Poslové naděje a lásky

256/290

Petrova mučednická smrt

Ve své prozřetelnosti Bůh dopustil, aby Petr ukončil svou službu v Římě. Nero ho zde nechal zatknout přibližně ve stejné době, kdy byl podruhé uvězněn Pavel. A tak oba zkušení apoštolové, kteří mnoho let pracovali daleko od sebe, měli vydat své poslední svědectví o Kristu v tehdejším světovém velkoměstě. Na jeho půdě měli prolít svou krev, která se měla stát setbou, z níž vzejde hojná úroda svatých a mučedníků. PNL 309.3

Od chvíle, kdy Petr zapřel Krista a poté byl opět přijat mezi učedníky, čelil neohroženě všem nebezpečím a při kázání ukřižovaného a vzkříšeného Spasitele, který vystoupil do nebe, projevoval velikou odvahu. Když byl uvězněn, vzpomínal na to, co mu Kristus řekl: “Amen, amen, pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš.” Jan 21,18. Tak Ježíš svému učedníkovi naznačil, jakou smrtí zemře. Předpověděl dokonce i to, že jeho ruce budou rozepjaty na kříži. PNL 309.4

Jako Žid a cizinec byl Petr odsouzen k bičování a ukřižování. V očekávání této strašné smrti se apoštol rozpomněl na svůj velký hřích. Vždyť přece zapřel svého Pána, když ho vyslýchali. Tehdy nebyl připraven na to, aby se hlásil ke kříži; nyní se radoval, že může svůj život položit za evangelium. Jen měl pocit, že by pro něj bylo příliš velkou ctí, aby zemřel stejným způsobem jako jeho Pán, kterého zapřel. Ježíš pověřil Petra důležitým úkolem — měl pást ovce a beránky Božího stáda. Z toho je zřejmé, že apoštol svého hříchu upřímně litoval a že Kristus mu odpustil. Petr však nedokázal odpustit sám sobě. Jeho hluboký žal a lítost nedokázalo zmírnit ani pomyšlení na muka posledního hrozného zápasu. Proto poprosil své katy, aby mu prokázali poslední laskavost a přibili ho na kříž hlavou dolů. Jeho žádosti bylo vyhověno, a tak velký apoštol Petr zemřel tímto způsobem. PNL 309.5