Touha věků

60/361

16. kapitola — V chrámu

“Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní. Byly blízko židovské Velikonoce a Ježíš se vydal na cestu do Jeruzaléma.” Jan 2,12.13. TV 95.1

Připojil se k jedné z velkých skupin lidí, kteří putovali do hlavního města. Dosud veřejně neohlásil své poslání, a tak ani nikdo nezpozoroval, že se přidal k zástupu. Lidé hovořili o příchodu Mesiáše, na který s velkým důrazem poukazoval ve svých kázáních Jan. Židé byli nadšeni a žili nadějí na obnovu národní velikosti. Ježíš věděl, že se jim jejich očekávání nesplní. Vycházelo totiž ze špatného pochopení Písma. Upřímně se snažil vysvětlit jim proroctví a probudit v nich zájem o hlubší studium Božího slova. TV 95.2

Židovští vůdcové říkali lidem, že se mají v Jeruzalémě učit uctívat Boha. O Velikonocích se tam shromáždily davy lidí ze všech částí Palestiny i ze vzdálených zemí. Chrámová nádvoří byla zaplněna lidmi všeho druhu. Mnozí z nich s sebou nemohli přinést oběti, které měly být předobrazem jediné veliké Oběti. Proto se na vnějším chrámovém nádvoří prodávala a kupovala zvířata. Opatřovaly si je tam všechny vrstvy lidí. Veškeré cizí peníze se směňovaly na peníz svatyně. TV 95.3

Každý Žid musel ročně platit půl šekelu jako “výkupné za svůj život”. Tyto peníze byly určeny na údržbu chrámu (2. Mojžíšova 30,12-16). Kromě toho přinášeli lidé do chrámové pokladny velké částky jako dobrovolné oběti. Cizí peníze se musely vyměnit za takzvaný chrámový šekel, kterého se užívalo pro službu ve svatyni. Výměna peněz poskytovala příležitost k podvodům a vydírání a nakonec přerostla v nekalý obchod, na kterém se přiživovali i kněží. TV 95.4

Obchodníci požadovali za prodávaná zvířata přehnané ceny. O zisk se pak dělili s kněžími a předními muži, kteří tak bohatli na úkor lidu. Věřící byli vedeni k přesvědčení, že bez oběti Bůh nepožehná ani jejich dětem, ani polím. Ceny obětních zvířat potom mohly být velmi vysoké. Po dlouhé cestě by se byl nikdo nevrátil domů, aniž by vykonal obřad, kvůli kterému přišel. TV 95.5

V době Velikonoc se obětovalo značné množství zvířat a zisky chrámových obchodníků byly mimořádně velké. Zmatek, který při prodeji vznikal, připomínal spíše hlučný dobytčí trh než svatý Boží chrám. Všude bylo slyšet hlasité smlouvání, bučení dobytka, bečení ovcí, vrkání holubů, cinkot mincí a hádky. Zmatek byl tak veliký, že rušil i věřící při modlitbách a slova určená Nejvyššímu se ztrácela v hluku, který pronikal až do chrámu. Židé byli na svoji zbožnost neobyčejně pyšní. Velmi si vážili svého chrámu, a každého, kdo by se na něj díval s nelibostí, považovali za rouhače. Všechny chrámové obřady vykonávali s velkou přesností. Láska k penězům je však zbavila všech zábran. Už si ani neuvědomovali, jak se vzdálili původnímu smyslu služby, kterou ustanovil sám Bůh. TV 95.6

Když Hospodin sestoupil na horu Sínaj, posvětil ji svou přítomností. Mojžíšovi přikázal, aby horu ohradil jako posvátné místo. Potom Izrael varoval: “Střezte se vystoupit na horu nebo i dotknout se jejího okraje. Kdokoli se hory dotkne, musí zemřít; nedotkne se ho žádná ruka, bude ukamenován nebo zastřelen. Ať je to dobytče nebo člověk, nezůstane naživu.”2. Mojžíšova 19,12.13. Bůh je jasně poučil, že místo, na kterém se projeví jeho přítomnost, je svaté. Chrám a jeho okolí měly být pro Židy také svatými místy. Oni však na to při honbě za ziskem zapomněli. TV 96.1

Kněží a vůdcové lidu měli být pro národ Božími zástupci, neměli připustit zneuctívání chrámového nádvoří. Měli být lidu příkladem poctivosti a soucitu s druhými. Místo svých zištných zájmů měli mít na paměti poměry a potřeby věřících a ochotně pomáhat těm, kdo si obětní zvířata nemohli koupit. To však nečinili. Byli zaslepeni hrabivostí. TV 96.2

Na slavnost přišli také trpící, chudí a nešťastní lidé. Byli tam slepí, chromí a hluší. Některé přinášeli na nosítkách. Mnozí byli tak chudí, že si nemohli koupit ani tu nejskromnější oběť pro Hospodina, a dokonce ani jídlo k utišení hladu. Postoj kněží je velmi rmoutil. Kněží byli pyšní na svoji zbožnost, prohlašovali se za vůdce lidu, byli však bezcitní a pro lid neměli žádné pochopení. Chudí, nemocní a umírající je marně prosili o pomoc. Jejich utrpení nevzbuzovalo v srdcích kněží ani trochu lítosti. TV 96.3