Poslové naděje a lásky

23/290

Nebeské osvícení

Když Kristus vyučoval své učedníky, vedl je k tomu, aby vnímali potřebu Ducha svatého. Pod jeho vlivem v nich dozrály schopnosti, které potřebovali k zahájení svého životního díla. Už nebyli ani hloupí, ani nevzdělaní. Už nebyli jen skupinou nespolupracujících nebo hádajících se individualistů. Už neupínali své naděje k světské velikosti, ale “pobývali svorně v chrámu” a byli “jedné mysli a jednoho srdce” Skutky 2,46; 4,32. Neustále přemýšleli o Kristu a chtěli pracovat pro jeho království. Svým smýšlením a svou povahou se podobali svému Učiteli a lidé “poznávali, že jsou to ti, kteří bývali s Ježíšem” Skutky 4,13. PNL 27.2

Letnice přinesly učedníkům nebeské osvícení. Nyní jim byly zjeveny pravdy, které nechápali, dokud byl Kristus ještě mezi nimi. S dosud nepoznanou vírou a jistotou přijímali učení Písma svatého. Již nepochybovali o tom, že Kristus byl Boží Syn. Věděli, že byl opravdu Mesiášem, přestože přišel v podobě člověka. Důvěra, s jakou vyprávěli svou zkušenost, přesvědčovala svět o tom, že je s nimi Bůh. PNL 27.3

Učedníci mohli o Ježíši hovořit s jistotou. Vždyť byl jejich přítelem a starším bratrem. Byli s ním v tak úzkém spojení, jako by seděli vedle něj v nebeském království. Když o něm vydávali svědectví, hovořili s velkým nadšením. Jejich nitro přetékalo tak dokonalou, hlubokou a nevýslovnou laskavostí, že byli ochotni jít až na konec světa a svědčit o Kristově moci. Z celého srdce toužili pokračovat v díle, které Ježíš začal. Uvědomovali si, jak velký dluh mají vůči nebi, a cítili odpovědnost za své dílo. Posíleni darem Ducha svatého a plni nadšení se vydali rozmnožovat vítězství kříže. Duch je povzbuzoval a promlouval skrze ně. Z jejich tváří vyzařoval Kristův pokoj. Zasvětili své životy jeho službě a celou svou bytostí potvrzovali toto rozhodnutí. PNL 27.4