aradem a Kananejskými a o zázraku, kterým je Bůh zachránil před smrtí uštknutím jedovatými hady. Ačkoli Izraelským nebylo dovoleno projít zemí Edom, takže museli proto podniknout dlouhou a namáhavou cestu k Rudému moři, přesto neprojevovali nepřátelství, když táhli podél hranic země Edomské, Moábské a Ammonitské, a neubližovali jejich obyvatelům ani jejich majetku. Když pak přišli k hranici Amorejských, požádali je o dovolení projít jejich zemí a slibovali, že se k nim budou chovat tak, jak se dosud chovali k jiným národům. Tuto zdvořilou žádost amorejský král odmítl a navíc shromáždil svá vojska k boji. Míra nepravostí Amorejských se tím naplnila a Bůh použil své síly k jejich potrestání. PP 323.2

Izraelští překročili řeku Arnon a postupovali proti nepříteli. Došlo k střetnutí, v němž vojska Izraele zvítězila. Izraelští využili svého vítězství a v krátké době opanovali zemi Amorejských. Byl to Kníže vojska Hospodinova, který porazil nepřátele národa Božího; a byl by tak učinil již před třicetiosmi lety, kdyby v něj byli Izraelští věřili. PP 323.3

S nadějí a odvahou postupovali Izraelští vpřed, k severu, a zakrátko narazili na zemi, na níž mohli osvědčit svou odvahu a víru v Boha. Před nimi ležela mocná, hustě zalidněná říše Bázan a její velká kamenná města, která vzbuzují ještě dnes údiv celého světa — “šedesát měst… ohražená zdmi vysokými, branami a závorami; kromě měst otevřených, jichž bylo velmi mnoho”. 5. Mojžíšova 3,4.5. Domy v těchto městech byly vystavěny z obrovských černých kamenů, jež činily budovy nedobytnými a jež byly tak velké, že je nemohla zdolat žádná díla, v té době používaná. Byla to země plná jeskyň, srázů, propastí a pevností na skalách. Obyvatelé této země, potomci rodu obrů, byli neobyčejně velcí a silní, proslulí svou násilností a krutostí, takže byli postrachem všech okolních národů. Og, král této země, vynikal pak mezi všemi svou velikostí a statečností. PP 323.4

Oblakový sloup však stále postupoval vpřed a Hebrejové, kteří ho následovali, postoupili až k Edrei, kde již očekával jejich příchod král obrů se svými vojsky. Og vybral pro boj příhodné místo. Město Edrei leželo na okraji náhorní planiny, která vystupovala příkře z roviny a byla chráněna rozlehlými sopečnými útvary. K městu se bylo možno dostat jen po úzkých, příkrých a těžko schůdných stezkách. Při případné porážce mohli jeho obránci najít útočiště v divokých skalách, kam se je lidé neobeznalí v krajině ani neodvážili následovat. PP 324.1

Jist si svým vítězstvím vyšel král v čele mohutného vojska na otevřenou planinu; z náhorní roviny se ozývaly hlasité výzvy k boji a ze zdola byly vidět konce oštěpů mnoha tisíc bojechtivých válečníků. Když Hebrejové spatřili rozložitou postavu tohoto obra mezi obry, který převyšoval všechny své vojáky, když spatřili vojsko, jímž byl obklopen, a nedobytnou pevnost, která chránila další tisíce bojovníků, zachvěla se srdce mnohých strachem. Mojžíš však byl klidný a pevný. Hospodin řekl o králi říše Bázan: “Neboj se ho, nebo v ruce tvé dal jsem jej, i všecken lid jeho i zemi jeho, a učiníš jemu tak, jako jsi učinil Seonovi, králi amorejskému, kterýž bydlel v Ezebon.” 5. Mojžíšova 3,2. PP 324.2

