Na úsvitu dějin

93/274

Další rány

Další ranou, která ohrožovala faraona, bylo krupobití. “Nuže, dej odvést do bezpečí svá stáda a všechno, co máš na poli. Všechny lidi i dobytek, vše, co bude zastiženo na poli a nebude shromážděno do domu, potluče krupobití, takže zemřou.” 2. Mojžíšova 9,19. Lidé nikdy nezažili takové krupobití, jaké bylo předpověděno. Zpráva se rychle šířila a všichni, kdo uvěřili Hospodinovu slovu, shromáždili svůj dobytek, kdežto ti, kteří varováním pohrdali, jej nechali na poli. Takto se uprostřed soudu projevila Boží milost a ukázalo se, kolik lidí bylo přivedeno k Boží bázni. NUD 127.4

Strhla se bouře s hromy, krupobitím a ohněm. “Něco tak hrozného nebylo v zemi egyptské od dob, kdy se dostala do moci tohoto pronároda. Krupobití potlouklo v celé egyptské zemi všechno, co bylo na poli, od lidí po dobytek; krupobití potlouklo také všechny polní byliny a polámalo všechno polní stromoví.” 2. Mojžíšova 9,24.25. Cestu anděla, který ničil, lemovaly trosky a zpustošení. Pouze země Gošen zůstala uchráněna. NUD 127.5

Celý Egypt se třásl před Božím soudem. Farao rychle poslal pro oba bratry. “Opět jsem zhřešil. Hospodin je spravedlivý, a já i můj lid jsme svévolníci. Proste Hospodina. Božího hromobití a krupobití je už dost. Propustím vás, nemusíte tu už dál zůstat.” 2. Mojžíšova 9,27.28. NUD 127.6

Mojžíš věděl, že spor neskončil. Faraonova vyznání a sliby nebyly zapříčiněny nějakou radikální změnou jeho smýšlení, ale byly vyřčeny v hrůze a mučivé úzkosti. Mojžíš přesto slíbil, že splní jeho žádost, protože mu nechtěl dát záminku k dalšímu zatvrzování se. Prorok vyšel z města, nevšímaje si běsnění vichřice, a farao a všichni jeho dvořané byli svědky toho, že Hospodin má moc ochránit svého posla. Mojžíš “rozprostřel dlaně k Hospodinu. Hromobití a krupobití přestalo a déšť už nezaplavoval zemi.” 2. Mojžíšova 9,33. Avšak jen co se král vzpamatoval ze svého strachu, jeho srdce se vrátilo ke své zvrácenosti. NUD 127.7

Nyní Hospodin podá jednoznačný důkaz, že činí rozdíl mezi Izraelem a Egypťany, a tak způsobí, že všechny národy poznají, že Hebrejové jsou pod ochranou Boha nebes. Mojžíš panovníka varoval, že bude seslána rána kobylek, které pokryjí celou zemi a sežerou všechnu zeleň, která zůstala. Naplní domy, a dokonce i samotný palác. Takové dopuštění, jak řekl Mojžíš, “neviděli tvoji otcové ani dědové od doby, kdy začali obdělávat půdu, až dodnes” 2. Mojžíšova 10,6. NUD 128.1

Faraonovi poradci se zděsili. Národ už utrpěl velkou ztrátu vyhynutím dobytka. Mnoho lidí bylo zabito krupobitím. Lesy byly zpustošeny a úroda zničena. Velmi rychle přicházeli o vše, co získali dřinou Hebrejů. Celé zemi hrozilo vyhladovění. Knížata a dvořané naléhali na krále a žádali: “Jak dlouho nám bude tento člověk léčkou? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu, svému Bohu. Což jsi dosud nepoznal, že hrozí Egyptu zánik?” 2. Mojžíšova 10,7. NUD 128.2

Mojžíš s Áronem byli znovu předvoláni a vládce jim řekl: “Nuže, služte Hospodinu, svému Bohu. Kdo všechno má jít?” 2. Mojžíšova 10,8. NUD 128.3

Mojžíš odpověděl: “Půjdeme se svou mládeží i se starci, půjdeme se svými syny i dcerami, se svým bravem i skotem, neboť máme slavnost Hospodinovu.” 2. Mojžíšova 10,9. NUD 128.4

Král se rozzuřil. Rozkřikl se: “‘To tak! Myslíte si, že Hospodin bude s vámi, když vás propustím s dětmi? To jste si zamanuli špatnou věc. Kdepak! Vy muži si jděte a služte Hospodinu, když o to tak stojíte.« A vyhnali je od faraona.” 2. Mojžíšova 10,10.11. Farao předstíral, že má upřímný zájem o jejich blaho a že laskavě pečuje o jejich maličké, avšak jeho hlavním záměrem bylo ponechat si ženy a děti jako rukojmí, aby se muži vrátili. NUD 128.5