Naděje lidstva

Před Herodem

Herodes se nikdy s Ježíšem osobně nesetkal, ale velmi dlouho toužil po tom, aby ho mohl spatřit a být svědkem projevu jeho divotvorné moci. Když byl Spasitel před něho přiveden, dav se rozrostl a tlačil se všude kolem. Jedni volali to, druzí ono. Herodes pokynul, aby se utišili, protože chtěl vězně vyslechnout. NL 90.1

Se zvědavostí a soucitem pohlížel do Kristovy bledé tváře. Spatřil tam známky hluboké moudrosti a čistoty. Tak jako Pilát, byl i on přesvědčen, že to byla pouze zloba a nenávist, která přiměla Židy k obžalobě Spasitele. NL 90.2

Herodes naléhal na Krista, aby před ním předvedl nějaký ze svých podivuhodných zázraků. Slíbil mu, že ho propustí na svobodu, pokud tak učiní. Na jeho rozkaz byli přivedeni chromí a zmrzačení lidé a Herodes Ježíši přikázal, aby je uzdravil. NL 90.3

Spasitel však stál před Herodem, jako by neviděl a neslyšel. Boží Syn vzal na sebe lidskou přirozenost. Musel jednat tak, jak by měl jednat člověk za podobných okolností. Nemohl vykonat zázrak jen proto, aby ukojil zvědavost nebo ušetřil sám sebe bolesti a ponížení, které musí snášet člověk postavený do podobné situace. NL 91.1

Když Herodes požádal Krista o zázrak, jeho žalobci byli naplněni hrůzou. Právě projevu jeho božské moci se děsili nejvíce. Něco takového by jejich plánům zasadilo smrtelnou ránu a možná by je to stálo i životy. Proto začali křičet, že Ježíš konal své zázraky mocí, kterou mu propůjčil Belzebub, kníže démonů. NL 91.2

Několik let předtím Herodes naslouchal učení Jana Křtitele. Byl jím hluboce zasažen, nezanechal však svého nestřídmého a hříšného života. Tím se jeho srdce stávalo otupělejším, až nakonec v opilosti při hodování dal rozkaz zbavit Jana života jen proto, aby uspokojil hříšnou Herodiadu. NL 91.3

Nyní se stal ještě zatvrzelejším. Nemohl snést Ježíšovo mlčení. Jeho tvář zbrunátněla hněvem. Naplněn zlostí vyhrožoval Spasiteli, který mlčky a v klidu naslouchal jeho osočování. NL 91.4

Kristus přišel na svět, aby uzdravoval zkroušené. Kdyby na jeho slovech záviselo uzdravení ran způsobených hříchem, jistě by nemlčel. Jeho slova však nebyla určena těm, kteří pravdu svýma hříšnýma nohama jen pošlapávali. NL 91.5

Spasitel mohl promluvit k Herodovi slovy, která by zatvrzelý král musel vyslechnout. Mohl ho vyděsit a zatřást s ním, kdyby před ním odhalil nepravosti jeho života i jeho blížící se hrůzný konec. Kristovo mlčení však bylo nejpřísnějším trestem, jaký mohl tomuto muži udělit. NL 91.6

Ucho, které bylo vždy otevřeno k volání lidské bídy, bylo hluché k Herodovu rozkazu. Srdce, jehož se vždy dotýkala prosba dokonce i toho nejhoršího hříšníka, bylo uzavřeno k žádosti nadutého krále, který nepociťoval potřebu Spasitele. NL 92.1

V hněvu se Herodes obrátil k davu a rozzlobeně prohlásil Ježíše za podvodníka. Ale Spasitelovi žalobci věděli, že Ježíš není podvodník. Viděli příliš mnoho jeho mocných skutků, než aby mohli uvěřit tomuto obvinění. NL 92.2

Pak začal král hanebně urážet Božího Syna a posmívat se mu. “A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl, a když se mu dost naposmíval, oblékl ho do skvostného roucha.” Lukáš 23,11. NL 92.3

Když bezbožný král viděl, jak Ježíš všechny tyto urážky přechází mlčením, byl přemožen náhlým strachem, že před ním nestojí obyčejný člověk. Byl zneklidněn myšlenkou, že by tímto vězněm mohla být nebeská bytost, která sestoupila na zem. NL 92.4

Herodes se neodvažoval potvrdit Ježíšovo odsouzení. Chtěl se proto zbavit strašné odpovědnosti, a tak poslal Spasitele zpět k Pilátovi. NL 92.5