Touha věků

355/361

Vybaveni mocí

Duch svatý obdaruje učedníky neobyčejnou mocí. Jejich svědectví budou potvrzena znameními a divy. Zázraky budou konat nejen apoštolové, ale i ti, kdo jejich poselství uvěří. Ježíš řekl: “Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.” Marek 16,17.18. TV 523.3

V té době bylo travičství velmi rozšířené. Někteří lidé byli tak otrlí, že neváhali použít jedu, aby se zbavili těch, kdo jim stáli v cestě. Ježíš věděl, že toto nebezpečí bude hrozit i jeho učedníkům. Mnozí si budou myslet, že odstraňováním Božích svědků slouží Bohu. Kristus proto učedníkům slíbil ochranu i před tímto nebezpečím. TV 523.4

Učedníci budou mít moc, kterou Ježíš uzdravoval “každou nemoc a každou chorobu v lidu”. Matouš 4,23. Uzdravováním nemocí těla v Ježíšově jménu budou svědčit o jeho moci, která uzdravuje duši (Matouš 9,6). Učedníkům byl zaslíben i jeden nový dar. Měli kázat evangelium jiným národům a právě dar mluvit cizími jazyky jim v tom měl pomoci. Apoštolové a jejich pomocníci byli nevzdělaní lidé, ale po vylití Ducha o letnicích hovořili vlastním i cizím jazykem jasně, srozumitelně, výstižně a se správnou výslovností. TV 523.5

Kristus tedy určil učedníkům jejich poslání. Udělal pro pokrok díla vše, co bylo třeba, a vzal na sebe zodpovědnost za jeho úspěch. Dokud ho budou učedníci poslouchat a spolupracovat s ním, nemohou selhat. Ježíš jim řekl: Jděte ke všem národům i do nejvzdálenějších koutů obydleného světa a nezapomeňte, že i tam jsem s vámi. Pracujte vždy s vírou a odvahou, já vás nikdy neopustím. TV 524.1

Poslání, které Kristus svěřil učedníkům, se vztahuje na všechny věřící. Zahrnuje i křesťany, kteří budou žít před koncem času. Je velkým omylem myslet si, že dílo záchrany leží jen na ustanovených kazatelích. Každý, ke komu promluvil nebeský hlas a kdo přijímá Kristův život, je povolán zvěstovat evangelium a pracovat pro záchranu svých bližních. Proto byla založena církev a ten, kdo do ní slavnostním slibem vstoupil, se tím zavázal ke spolupráci s Kristem. TV 524.2

“Duch i nevěsta praví: ‘Přijď!’ A kdokoli to slyší, ať řekne: ‘Přijď!’” Zjevení 22,17. Každý, kdo slyší toto pozvání, má je opakovat. Nezávisle na tom, co člověk v životě dělá, by se měl především snažit získávat lidi pro Krista. Nemusí být schopen mluvit ke shromáždění, může však působit na jednotlivce. Může jim předávat učení, které od Pána přijal. Služba se neomezuje jen na kázání. Patří k ní i péče o nemocné a trpící, pomoc chudým, povzbuzování sklíčených a malověrných. Všude kolem nás jsou lidé zatížení vědomím viny. Lidstvo neponižují těžkosti, dřina či chudoba, ale vina a hřích. Ty s sebou přináší neklid a nespokojenost. Kristus chtěl, aby jeho služebníci pomáhali lidem, které sužuje nemoc hříchu. TV 524.3

Učedníci měli začít pracovat tam, kde byli. Neměli se vyhýbat ani tomu nejzatvrzelejšímu a nejbeznadějnějšímu prostředí. Podobně má každý křesťan začít se zvěstováním evangelia ve svém nejbližším okolí. I v naší vlastní rodině mohou být lidé, kteří touží po soucitu a hladovějí po chlebu života. Mohou to být i děti, které je třeba vychovávat pro Krista. Pohany máme hned za dveřmi. Všichni bychom měli věrně pracovat v místě, kde se právě nacházíme. Potom můžeme pod Božím vedením své pole působnosti rozšiřovat. Někdy se snad zdá, že práci na Božím díle omezují různé okolnosti, pokud však křesťané plní svůj úkol věrně a svědomitě, přinese jejich úsilí ovoce i v nejodlehlejších koutech světa. Kristovo působení na zemi se omezovalo na zdánlivě malou oblast, a přesto se jeho poselství dostalo k zástupům lidí ve všech zemích. Bůh často používá nejjednodušších prostředků k dosažení nejlepších výsledků. Podle Božího plánu mají být všechny části jeho díla vzájemně propojené, na sobě závislé a v souladu, tak jako kolečka v soukolí. I ten nejprostší člověk se pod vedením Ducha svatého může při práci na Božím díle dotknout neviditelných strun a rozezvučet je tak, že jejich melodie bude po celé věky znít i v nejvzdálenějších koutech země. TV 524.4

Nesmíme však zapomínat na příkaz: “Jděte do celého světa.” Vyzývá nás, abychom pozvedli svůj zrak a zaměřili se i na kraje “ležící za vámi”. 2. Korintským 10,16. TV 524.5

Kristus strhává přehrady národnostních předsudků a učí lásce ke všem lidem. Vyvádí člověka z úzkého kruhu sobeckých zájmů, boří územní hranice a umělé společenské přehrady. Nedělá rozdíl mezi blízkými a cizími či mezi přáteli a nepřáteli. Učí nás vidět v každém trpícím člověku bratra a celý svět považovat za své pole působnosti. TV 525.1

Spasitel řekl: “Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky,” a prohlásil také, že “ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky; budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je.” Marek 16,17.18. TV 525.2

Jeho zaslíbení je stejně velkolepé jako jeho poslání. To však neznamená, že by každý jednotlivec měl mít všechny dary. Duch je uděluje, “jak sám chce”. 1. Korintským 12,11. Dary Ducha jsou však zaslíbeny každému věřícímu podle potřeby Božího díla. Zaslíbení je v dnešní době stejně mocné a spolehlivé jako za apoštolů. “Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení.” Jsou výsadou Božích dětí, jejich víra se má chopit všeho, co ji posiluje. TV 525.3