Na úsvitu dějin

63/274

19. kapitola — Návrat domů

Jákob překročil Jordán a přišel “pokojně k městu Šekemu, které je v zemi kenaanské. Utábořil se před městem a od synů Chamóra, otce Šekemova, koupil za sto kesít díl pole, na němž si postavil stan. I zřídil tam oltář.” 1. Mojžíšova 33,18-20. Vykopal zde také studnu, k níž o sedmnáct století později přišel Jákobův Syn a Spasitel, a když u ní za poledního žáru odpočíval, řekl překvapené posluchačce: “Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.” Jan 4,14. NUD 94.1

Pobyt Jákoba a jeho synů v Šekemu skončil krveprolitím. Jeho dcera Dína byla zhanobena a uvržena do zármutku. Dva z jejích bratrů se provinili zosnováním vraždy. NUD 94.2

V odvetu za bezbožný čin jednoho nerozvážného mladíka bylo zničeno a vyvražděno celé město. Počátkem těchto hrozných důsledků bylo riskantní jednání Jákobovy dcery, která se stýkala s bezbožníky. NUD 94.3

Záludná krutost, spáchaná Šimeónem a Lévim na obyvatelích Šekemu, byla ohavným hříchem. Zpráva o jejich pomstě naplnila Jákoba hrůzou. Zarmoucen podvodným jednáním a násilností svých synů, řekl: “Přivedete mě do zkázy, způsobili jste, že vzbuzuji nelibost u obyvatel země, u Kenaanců a Perizejců. Mám málo lidí. Seberou-li se proti mně, pobijí mě a budu vyhuben já i můj dům.” 1. Mojžíšova 34,30. NUD 94.4

Jákob cítil, že to je důvod k hlubokému pokoření se. V povaze jeho synů byla krutost a proradnost. Falešní bohové a modlářství do určité míry zakořenilo i v jeho domácnosti. NUD 94.5

Hospodin přiměl zdrceného a utrápeného Jákoba k cestě na jihovýchod do Bét-elu. Toto místo v patriarchovi vyvolávalo nejen vzpomínku na vidění o andělech a na zaslíbení Boží milosti, ale připomnělo mu i slib, jímž se tam zavázal, totiž že Hospodin bude jeho Bohem. NUD 94.6

Rozhodnut, že dříve než přijdou na toto svaté místo, jeho domácnost se musí osvobodit od modlářství, všem nařídil: “Zbavte se cizích bohů, které máte mezi sebou! Očisťte se, převlékněte si šat, budeme putovat do Bét-elu. Chci tam udělat oltář Bohu, který mi odpověděl v den mého soužení a byl se mnou na cestě, kterou jsem šel.” 1. Mojžíšova 35,2.3. NUD 94.7

S hlubokým dojetím opakoval Jákob příběh o svém prvním pobytu v Bét-elu a o tom, jak se mu Hospodin zjevil v nočním vidění. Jeho vlastní srdce zjihlo. I jeho děti byly dotčeny podmanivou mocí. Zvolil ten nejúčinnější způsob, jak je připravit k uctívání Boha, až přijdou do Bét-elu. “Odevzdali tedy Jákobovi všechny cizí bůžky, které u sebe měli, i všechny náušnice a Jákob je zakopal pod posvátným stromem u Šekemu.” 1. Mojžíšova 35,4. NUD 95.1

Bůh způsobil, že obyvatelé země se báli, takže se neodvážili pomstít se za vyvraždění šekemských mužů. Poutníci se bez obtíží dostali do Bét-elu. Zde se Hospodin Jákobovi znovu zjevil a obnovil zaslíbení smlouvy, které mu dal. NUD 95.2

Z Bét-elu do Chebrónu to bylo jen dva dny cesty, ale Jákob během ní prožil hluboký zármutek nad ztrátou Ráchel. Sloužil za ni dvakrát sedm let a láska k ní mu ulehčovala dřinu. Miloval ji hluboce a trvale. NUD 95.3

