Touha věků

51. kapitola — Světlo světa a slepota farizeů

“Ježíš k nim opět promluvil a řekl: ‘Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.’” Jan 8,12. TV 296.1

Tato slova pronesl Ježíš na chrámovém nádvoří, které mělo při bohoslužbě o Svátku stánků zvláštní význam. Uprostřed nádvoří se tyčily dva vznosné sloupy a na nich obrovské stojany s lampami. Po večerní oběti se všechny lampy rozsvítily a ozařovaly celý Jeruzalém. Obřad připomínal lidem ohnivý sloup, který vodil Izraelce pouští, a zároveň symbolicky ukazoval na Mesiášův příchod. Večer, když se rozsvítily lampy, stalo se nádvoří místem velikého radování. Šedovlasí muži, chrámoví kněží a vůdcové lidu tančili za doprovodu hudby a zpěvu levitů. TV 296.2

Osvětlení Jeruzaléma bylo výrazem naděje lidu na příchod Mesiáše, který svým světlem osvítí Izrael. Pro Ježíše měl však tento obraz hlubší smysl. Tak jako zářivá světla chrámu osvěcovala všechno kolem, osvěcuje Kristus, zdroj duchovního světla, temnotu světa. Ani toto přirovnání však není dokonalé. Slávu jeho poslání mnohem výstižněji představuje veliké světlo, které on sám rozsvítil v nebesích. TV 296.3

Bylo ráno. Nad Olivovou horou právě vyšlo slunce a jeho paprsky ozařovaly svým jasem mramorové paláce a pozlacené chrámové zdi. Ježíš poukázal na tento výjev a řekl: “Já jsem světlo světa.” TV 296.4

Apoštol Jan, který byl svědkem těchto slov, později napsal: “V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.” “Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.” Jan 1,4.5.9. Nějakou dobu po Ježíšově nanebevstoupení Petr pod vlivem Ducha svatého Kristův symbol také připomněl: “Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.” 2. Petrův 1,19. TV 296.5

Vždy, když se Bůh zjevoval svému lidu, stávalo se světlo známkou jeho přítomnosti. Na počátku vystoupilo na Hospodinovo slovo světlo z temnoty. Světlo vodilo obrovské zástupy Izraele po poušti, ve dne v podobě oblakového sloupu, v noci jako sloup ohnivý. Vznešené a bázeň budící světlo obklopovalo Hospodina na hoře Sínaj. Světlo spočívalo na slitovnici ve svatyni svatých. Šalomounův chrám byl při vysvěcování naplněn světlem. Když andělé zvěstovali pastýřům zprávu o spasení, osvěcovalo světlo betlémské pahorky. TV 296.6

Bůh je světlo a slovy: “Já jsem světlo světa” Kristus vyjádřil svoji jednotu s Bohem a svůj vztah k lidstvu. Vždyť právě on na počátku řekl: “Ze tmy ať zazáří světlo.” 2. Korintským 4,6. On je světlem slunce, měsíce i hvězd. Je i duchovním světlem, které v symbolech, předobrazech a proroctvích osvětlovalo Izrael. Světlo však nebylo dáno jen židovskému národu. Stejně jako pronikají sluneční paprsky i do nejodlehlejších koutů země, osvěcuje Slunce spravedlnosti každého člověka. TV 297.1

“Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.” Jan 1,9. Svět měl své slavné učitele, vědce, muže výjimečného nadání, muže, jejichž slova byla výzvou k přemýšlení a bádání a otevírala široká pole poznání. Lidstvo je uctívalo jako své vůdce a dobrodince. Kristus je však všechny převyšuje. “Těm pak, kteří ho přijali…, dal moc stát se Božími dětmi.” “Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.” Jan 1,12.18. Stopy velkých učitelů světa můžeme vysledovat až tam, kam sahají lidské záznamy, Světlo však bylo před nimi. Měsíc a hvězdy sluneční soustavy svítí díky odraženému slunečnímu světlu a učení velikých myslitelů světa je pravdivé potud, pokud odráží paprsky Slunce spravedlnosti. Všechny vzácné myšlenky a záblesky rozumu pocházejí od Světla světa. V současné době se často hovoří o “vyšším vzdělání”. Skutečné vyšší vzdělání však může poskytnout jen ten, v němž “jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání”. “V něm byl život a život byl světlo lidí.” Koloským 2,3; Jan 1,4. Ježíš řekl: “Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.” Jan 8,12. TV 297.2

Slovy: “Já jsem světlo světa” se Ježíš prohlásil za Mesiáše. V chrámu, kde nyní Kristus učil, o něm zestárlý Simeon kdysi mluvil jako o světle, “jež bude zjevením pohanům” a slávou “pro tvůj lid Izrael”. Lukáš 2,32. Vztáhl tak na něho proroctví, které všichni Izraelci dobře znali. Duch svatý prostřednictvím proroka Izajáše oznámil: “Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.” Izajáš 49,6. Izrael chápal tato slova jako proroctví o Mesiáši, a když Ježíš řekl: “Já jsem světlo světa,” nemohlo nikomu ujít, že se pokládá za Zaslíbeného. TV 297.3