Poslové naděje a lásky

36/290

Ananiáš a Safira

V ostrém protikladu k projevům dobročinnosti věřících bylo chování Ananiáše a Safiry. Jejich příběh, který zaznamenal pisatel inspirovaný Duchem svatým, je temnou skvrnou v dějinách rané církve. Společně s ostatními měli tito domnělí učedníci tu přednost, že slyšeli evangelium, které kázali apoštolové. Spolu s ostatními věřícími byli u toho, když se po modlitbě apoštolů “otřáslo místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým” Skutky 4,31. Všichni přítomní byli naplněni hlubokou vírou. Ananiáš a Safira pod přímým vlivem Božího Ducha slíbili, že darují Bohu zisk z prodeje jistého pozemku. PNL 42.1

Později však Ananiáš a Safira zarmoutili Ducha svatého, protože podlehli sklonům k chamtivosti. Začali litovat svého slibu a brzy přišli o blahodárný vliv požehnání, které je tak nadchlo, že toužili vykonat pro Krista velké věci. Domnívali se, že byli příliš ukvapení a že by měli své rozhodnutí ještě jednou zvážit. A tak celou záležitost znovu společně probrali a rozhodli se, že svůj slib nesplní. Věděli však, že věřící si velmi váží těch, kdo se vzdali svého majetku, aby zmírnili nouzi svých chudších bratří. Styděli se před svými bratry přiznat, že ve svém sobectví odmítají dát Bohu to, co mu slavnostně zasvětili. Proto se vědomě rozhodli, že svůj majetek prodají a budou předstírat, že do společné pokladny vložili celý zisk, ale ve skutečnosti si jeho velkou část ponechají pro sebe. Takto si chtěli zajistit živobytí ze společné pokladny a zároveň získat velkou úctu svých bratří. PNL 42.2

Bůh však nenávidí pokrytectví a faleš. Ananiáš a Safira svým jednáním podvedli Boha; obelhali Ducha svatého a jejich hřích byl potrestán rychlým a hrozným soudem. Když Ananiáš přinesl svůj dar, Petr řekl: “‚Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!’ PNL 42.3

Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň.” Skutky 5,3-5. PNL 42.4

“Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat,” řekl Petr. Ananiáše nikdo nenutil, aby svůj majetek obětoval pro společný prospěch. Jednal na základě svého rozhodnutí. Pokusil se však oklamat učedníky, a přitom lhal všemocnému Bohu. PNL 42.5

“Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: ‘Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?’ Ona řekla: ‘Ano, jen za tolik.’ Petr jí řekl: ‘Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe.’ A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.” Skutky 5,7-11. PNL 42.6

Ve své nekonečné moudrosti Bůh věděl, že tento mimořádný projev jeho hněvu je nutný, aby byla mladá církev uchráněna před mravním úpadkem. Počet jejích členů rychle rostl. Církev by byla ohrožena, kdyby se k ní při tak rychlém přírůstku věřících přidávali lidé, kteří by pod záminkou, že slouží Bohu, uctívali majetek. Tento soud potvrdil, že Boha nelze oklamat, protože odhaluje skryté hříchy, a že se mu nikdo nemůže vysmívat. Měl být výstrahou pro církev, aby se vyhýbala klamu a pokrytectví a vyvarovala se okrádání Boha. PNL 43.1

Tento příklad měl být varováním nejen pro ranou církev, ale pro všechny budoucí generace. Každý by si měl uvědomit, jak velmi Bůh nenávidí lakotu, klam a pokrytectví. Ananiáš a Safira nejdřív podlehli chamtivosti. Touha ponechat si pro sebe část toho, co zaslíbili Bohu, je nakonec dovedla k podvodu a pokrytectví. PNL 43.2