Pevná víra Mojžíšova vzbudila v lidu důvěru v Boha. Všichni se opřeli o všemohoucí paži Boží a Bůh je neopustil. Ani mohutní obři a města obehnaná hradbami, ani ozbrojená vojska a skalní pevnosti nemohou vzdorovat Knížeti vojska Hospodinova. Hospodin vedl vojsko, Hospodin porazil nepřítele, Hospodin zvítězil ve prospěch Izraelských. Král obrů a jeho vojsko byli poraženi a Izraelští se zmocnili celé země. Tak byl ze země vyhlazen ten zvláštní národ, který podlehl ohavnému modloslužebnictví a propadl nepravostem. PP 324.3

Při dobývání Galád a Bázan vzpomínali mnozí na to, co se událo téměř před čtyřiceti lety v Kádes, kdy byli Izraelští odsouzeni k dlouhému putování po poušti. Nyní se jim potvrdilo, že zprávy zvědů o zaslíbené zemi odpovídaly v mnohém pravdě. Města byla veliká, obehnaná hradbami, a žili v nich obři, v porovnání s nimiž byli Hebrejové pouhými trpaslíky. Nyní však pochopili, že se jejich otcové dopustili osudné chyby, že nedůvěřovali moci Boží. Jedině to způsobilo, že nemohli hned vtáhnout do zaslíbené země. PP 324.4

Když se byli poprvé chystali vtáhnout do Kanaánu, byli by bývali narazili na daleko méně nesnází než nyní. Bůh slíbil svému národu, že půjde před ním a bude za ně bojovat, uposlechne-li jeho hlasu. Slíbil, že pošle sršně, kteří vypudí obyvatele ze země. Národy neměli tehdy ještě všeobecně strach z Izraelských a nebyly dostatečně připraveny na to čelit jejich postupu. Když však nyní přikázal Hospodin Izraelským, aby vyrazili, museli se střetnout s dobře připravenými a mocnými nepřáteli a bojovat s četnými, dobře vycvičenými vojsky, přichystanými zadržet jejich nápor. PP 325.1

Svým bojem s Ogem a Seonem podstoupil národ tutéž zkoušku, v níž jeho otcové neobstáli. Nyní však byla zkouška mnohem přísnější než tehdy, kdy Bůh přikázal Izraelským, aby vyrazili. Od chvíle, kdy odmítli vyrazit ve jménu Hospodinově, kupily se jim v cestu překážky. Bůh takto stále zkouší svůj lid. A neobstojí-li ve zkoušce, podrobí jej nové zkoušce; podruhé je však zkouška tvrdší, než byla předcházející. Bůh zkouší svůj lid tak dlouho, až ve zkoušce obstojí. Vzdoruje-li stále, odnímá mu Bůh světlo a ponechává ho v temnotách. PP 325.2

Hebrejové vzpomínali na to, jak kdysi, když jejich vojsko vytáhlo do boje, byli poraženi a tisíce jich přitom padlo. Tehdy ovšem vytáhli do boje v rozporu s příkazem Božím. Vytáhli bez Mojžíše, svého vůdce Bohem ustanoveného, bez oblakového sloupu, symbolu božské přítomnosti, a bez truhly smlouvy. Nyní však byl Mojžíš s nimi a posiloval je slovy naděje a víry. Vedl je Syn Boží, zahalený v oblakový sloup, a provázela je posvátná truhla. Tato zkušenost je poučením i pro nás. Mocný Bůh Izraele je naším Bohem. Jemu smíme důvěřovat, a budeme-li poslušni jeho požadavků, zasáhne v náš prospěch tak, jak tehdy pomohl svému národu. Každého, kdo kráčí cestou povinností, přepadnou někdy pochyby a nevíra. Na jeho cestu se někdy navrší překážky, zdánlivě nepřekonatelné, a kdo se jich zalekne, zmalomyslní. Takovým však Bůh praví: Kráčej vpřed. Splň svou povinnost za všech okolností. Obtíže, které se zdají tak strašné a naplňují tě hrůzou, zmizí, jestliže vykročíš po cestě povinnosti v pokorné důvěře v Boha. PP 325.3