Touha věků

14. kapitola — První učedníci

Jan Křtitel kázal a křtil v Betabaře za Jordánem. Poblíž tohoto místa Bůh kdysi zastavil tok řeky, aby Izraelci mohli přejít na druhý břeh. Nedaleko odtud dobyla nebeská vojska opevněné Jericho. V lidech ožily vzpomínky na tyto události a probudily v nich obrovský zájem o Křtitelovo poselství. Zástupy, které denně proudily k břehům Jordánu, si kladly otázku, zda Bůh, který v minulosti vykonal tolik zázraků, zase projeví svoji moc a vysvobodí Izrael. TV 80.1

Jan zapůsobil svým kázáním na lid tak silně, že vzbudil i pozornost náboženských vůdců. Římané se na každé shromáždění lidu dívali s nedůvěrou, protože se obávali povstání. Jakýkoliv náznak vzpoury vzbuzoval strach i v židovských vůdcích. Jan neuznával autoritu velerady a nežádal ji o žádné povolení ke svému působení. Káral vladaře i lid, farizeje i saduceje. Lid jej však dál horlivě následoval. Zájem o jeho dílo neustále rostl. Velerada se domnívala, že je jí Jan jako učitel lidu podřízen. On se však její moci nikdy nepodrobil. TV 80.2

Veleradu tvořili vybraní kněží, přední muži a učitelé národa. V čele stál obvykle velekněz. Všichni členové museli být muži pokročilého věku, ne však starci. Museli se dobře vyznat v židovském náboženství a historii a být všeobecně vzdělaní. Nesměli být nijak tělesně postižení, museli být ženatí a mít děti. To dávalo naději, že budou lidštější a ohleduplnější než ostatní. Zasedali v místnosti, která byla spojena s jeruzalémským chrámem. V době, kdy byli Židé nezávislí, plnila velerada úlohu nejvyššího soudu a měla v rukou světskou i církevní moc. I když nyní podléhala římské svrchovanosti, stále měla značný vliv na občanské i náboženské záležitosti. TV 80.3

Velerada nemohla prošetření Janovy činnosti odkládat. Někteří připomínali zjevení, které dostal Zachariáš v chrámě, a proroctví, kterým označil své dítě za předchůdce Mesiáše. Během třiceti let plných různých nepokojů a změn se na tyto věci téměř zapomnělo. Připomněl je až rozruch, který Jan svou činností vyvolal. TV 80.4

Izrael už dlouho neměl žádného proroka a takové volání po nápravě, jakého byl nyní svědkem, už dávno nepamatoval. Výzva k vyznání hříchu zněla nově a překvapivě. Mnozí židovští představitelé nechtěli o Janových výzvách a výtkách ani slyšet. Nechtěli odhalit tajemství vlastního života. Jan otevřeně ohlašoval příchod Mesiáše. Lidé věděli, že sedmdesát týdnů do příchodu Mesiáše, o kterých hovoří Danielovo proroctví, už téměř uplynulo. Všichni se chtěli dožít národní slávy, kterou v té době netrpělivě očekávali. Byli tak nadšení, že veleradě brzy nezbývalo nic jiného, než Janovo dílo buď uznat, nebo zavrhnout. Její moc nad lidem slábla. Stála před vážným problémem, jak si udržet své postavení. V naději, že najde nějaké řešení, vyslala k Jordánu zástupce kněží a levitů, aby s novým učitelem promluvili. TV 80.5

Když dorazili k řece, byl tam již shromážděn dav lidí a všichni poslouchali Janovo kázání. Nadutí rabíni přišli ve vší vážnosti, aby zapůsobili na lid a vynutili si od proroka uznání. Lidé jim uctivě a snad i trochu ze strachu uvolňovali cestu. Zástupci velerady se ve skvostných oblecích pyšně a sebevědomě postavili před proroka. TV 81.1

