Poslové naděje a lásky

220/290

44. kapitola — Evangelium na císařově dvoře

Evangelium se vždy s největším úspěchem šířilo mezi prostými lidmi. “Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.” 1. Korintským 1,26. Nedalo se tedy očekávat, že by si Pavel, chudý vězeň, který neměl žádné přátele, mohl získat pozornost majetných a vlivných římských občanů. Ti se stali dobrovolnými zajatci neřestí, které se jim nabízely v té nejsvůdnější podobě. Ale mezi těžce pracujícími a zbídačenými oběťmi jejich útisku, a dokonce i mezi ubohými otroky byli mnozí, kteří si Pavlova slova ochotně vyslechli. Ve víře v Krista nalezli naději a pokoj, které je navzdory jejich těžkému údělu naplňovaly radostí. PNL 266.1

Přestože začal apoštol nejdříve působit mezi obyčejnými a utlačovanými lidmi, jeho vliv se šířil, až zasáhl palác samotného císaře. PNL 266.2

Řím byl v té době světovým velkoměstem. Pyšní císařové vydávali zákony téměř pro všechny národy na zemi. Císař a dvořané buď nevěděli o pokorném nazorejci vůbec nic, anebo na něj pohlíželi s nenávistí a posmívali se mu. Přesto si evangelium za necelé dva roky našlo cestu z vězňova skromného domu až do císařských komnat. Pavel byl sice zbaven svobody jako zločinec; ale “Boží slovo není spoutáno” 2. Timoteovi 2,9. PNL 266.3

V dřívějších letech apoštol s přesvědčivou mocí veřejně zvěstoval víru v Krista a prostřednictvím znamení a zázraků nezvratně dokazoval, že se zakládá na Bohu. Důstojně a rozhodně předstoupil před řecké mudrce a svými znalostmi a svou výmluvností umlčel námitky pyšných filozofů. Směle a neohroženě stál před králi a vládci a hovořil o spravedlnosti, střídmosti a budoucím soudu, takže se zpupní panovníci nakonec třásli, jako by již hleděli na hrozný den Božího soudu. PNL 266.4

Takové příležitosti již nyní apoštol neměl. Nesměl opustit svůj dům, a proto mohl hlásat pravdu jen těm, kdo sem za ním přišli. Nedostal tak jako kdysi Mojžíš a Áron příkaz od Boha, aby šel za bezbožným císařem a ve jménu velkého “JSEM” ho pokáral za jeho krutost a násilí. Největšího vítězství však evangelium dosáhlo právě v době, kdy byl jeho nejvýznamnější obhájce zdánlivě odtržen od veřejné práce. K církvi se totiž přidali členové císařovy domácnosti. PNL 266.5