Na úsvitu dějin

59. kapitola — První izraelský král

Správa se v Izraeli prováděla ve jménu Božím. Úkolem Mojžíše, sedmdesáti starších, velmožů a soudců bylo jednoduše prosazovat zákony, které dal Bůh. Sami neměli oprávnění vydávat národu zákony. To byla podmínka existence Izraele jako národa. Hospodin předvídal, že si Izrael vyžádá krále, ale nezměnil zásady, na nichž byl stát založen. Král měl být zástupcem Nejvyššího. Hlavou národa byl Bůh. NUD 294.1

Když se Izraelci ponejprv usadili v Kenaanu, národ pod Jozuovým vedením vzkvétal. Avšak styk s ostatními národy přinesl změnu. Lidé přijali mnohé zvyky svých pohanských sousedů a přestali si pokládat za čest být Božím lidem. Přitahovala je okázalost a nádhera pohanských vládců a znelíbila se jim jejich vlastní jednoduchost. Mezi kmeny propukla žárlivost. Vnitřní neshody je zeslabily. Byli vystaveni nájezdům pohanských nepřátel a lidé začali věřit, že kmeny musí být sjednoceny pod silnou centrální vládou. Chtěli se osvobodit od vlády svého svrchovaného Pána. Tak se začal po celém Izraeli šířit požadavek monarchie. NUD 294.2

Pod Samuelovou správou národ vzkvétal. Byl obnoven pořádek, prosazovala se zbožnost a na určitou dobu byl potlačen duch nespokojenosti. Ale s postupem let prorok ustanovil za své pomocníky své dva syny. Tito mladí muži byli posláni do Beer-šeby, aby zajišťovali spravedlnost mezi lidmi na jihu země. NUD 294.3

Ukázalo se, že nejsou hodni zastávat takový úřad. “Jeho synové však nechodili jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo.” 1. Samuelova 8,3. Nenapodobovali čistý, nesobecký život svého otce. Byl ke svým synům do určité míry příliš shovívavý a v jejich povaze byl patrný výsledek. NUD 294.4

To lidem poskytlo záminku, aby požadovali změnu, po níž už dlouho tajně toužili. “Všichni izraelští starší se tedy shromáždili a přišli k Samuelovi do Rámy. Řekli mu: ‘Hle, ty jsi už starý a tvoji synové nechodí tvou cestou. Dosaď nyní nad námi krále, aby nás soudil, jako je tomu u všech národů.’” 1. Samuelova 8,4.5. NUD 294.5

Kdyby byl Samuel věděl o špatném způsobu jednání svých synů, neprodleně by je sesadil z úřadu. O to ovšem žalobcům nešlo. Samuel poznal, že jejich skutečnou pohnutkou je nespokojenost a pýcha. Proti Samuelovi nebyla vznesena žádná stížnost. Všichni uznávali poctivost a moudrost jeho vedení. Starý prorok nikoho nepokáral, ale přednesl tuto záležitost na modlitbě Hospodinu a hledal radu pouze od něho. NUD 294.6