Touha věků

30/361

10. kapitola — Janovo poselství

Věrným Izraelcům, kteří již dlouho očekávali příchod Mesiáše, se narodil Kristův předchůdce. Starý kněz Zachariáš a jeho žena Alžběta “byli spravedliví před Bohem”. Světlo víry zářilo v jejich klidném a čistém životě jako hvězda ve tmě hříchu. Bůh těmto zbožným manželům slíbil, že se jim narodí syn, který “půjde před Pánem, aby mu připravil cestu”. Lukáš 1,76. TV 56.1

Zachariáš žil v judské pahorkatině. Jako každý kněz musel i on dvakrát do roka sloužit v chrámu. Vydal se proto do Jeruzaléma a týden tam před Bohem vykonával svou kněžskou službu. “Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo.” Lukáš 1,8.9. TV 56.2

Stál před zlatým oltářem ve svatyni svatostánku. Dým kadidla stoupal spolu s modlitbami Izraele k Bohu. Vtom si Zachariáš uvědomil Boží přítomnost. Na pravé straně oltáře stál anděl Páně. To bylo znamením přízně. Zachariáš si toho však nevšiml. Již mnoho let se modlil za příchod Vykupitele, a teď nebesa vyslala posla, aby oznámil, že modlitby budou vyslyšeny. Bůh byl tak milostivý, že tomu Zachariáš ani nemohl uvěřit. Naplnila ho bázeň, cítil, že si nic takového nezaslouží. TV 56.3

Anděl mu však předal radostné poselství: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, …bude naplněn Duchem svatým. A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám půjde před ním v duchu a moci Elijášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.” Zachariáš řekl andělovi: “Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.” Lukáš 1,13-18. TV 56.4

Zachariáš dobře věděl, že Abrahamovi se narodil syn ve velmi vysokém věku. Abraham totiž věřil, že Bůh splní, co slíbil. Starý kněz však na chvíli podlehl lidské slabosti. Zapomněl, že Bůh je schopen vykonat vše, co slíbí. Přijal andělovu zvláštní zprávu úplně jinak než Marie, dívka z Nazareta, která upřímně, s dětinskou vírou odpověděla: “Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.” Lukáš 1,38. TV 56.5

Narození Zachariášova, Abrahamova i Mariina syna mělo být významným duchovním poučením. Ukazuje totiž, jak těžko se učíme a jak snadno zapomínáme. Sami od sebe nejsme schopni udělat nic dobrého. Všechno v nás však může vykonat Boží moc, pokud se jí podřídíme a budeme věřit. Zaslíbené dítě se narodilo z víry. Z víry se rodí i duchovní život a schopnost činit dobro. TV 57.1

Na Zachariášovu otázku anděl odpověděl: “Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst.” Lukáš 1,19. Pět set let předtím oznámil Gabriel Danielovi prorocké období, které mělo sahat až do Kristova příchodu. Zachariáš věděl, že konec tohoto období se přiblížil, a proto se modlil za Mesiášův příchod. Posel, který kdysi přinesl prorocké poselství, přišel oznámit i jeho naplnění. TV 57.2

Andělova slova: “Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem,” svědčí o tom, že má v nebi vysoké postavení. Když přišel oznámit poselství Danielovi, řekl: “Není nikoho, kdo by mi dodával sílu v těch věcech, kromě vašeho ochránce Míkaela [Krista].” Daniel 10,21. O Gabrielovi se hovoří také v knize Zjevení. Čteme, že Spasitel “naznačil to [co se má stát] prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi”. Zjevení 1,1. Anděl Janovi řekl: “Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci.” Zjevení 22,9. Je obdivuhodné, že právě anděl, který stojí v nebi po boku Božího Syna, byl vybrán, aby hříšným lidem oznámil Boží úmysly. TV 57.3

Zachariáš zapochyboval o tom, co mu anděl sdělil, a proto oněměl. Anděl mu řekl: “Hle, oněmíš… až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.” Lukáš 1,20. Povinností kněze, který konal před Bohem kněžskou službu, bylo modlit se za odpuštění hříchů všech lidí i celého národa a za příchod Mesiáše. Když to chtěl Zachariáš učinit, nemohl ze sebe vypravit ani slovo. TV 57.4

Vyšel ven a chtěl lidu požehnat, ale “dával jim jen znamení a zůstal němý”. Lukáš 1,22. Lidé dlouho čekali a už se začínali bát, že ho zasáhl Boží soud. Když však vycházel ze svatyně, vyzařovala mu z tváře Boží sláva a oni “poznali, že měl v chrámě vidění”. Lukáš 1,22. Zachariáš jim oznámil, co viděl a slyšel, a “jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů”. Lukáš 1,23. TV 57.5