Na úsvitu dějin

204/274

Zodpovědnost rodičů

Ti, kdo ve slepé lásce ke svým dětem vyhovují všem jejich sobeckým přáním a nekárají hřích a nenapravují zlo, ukazují, že ctí více své bezbožné děti než Boha. Élí se měl nejprve pokusit zamezit zlu mírnými prostředky. Kdyby ovšem tyto prostředky nestačily, měl se postavit proti špatnosti přísněji. Jsme zodpovědni za chyby druhých, které můžeme použitím rodičovské nebo pastýřské autority napravit právě tak, jako kdybychom se jich dopustili sami. NUD 281.4

Élí přehlížel chyby a hříchy svých synů v jejich dětství a namlouval si, že ze svých špatných sklonů časem vyrostou. Mnozí se dnes dopouštějí stejné chyby. Podporují u svých dětí nesprávné sklony s výmluvou: “Jsou příliš malé na trestání. Počkej, až budou starší a bude jim to možné vysvětlit.” Takto děti vyrůstají s povahovými vlastnostmi, které jsou jejich celoživotním prokletím. NUD 281.5

Pro rodiny není nic horšího, než když se dětem dovolí, aby si dělaly, co chtějí. Děti brzy ztratí všechnu úctu ke svým rodičům a veškerý respekt k autoritě a stávají se satanovými zajatci. Vliv špatně vedené rodiny má katastrofální následky pro společnost. Tak narůstá příliv zla, které zachvacuje rodiny, společnost a vlády. NUD 281.6

Rodinný život Élího byl napodobován v tisících domovech po celém Izraeli. Činy mluví hlasitěji než sebekrásnější zbožná vyznání. Jestliže rodiče neplní věrně své povinnosti, je to v každém případě zlé. Děje-li se tak v rodinách učitelů Božího lidu, je to ovšem ještě desetkrát horší. NUD 282.1

Jestliže lidé používají své svaté povolání jako pláštík pro uspokojování svých sobeckých a tělesných zájmů, stávají se účinnými nástroji satana. Jako Chofní a Pinchas způsobují, že lidé “znevažují Hospodinovy obětní dary”. Po určitý čas se jim může dařit své hříšné chování ukrývat, ale když se nakonec ukáže jejich pravý charakter, víra lidí utrpí šok, který často vzbudí nedůvěru ke všem učitelům Božího slova. Poselství pravého Kristova služebníka je přijímáno s pochybnostmi. Stále vyvstává otázka: “Neukáže se, že tento muž je stejný jako tamten, o němž jsme si mysleli, že je svatý, a přece byl tak zkažený?” NUD 282.2

Élího pokárání jeho synů obsahuje velice významná a strašná slova: “Jestliže hřeší člověk proti člověku, je rozhodčím nad ním Bůh. Zhřeší-li však člověk proti Hospodinu, kdo nad ním bude rozhodčím?” 1. Samuelova 2,25. Kdyby byly jejich zločiny způsobily újmu jenom jejich bližním, soudce by to mohl vyřešit uložením trestu a požadováním náhrady. Takto by mohlo být provinilcům odpuštěno. Avšak jejich hříchy byly tak úzce spjaty s jejich postavením kněží Nejvyššího, že bylo Boží dílo před lidmi natolik zneváženo a zneuctěno, že se to nedalo ničím odčinit. Ani jejich vlastní otec, třebaže byl sám veleknězem, se neodvážil za ně přimlouvat. Nemohl je chránit před hněvem svatého Boha. Ze všech hříšníků nesou největší vinu ti, kdo opovrhují prostředky, které nebe nabízí pro záchranu lidí — ti, kdo “znovu křižují Božího Syna a uvádějí ho v posměch” Židům 6,6. NUD 282.3