Poslové naděje a lásky

102/290

Ve vězení

Běsnící zástup se obrátil proti učedníkům. Zavládlo davové šílenství, které mělo podporu úřadů. Soudcové nechali z apoštolů strhat šaty a nařídili, aby byli zbičováni. “Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády.” Skutky 16,23.24. PNL 124.4

V této poloze trpěli apoštolové velkými bolestmi; přesto si nestěžovali. Namísto toho se v naprosté tmě a beznaději žaláře vzájemně povzbuzovali modlitbami. Zpěvem oslavovali Boha za to, že mají tu čest snášet potupu pro jeho věc. Hořeli hlubokou a upřímnou láskou k dílu svého Spasitele. Pavel vzpomínal na dobu, kdy sám pronásledoval Kristovy učedníky. Nyní se radoval, že mu Bůh otevřel oči a že je schopen vnímat moc vznešené pravdy, kterou kdysi pohrdal. PNL 124.5

Ostatní vězni s úžasem naslouchali modlitbám a zpěvu vycházejícím z nitra žaláře. Z této části vězení bylo obvykle slyšet výkřiky, sténání, kletby a nadávky, které narušovaly noční klid; ještě nikdy se však z této ponuré cely neozývaly modlitby a chvály. Stráže i vězni si s údivem kladli otázku, kdo jsou ti muži, kteří se radují, přestože je jim zima, mají hlad a trpí bolestmi. PNL 125.1

Soudcové se zatím vrátili domů a byli sami se sebou spokojeni, že se jim rychlým a rozhodným jednáním podařilo uklidnit vzpouru. Cestou se však dozvěděli další podrobnosti o povaze a díle mužů, které odsoudili k bičování a nechali uvěznit. Viděli ženu, která byla vysvobozena ze satanovy moci, a byli překvapeni, jak se změnil výraz její tváře i její chování. V minulosti způsobila ve městě mnoho problémů; nyní se chovala tiše a klidně. Když si uvědomili, že s největší pravděpodobností uložili přísný trest podle římského zákona dvěma nevinným mužům, zlobili se sami na sebe. Rozhodli se, že hned ráno nařídí, aby byli apoštolové tajně propuštěni. Chtěli je ochránit před násilím ze strany davu, a proto měli být pod dohledem vyvedeni z města. PNL 125.2