Touha věků

154/361

Odcizení

Zkouška byla příliš těžká. Nadšení lidí, kteří jej chtěli násilím korunovat na krále, opadlo. Přiznali, že řeč v synagoze jim otevřela oči. Byli vyvedeni z omylu. Ježíšova slova pochopili jako přímé doznání toho, že není Mesiáš a že ze spojení s ním neplynou žádné pozemské výhody. Vítali jeho zázračnou moc, toužili po uzdravení z nemocí a utrpení, ale nelíbil se jim jeho život plný obětí a sebezapírání. Nezajímalo je tajemné duchovní království, o kterém hovořil. Pokrytečtí a sobečtí lidé, kteří jej dříve vyhledávali, už po něm netoužili. Když není ochoten použít svoji moc a svůj vliv na jejich vysvobození z římské nadvlády, nechtějí s ním mít nic společného. TV 247.3

Ježíš jim jasně řekl: “Někteří z vás nevěří.” Potom dodal: “Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.” Jan 6,64.65. Chtěl, aby pochopili, že pokud je k němu nic netáhne, je to proto, že neotevřeli svá srdce Duchu svatému. “Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.” 1. Korintským 2,14. Ježíšovu slávu je možno vidět jen vírou. Pro člověka je skrytá, dokud Duch svatý neprobudí v jeho srdci víru. TV 247.4

Tito učedníci se Ježíšovi ještě více odcizili, když jim veřejně vytkl jejich nevíru. Urazili se. Chtěli Spasitele nějak ranit a uspokojit zášť farizeů. Odvrátili se od něho a s opovržením odešli. Rozhodli se — zvolili si formu bez ducha, slupku bez zrna. Své rozhodnutí potom nikdy nezměnili, protože už s Ježíšem nechodili. TV 247.5

“Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky.” Matouš 3,12. Nastalo očišťování. Slova pravdy oddělovala koukol od pšenice. Mnozí se odvrátili od Ježíše proto, že jim jejich ješitnost a pokrytectví nedovolily přijmout Ježíšovo napomenutí a pro lásku ke světu se nedokázali smířit s životem v pokoře. Lidé v dnešní době často jednají úplně stejně. I na ně dnes přicházejí zkoušky jako tehdy na ony učedníky v synagoze v Kafarnaum. Když pravda pronikne do jejich srdce, pochopí, že nežijí podle Boží vůle. Cítí, že se musí cele změnit, ale nejsou ochotni zapřít sebe sama. Odhalení jejich hříchů je pobuřuje. Odcházejí uražení jako učedníci, kteří tehdy opustili Ježíše se slovy: “To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?”Jan 6,60. TV 247.6

Chvála a lichocení by je potěšily, pravdu však slyšet nechtějí, je jim nepříjemná. Když za Ježíšem chodí celé davy, když sytí zástupy a všude jsou slyšet radostné výkřiky, i oni se přidávají a nadšeně jej chválí. Když jim však Duch svatý zjevuje jejich hříchy a vyzývá je, aby jich zanechali, odvracejí se od pravdy a nemají už o Ježíše zájem. TV 248.1

Jakmile se nespokojení učedníci odtrhli od Krista, ovládl je úplně jiný duch. K Ježíši, který je kdysi tak zaujal, už je nic netáhlo. Vyhledávali jeho nepřátele, protože se s nimi shodli v myšlení i činech. Překrucovali Ježíšova slova, vyvraceli jeho výroky a zpochybňovali jeho pohnutky. Utvrzovali se ve svém jednání každou maličkostí, kterou mohli proti němu obrátit. Jejich lživé pomluvy vzbudily takové pobouření, že Ježíšův život byl ohrožen. TV 248.2

Zpráva o tom, že Ježíš Nazaretský sám přiznal, že není Mesiáš, se rychle rozšířila. V Galileji se proto veřejné mínění obrátilo proti němu stejně jako před rokem v Judeji. Žel, Izrael odmítl Spasitele, protože toužil po dobyvateli, který by mu zajistil světskou moc. Chtěl pokrm, který podléhá zkáze, ne ten, který vede k věčnému životu. TV 248.3

S bolestí v srdci hleděl Ježíš na učedníky, kteří od něho — světla a života lidí — odcházeli. Vědomí, že si nevážili jeho soucitu, neopětovali jeho lásku, pohrdali jeho milostí a odmítli jeho spasení, jej nesmírně zraňovalo. Stal se Mužem bolesti, věděl, co je to utrpení. TV 248.4