“Kdo jsi?” ptali se. TV 81.2

Jan věděl, co mají na mysli, a proto odpověděl: “Já nejsem Kristus.” TV 81.3

“Jak to tedy je? Jsi Elijáš?” TV 81.4

“Nejsem.” TV 81.5

“Jsi ten Prorok?” TV 81.6

“Ne.” TV 81.7

“Kdo jsi? Ať můžeme přinést odpověď těm, kdo nás poslali. Za koho se sám pokládáš?” TV 81.8

“Jsem hlas volajícího na poušti: Urovnejte cestu Páně — jak řekl prorok Izajáš.”Jan 1,19-23. TV 81.9

Jan se odvolal na Písmo, na krásné proroctví Izajáše: “‘Potěšte, potěšte můj lid,’ praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, provolejte k němu: Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění… Hlas volajícího: ‘Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy. Pahorkatina ať v rovinu se změní a horské hřbety v pláně. I zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně spatří, že promluvila Hospodinova ústa.’” Izajáš 40,1-5. TV 81.10

Když v dávných dobách projížděl král zapadlými kouty svého panství, vysílal před královským vozem skupinu mužů, kteří vyrovnávali hrboly a zasypávali výmoly, aby mohl panovník bezpečně a bez překážek pokračovat v cestě. Prorok použil tohoto obrazu k objasnění díla evangelia. “Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy.” Když se Boží Duch dotkne člověka svou zázračnou probouzející silou, pokoří v něm pýchu. Lidé poznají nicotnost světských radovánek, postavení i moci. “Boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista.” 2. Korintským 10,4.5. Potom pochopíme, že jediné, co má cenu, je pokora a obětavá láska, kterých jsme si tak málo vážili. To je dílo evangelia a Janovo poselství bylo jeho součástí. TV 81.11

Rabíni se dále vyptávali: “Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš ani Elijáš ani ten Prorok?” Jan 1,25. Slovy ten Prorok označovali Mojžíše. Židé se přikláněli k víře, že Mojžíš vstane z mrtvých a bude vzat do nebe. Nevěděli, že už byl vzkříšen. Když začal Křtitel veřejně působit, mnozí si mysleli, že by to mohl být Mojžíš, který vstal z mrtvých. Jan totiž velmi dobře znal proroctví i dějiny Izraele. TV 81.12

Židé také věřili, že před příchodem Mesiáše se osobně zjeví Elijáš. Jan tuto naději vyvrátil. Jeho slova však měla ještě hlubší význam. Později Ježíš o Janovi řekl: “A chcete-li to přijmout, on je Elijáš, který má přijít.” Matouš 11,14. Jan přišel v duchu a moci Elijáše vykonat to, co kdysi konal dávný prorok. Kdyby jej Židé byli přijali, byl by pro ně toto dílo dokonal. Oni však jeho poselství odmítli. Pro ně nebyl Elijášem. Mezi nimi nemohl své poslání dokončit. TV 82.1

Mnozí z těch, kdo se shromáždili u Jordánu, byli i u Ježíšova křtu, ale znamení, které se tehdy ukázalo, viděli jen někteří. V průběhu několika měsíců Janovy služby mnoho lidí odmítlo jeho výzvu k pokání. Zatvrdili svá srdce a mysl se jim zatemnila. Nepostřehli nebeské svědectví při Ježíšově křtu. Oči, které se nikdy s vírou neobracely k Neviditelnému, neviděly zjevení Boží slávy. Uši, které nikdy nenaslouchaly jeho hlasu, neslyšely slova svědectví. Tak je tomu i dnes. TV 82.2

Ve shromážděních se často projevuje přítomnost Krista a jeho andělů, ale mnoho lidí o tom neví. Nic zvláštního nevidí. Někteří však Kristovu přítomnost poznávají. Je pro ně velkým potěšením, povzbuzením a požehnáním. Naplňuje jejich srdce pokojem a radostí. TV 82.3