Cesta k vnitřnímu pokoji

10/49

Podstatou zákona je láska

Svým životem Ježíš Kristus demonstroval, že Boží zákon stojí na lásce k Bohu a lásce k ostatním lidem. Žil proto, aby projevoval nezištnost, lásku a dobrotu. Když tedy pozorujeme život Ježíše Krista a necháme se jím ovlivnit, uvědomíme si, jaké nedostatky vykazuje náš život. CVP 29.2

Možná, podobně jako Nikodém v době Ježíše Krista, máme pocit, že jsme dost dobří a nemusíme před Bohem projevit pokoru jako nějací hříšníci. Když nás však osloví život Ježíše Krista, dojde nám, že ani zdaleka nejsme dokonalí a nevinní. Uvědomíme si, že se vlastně chováme jako Boží nepřátelé a že celý náš život vykazuje sobectví. Když pochopíme, jak spravedlivý je on, uvědomíme si, že“veškeré naše spravedlivé činy spíše připomínají špínu”.12Jedině smrt Ježíše Krista na kříži může odstranit naše nedostatky a očistit nás. Jedině Ježíš může změnit náš život, abychom se mu začali podobat. CVP 29.3

Pouhý záblesk Boží slávy odhalí sebemenší nedostatek našeho charakteru. I letmé srovnání s čistotou Ježíše Krista odhalí, jak nedostatečný je náš život. Vyjde najevo, jak nesprávné pohnutky nás vedou, jak jsme ve svém srdci nevěrní a jak nečestně mluvíme. Uvědomíme si, že se vlastně neřídíme Božím zákonem. Když Boží Duch začne prohledávat naše nitro, uvědomíme si, že nemáme důvod být se sebou spokojeni. Budeme se srovnávat s dokonalým charakterem Ježíše Krista a začneme nenávidět způsob, jak sami žijeme. CVP 29.4

Starozákonního proroka Daniela navštívil anděl. Když Daniel uviděl zář, která anděla obklopovala, uvědomil si, jak je slabý a nedostatečný. Svou reakci popsal slovy:“Všechna síla mne opustila, celý jsem zbledl a byl jsem bezmocný.” 13 CVP 30.1

Každý, kdo zahlédne dokonalost nebe, se zhrozí nad svým sobectvím a soběstředností. Začne toužit po skutečné vnitřní čistotě, kterou přináší spravedlnost Ježíše Krista. Bude chtít dodržovat Boží zákon a získat charakter podobný Ježíši Kristu. CVP 30.2

Apoštol Pavel o sobě napsal:“Ze strany židovského náboženství mi nikdo nemohl nic vytknout.” 14Pokud svůj život jen povrchně srovnával s tím, co požadoval zákon, měl dojem, že všechno přesně dodržuje. Když se však začal zajímat o skutečný smysl zákona, začal sebe vnímat tak, jak ho viděl Bůh. Padl na kolena a prosil o odpuštění, protože si uvědomil svou nedostatečnost. Později napsal:“Dokud jsem nechápal, co vlastně zákon požaduje, měl jsem pocit, že jsem na tom dobře. Když jsem však poznal pravdu, uvědomil jsem si, že jsem zákon přestupoval, že jsem hříšný a odsouzený k smrti.” 15Teprve když si Pavel uvědomil, jak dalekosáhlý zákon je, došlo mu také, jak odporné je zlo. Pak už nebyl na sebe hrdý, ale opravdově se pokořil. CVP 30.3

Bůh neposuzuje všechny špatné činy — všechny hříchy — stejně. Podobně jako my, i on považuje některé hříchy za horší než jiné. I když nám však některé špatné činy připadají malé a bezvýznamné, pro Boha není žádný hřích příliš malý. My lidé se často mýlíme, Bůh však vidí realitu takovou, jaká opravdu je. Někteří lidé pohrdají alkoholiky a říkají, že ti se do Božího království nikdy nedostanou. Nic však nenamítají proti pýše, sobectví a závisti, i když tyto projevy Boha urážejí zvlášť silně, protože jsou přímým protikladem jeho laskavého charakteru. CVP 30.4

Každou bytost v nebi motivuje nesobecká láska. Ten, kdo spáchá nějaký hrozný čin, cítí snad lítost a stydí se. Možná si uvědomuje, že potřebuje Boží milost. Pyšný člověk si však neuvědomuje, že něco potřebuje, odmítá Ježíše Krista a dary, které nabízí. CVP 31.1