Touha věků

245/361

65. kapitola — Opět v chrámu

Hned na počátku svého působení Ježíš vyhnal z chrámu kupce, směnárníky a další lidi, kteří svým nekalým obchodováním svaté místo znesvěcovali. Jeho přísné a neústupné jednání vzbudilo v ziskuchtivých pletichářích hrůzu. Na konci své pozemské služby opět přišel do chrámu a zjistil, že je znesvěcován stejně jako dřív. Vypadalo to tam dokonce ještě hůře. TV 372.1

Vnější nádvoří se podobalo dobytčímu trhu. Zvuky zvířat a hlasité cinkání mincí se mísily s rozčilenými hlasy hádajících se prodavačů a kupců a do toho se ozývaly hlasy mužů svatého povolání. Chrámoví hodnostáři se totiž sami také zapojovali do prodeje, nákupu a směny peněz. Propadli touze po zisku natolik, že z Božího pohledu nebyli o nic lepší než zloději. TV 372.2

Kněží a přední muži si jen málo uvědomovali závažnost své služby. O Velikonocích a o Svátku stánků byly zabíjeny tisíce zvířat a kněží vylévali jejich krev na oltář. Obětování krve Židům zevšednělo a téměř zapomněli, že jeho příčinou byl hřích. Nepochopili, že krev zvířat byla symbolem krve Božího Syna, kterou měl prolít za život světa a že oběti měly obrátit pozornost všeho lidu k ukřižovanému Vykupiteli. TV 372.3

Ježíš hleděl na nevinné oběti a viděl, že Židé proměnili slavnostní shromáždění v přehlídky krutosti a krveprolévání. Místo upřímného pokání obětovali stále více zvířat, jako kdyby bezduchou a bezcitnou službou mohli Boha uctít. Kněží a přední muži byli zaslepeni sobectvím a ziskuchtivostí. Vydělávali i na symbolech, které představovaly Božího Beránka. Znevažovali tak posvátnost obětní služby v očích lidu. Ježíš byl rozhořčen. Věděl, že kněží a starší si budou jeho krve, kterou již brzy prolije za hříchy světa, vážit právě tak málo jako krve zvířat, jež jim neustále teče pod rukama. TV 372.4

Proti takovým obřadům hovořil Kristus již prostřednictvím proroků. Samuel řekl: “Líbí se Hospodinu zápalné oběti a obětní hody víc než poslouchat Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než obětní hod, pozorně rozvažovat je víc než tuk beranů.” 1. Samuelova 15,22. Izajáš viděl v prorockém zjevení odpadnutí Židů a oslovil je jako vládce Sodomy a Gomory: “Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. ‘K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat, nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů. Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali má nádvoří?’” “Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy.” Izajáš 1,10-12.16.17. TV 372.5

Kristus, který kdysi dal lidem tato proroctví, je nyní naposledy varoval. Proroctví se splnilo a lidé prohlásili Ježíše za izraelského krále. Ježíš přijal jejich poctu i roli krále. Podle toho musel i jednat. Věděl, že jeho úsilí o nápravu zkažených kněží bude marné. Přesto však bude muset své dílo dokončit a podat nevěřícím lidem důkaz o svém božském poslání. TV 372.6