Na úsvitu dějin

261/274

72. kapitola — Abšalómova vzpoura

“Nahradí čtyřnásobně.” 2. Samuelova 12,6. Tak zněl Davidův bezděčný ortel nad sebou samým, když naslouchal podobenství proroka Nátana. Čtyři z jeho synů padnou a ztráta každého z nich bude důsledek otcova hříchu. NUD 357.1

Hanebný zločin svého prvorozeného syna Amnóna nechal David bez potrestání. Zákon odsuzoval cizoložníka na smrt. Amnón znásilnil svou nevlastní sestru, čímž se provinil dvojnásobně. Ale David, který se sám odsuzoval za svůj vlastní hřích, nechal násilníka bez spravedlivého odsouzení. Abšalóm, pokrevní ochránce své sestry, která byla tak odporně ponížena, po dva roky osnoval plán pomsty. Při jedné slavnosti byl opilý krvesmilník Amnón na bratrův rozkaz zavražděn. NUD 357.2

Královi synové, kteří se vrátili rozhořčeni do Jeruzaléma, řekli svému otci, že Amnón byl zabit. “A převelice usedavě plakali; také král a všichni jeho služebníci převelice plakali.” 2. Samuelova 13,36. Ale Abšalóm uprchl. David zanedbal svou povinnost potrestat Amnóna a Hospodin nezabránil tomu, aby události nabraly svůj přirozený spád. Když rodiče nebo vládcové nesplní svou povinnost a nepotrestají nepravost, vyvolá to řetězovou reakci, při níž bude hřích potrestán hříchem. NUD 357.3

Zde začalo Abšalómovo odcizování se otci. David, který cítil, že Abšalómův zločin vyžaduje potrestání, mu odmítl dát povolení k návratu. Svým vyhnanstvím vyloučen ze záležitostí království, začal Abšalóm vymýšlet nebezpečné intriky. NUD 357.4

Po uplynutí dvou let se Jóab rozhodl, že otce se synem usmíří. Najal do služeb ženu z Tekóje, která byla proslulá svou moudrostí. Žena se Davidovi představila jako vdova, jejíž dva synové byli její jedinou útěchou a podporou. V hádce jeden z nich zabil druhého a příbuzní teď žádali, aby byl ten živý vydán krevní mstě. “Tak,” řekla matka, “chtějí uhasit i tu jiskřičku, která mi zbývá, aby po mém muži nezůstalo na zemi ani jméno ani potomstvo.” 2. Samuelova 14,7. Krále se to dotklo a ujistil ženu o královské ochraně pro jejího syna. NUD 357.5

Požádala krále o shovívavost a prohlásila, že svým výrokem obvinil sám sebe, neboť nedovolil, aby se jeho vyhnaný syn mohl vrátit domů. Řekla: “Vždyť jsme smrtelní, jsme jako po zemi rozlitá voda, která se nedá sebrat. Bůh však nechce život odejmout a velmi se rozmýšlí, aby zapuzeného od sebe zapudil nadobro.” 2. Samuelova 14,14. Toto laskavé a dojemné zobrazení Boží lásky k hříšníkovi je pozoruhodným svědectvím o tom, že Izraelci znali velké pravdy o vykoupení. Král této výzvě nemohl odolat. Jóab dostal rozkaz: “Jdi, přiveď mládence Abšalóma zpátky.” 2. Samuelova 14,21. NUD 357.6

Abšalómovi bylo dovoleno vrátit se do Jeruzaléma, ale nesměl se objevit na královském dvoře ani se setkat se svým otcem. Ačkoli David svého krásného a nadaného syna něžně miloval, považoval za nutné projevit odpor k takovému zločinu. Abšalóm žil dva roky ve svém domě a měl zakázán vstup na královský dvůr. Přítomnost jeho sestry mu stále připomínala nenapravitelné zlo, které utrpěla. Podle všeobecného mínění lidu byl princ spíše hrdinou než přestupníkem. Rozhodl se, že si nakloní srdce lidu. NUD 358.1

Už svým zevnějškem si získával obdiv všech. “V celém Izraeli nebyl nikdo pro svou krásu tak vyhlášený jako Abšalóm. Od hlavy k patě nebylo na něm poskvrny.” 2. Samuelova 14,25. Davidovo opatření, kterým mu sice dovolil vrátit se do Jeruzaléma, ale odmítl ho osobně přijmout, naklonilo sympatie lidu na Abšalómovu stranu. NUD 358.2

David byl teď slabý a váhavý, kdežto před svým hříchem býval odvážný a rozhodný. To se jeho synovi hodilo do jeho plánů. NUD 358.3

Díky Jóabovu vlivu byl Abšalóm svým otcem opět přijat. Pokračoval ve svých intrikách, horlivě se ucházel o popularitu a náklonnost a dovedně obracel každý projev nespokojenosti ve svůj vlastní prospěch. Den co den bylo možno tohoto muže s krásnou tváří vidět u městské brány, kde čekal zástup lidí, aby předložili k odškodnění své křivdy. Abšalóm naslouchal a vyjadřoval soucit s jejich utrpením a lítost nad neschopností vlády. Pak dodal: “‘Kdybych já byl ustanoven v zemi soudcem, zjednal bych spravedlnost každému, kdo by ke mně se svým sporem a právní záležitostí přišel.’ Když se pak někdo přiblížil, aby se mu poklonil, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil.” 2. Samuelova 15,4.5. NUD 358.4