Než Ráchel zemřela, porodila druhého syna. V posledních okamžicích svého života pojmenovala dítě Ben-óni, to je “Syn mého trápení”. Ale jeho otec ho nazval Ben-jamín, to je “Syn mé pravice” nebo “Syn mé síly” (viz 1. Mojžíšova 35,18). NUD 95.4

Konečně se Jákob dostal k cíli své cesty. “Jákob přišel k svému otci Izákovi do Mamre, do Kirjat-arby, což je Chebrón.” 1. Mojžíšova 35,27. Zde pobýval v posledních letech otcova života. Pro zesláblého a slepého Izáka byly milé pozornosti tohoto syna, který byl od něj tak dlouho odloučen, posilou v letech osamělosti a bolestné ztráty. NUD 95.5

Jákob a Ezau se setkali u otcova smrtelného lůžka. City staršího bratra se podstatně změnily. Jákob, zcela spokojen s duchovním požehnáním prvorozenství, se ve prospěch staršího bratra vzdal svého podílu na otcově majetku, jediném to dědictví, po němž Ezau toužil a kterého si cenil. Když se rozcházeli, už si nebyli cizí. Ezau se usadil v seírském pohoří. Bůh, který nešetří požehnáním, přidal Jákobovi pozemské bohatství k vyšším hodnotám, které vyhledával. Toto odloučení bylo v souladu s úmyslem, jaký měl Bůh s Jákobem. Protože tito bratři měli tak rozdílný vztah k náboženství, bylo pro ně lepší, aby bydleli odděleně. NUD 95.6

Jak Ezau, tak Jákob si mohli svobodně vybrat, zda budou žít podle Božích přikázání a přijmou Hospodinovo požehnání. Avšak každý z bratrů se vydal jinou cestou a jejich stezky se budou čím dál víc rozcházet. NUD 95.7

Nebylo to svévolné rozhodnutí z Boží strany, že Ezau neobdržel požehnání spasení. Každý si sám vybírá, zda zahyne, či nikoliv. Bůh ve svém slově představil podmínky, za nichž bude každý člověk vyvolen k věčnému životu. Touto podmínkou je poslušnost jeho přikázání skrze víru v Krista. Bůh vyvoluje člověka, jehož charakter je v souladu s jeho zákonem, a každý, kdo splňuje jeho požadavky, vstoupí do království slávy. Toto je jediná podmínka vyvolení, kterou v souvislosti s konečným spasením člověka představuje Boží slovo. NUD 95.8

Vyvolen je každý, kdo “s bázní a chvěním uvádí ve skutek své spasení” (Filipským 2,12), kdo obleče zbroj a bojuje dobrý boj víry. Vyvolen je každý, kdo bdí na modlitbě, zkoumá Písmo, vyhýbá se pokušením, vytrvá ve víře a je poslušen každého slova, které vychází z Božích úst. Dar vykoupení je nabízen zdarma všem. Z dobrých výsledků se však budou těšit ti, kdo se ztotožnili s Božími podmínkami. NUD 95.9

Ezau pohrdal požehnáními smlouvy. Sám se svobodně rozhodl oddělit se od Božího lidu. Jákob si zvolil dědictví víry. Snažil se je získat lstivostí, podvodem a lží. Avšak Bůh dovolil, aby se ze svého hříchu poučil. Jákob se nikdy neodchýlil od svého cíle ani se nezřekl své volby. Z onoho nočního zápasu vyšel jako jiný člověk. Sebedůvěra byla vykořeněna. Jeho život už nebyl poznamenán lstivostí a klamem, ale od oné chvíle se vyznačoval jednoduchostí a pravdou. V ohnivé peci byly zničeny špatné charakterové rysy. Pravé zlato bylo přečišťováno, až se u Jákoba projevovala Abrahamova a Izákova nezkalená víra. NUD 96.1