Poslové naděje a lásky

244/290

50. kapitola — Odsouzen k smrti

Během Pavlova posledního výslechu udělala apoštolova slova na císaře Nerona tak silný dojem, že své rozhodnutí o případu odložil. Obžalovaného Božího služebníka ani neosvobodil, ani neodsoudil. Brzy byl však císař naplněn vůči Pavlovi novou záští. Rozhněvalo ho, že není schopen zastavit šíření křesťanského náboženství ani na svém vlastním dvoře. Dospěl tedy k závěru, že nechá apoštola zabít, jakmile k tomu bude mít vhodnou záminku. Krátce nato oznámil své rozhodnutí, jímž Pavla odsoudil k mučednické smrti. Vzhledem k tomu, že jako římský občan nesměl být apoštol mučen, rozsudek zněl, že bude sťat. PNL 294.1

Ve vší tichosti byl Pavel přiveden na místo popravy. Smělo se jí zúčastnit jen několik přihlížejících. Apoštolovy pronásledovatele totiž znepokojoval jeho obrovský vliv, takže se obávali, aby se při pohledu na jeho smrt neobrátili na křesťanství mnozí další. Ale dokonce i otrlí vojáci, kteří Pavla doprovázeli, naslouchali jeho slovům a s úžasem si uvědomovali, že hledí smrti vstříc s radostí, ba dokonce s potěšením. Jeho ochota odpustit svým vrahům a jeho neochvějná důvěra v Krista až do posledního okamžiku se pro některé svědky jeho umučení stala životodárnou vůní vedoucí k životu. Nejeden z nich přijal Spasitele, kterého apoštol kázal, a zakrátko sám statečně zpečetil svou víru vlastní krví. PNL 294.2

Až do poslední hodiny svědčil Pavel svým životem o pravdivosti slov, která napsal Korintským: “Bůh, který řekl ‘ze tmy ať zazáří světlo’, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás. Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.” 2. Korintským 4,6-10. Apoštolovy schopnosti nespočívaly v něm samotném, ale v přítomnosti a působení Božího Ducha, který ho naplňoval a podřizoval všechny jeho myšlenky Kristově vůli. Prorok říká: “Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá.” Izajáš 26,3. Nebeský pokoj, který vyzařoval z Pavlovy tváře, získal mnohé pro evangelium. PNL 294.3

Pavel kolem sebe neustále šířil nebeský vliv. Všichni, kdo se s ním setkali, poznali, že udržuje společenství s Kristem. Protože žil podle pravdy, kterou zvěstoval, byla jeho kázání velmi přesvědčivá. Právě v tom tkví moc pravdy. Přirozený, bezděčný vliv svatého života je kázáním, které o křesťanství svědčí více než cokoli jiného. Argumenty, přestože je nelze vyvrátit, mohou vyvolat jen odpor; ale příklad zbožného jednání působí mocí, které je zcela nemožné odolat. PNL 295.1

Pavel si dělal starosti o ty, které nyní opouštěl a kteří se budou muset vypořádat s předsudky, nenávistí a pronásledováním, a přitom úplně zapomněl na své vlastní blížící se utrpení. Několika křesťanům, kteří ho doprovázeli na popraviště, připomínal zaslíbení daná těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost. Takto se je snažil posílit a povzbudit. Ujišťoval je, že vše, co Bůh řekl o svých zkoušených a věrných dětech, se splní. I když se na krátkou dobu dostanou do nejrůznějších pokušení a nesnází nebo budou zbaveni světského pohodlí, mohou nacházet útěchu v ujištění o Boží věrnosti a vyznávat: “Vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil.” 2. Timoteovi 1,12. Noc zkoušek a utrpení brzy skončí a nastane šťastné ráno, které bude počátkem pokojného a dokonalého dne. PNL 295.2

Apoštol nehleděl do úžasné budoucnosti s nejistotou nebo strachem, ale s radostnou nadějí a toužebným očekáváním. Když stál na místě svého umučení, neviděl ani meč svého kata, ani zem, která brzy vsákne jeho krev. Onoho letního dne vzhlédl ke klidnému modrému nebi a spatřil trůn věčného Boha. PNL 295.3

Stejně jako kdysi ve svém vidění Jákob uviděl i tento muž víry žebřík symbolizující Krista, který spojil zemi s nebem, smrtelného člověka s věčným Bohem. Když si vzpomněl, jak se již patriarchové a proroci spoléhali na toho, který je také jeho oporou a útěchou a pro něhož nyní hodlá položit svůj život, jeho víra se upevnila. Tito Boží lidé, kteří v průběhu staletí svědčili o své víře, ho ujišťují, že Bůh je věrný. Jeho spoluapoštolové se nezalekli náboženského fanatismu ani pohanské pověrčivosti, pronásledování a pohrdání a vydali se kázat evangelium o Kristu. Aby mohli uprostřed duchovní temnoty, zmatků a nevěry vyvýšit světlo kříže, neušetřili ani své životy. Také tito apoštolové jsou pro něj svědectvím, že Ježíš je Boží Syn a Spasitel světa. Z mučidel, z hranic, ze žalářů, z roklin země a jeskyní proniká k jeho sluchu vítězné volání mučedníků. Slyší vyznání vytrvalých, kteří navzdory opuštěnosti, trápení a týrání neohroženě a slavnostně svědčí o své víře a prohlašují: “Vím, komu jsem uvěřil.” Tím, že pro svou víru obětovali své životy, oznámili světu, že ten, v něhož vložili svou důvěru, má moc je zachránit. PNL 295.4

Pavel si byl jistý, že má v Božích očích velkou hodnotu, protože byl vykoupen Kristovou obětí, očištěn od svého hříchu jeho krví a oblečen do jeho spravedlnosti. Jeho život byl spolu s Kristem skryt v Bohu. Byl přesvědčen, že Pán, který zvítězil nad smrtí, je schopen zachovat to, co je mu svěřeno. Proto se chopil Spasitelova zaslíbení: “Já jej vzkřísím v poslední den.” Jan 6,40. Jeho myšlenky a naděje se soustředily na druhý příchod jeho Pána. A když dopadl katův meč a mučedníka obklopily stíny smrti, věnoval svou poslední myšlenku — která bude při onom slavném probuzení zároveň i jeho první myšlenkou — setkání s Dárcem života, který ho radostně přivítá mezi spasenými. PNL 296.1

Od chvíle, kdy zestárlý apoštol prolil svou krev pro Boží slovo a pro svědectví o Ježíši Kristu, již uplynula řada staletí. Nikdo z věrných nezaznamenal pro budoucí generace zprávu o posledních okamžicích života tohoto svatého muže. Skrze Ducha svatého nám však bylo zachováno jeho poslední svědectví. Od té doby zní jeho hlas všemi staletími jako zvuk polnice. Svou odvahou posiluje tisíce Kristových svědků a v mnoha zarmoucených probouzí ozvěnu své vlastní radosti z vítězství: “Já již budu obětován, přišel čas mého odchodu. Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.” 2. Timoteovi 4,6-8. PNL 296.2