Na úsvitu dějin

48. kapitola — Konečně doma

Po vítězství u Bétchorónu brzy následovalo dobytí jižního Kenaanu. “Tak vybil Jozue celou zemi, pohoří i Negeb, Přímořskou nížinu i srázy, a všechny jejich krále. Tak se zmocnil Jozue jedním rázem všech těchto králů a jejich zemí, neboť Hospodin, Bůh Izraele, bojoval za Izraele.” Jozue 10,40.42. NUD 245.1

Národy severní Palestiny byly naplněny hrůzou nad úspěchy, jichž dosahovala izraelská armáda, a tak proti Izraelcům vytvořily spolek. “Ti všichni vytáhli se svými šiky.” Jozue 11,4. Tato armáda byla mnohem početnější než kterákoli z těch, s nimiž se Izraelci až dosud v Kenaanu utkali. Byl to “lid početný jako písek na mořském břehu” a měl “velmi mnoho koní a vozů. Všichni tito králové se spojili, přitáhli a společně se utábořili u vod Merómu, aby bojovali s Izraelem.” Jozue 11,4.5. NUD 245.2

Jozue dostal znovu povzbuzující poselství: “Neboj se jich, neboť já je zítra v tuto dobu vydám Izraeli všechny skolené.” Jozue 11,6. NUD 245.3

Jozue přepadl tábor spojenců blízko vod Merómu “a Hospodin je vydal Izraeli do rukou. Pobíjeli je a pronásledovali…, že z nich nezůstal nikdo, kdo by vyvázl.” Jozue 11,8. Na Boží příkaz byly válečné vozy spáleny a koně byli ochromeni, takže se stali nezpůsobilými k válčení. Izraelci neměli spoléhat na vozy nebo koně, nýbrž měli důvěřovat jménu Hospodina, svého Boha. NUD 245.4

Města byla jedno po druhém dobyta a Chasór, který byl baštou spojenců, byl vypálen. Válka pokračovala několik let, ale nakonec Jozue ovládl Kenaan. “A země žila v míru bez válek.” Jozue 11,23. NUD 245.5

Ačkoli byla moc Kenaanců zlomena, nebyli ze země zcela vypuzeni. Jozue však neměl pokračovat ve válce. Celé území, jak to, které již Izraelci obsadili, tak to, které dosud zůstávalo nedobyté, mělo být rozděleno mezi jednotlivé kmeny. Každý kmen měl za povinnost plně ovládnout své dědictví. Kdyby byl lid zůstal Bohu věrný, Bůh by před nimi jejich nepřátele vyhnal. NUD 245.6

O území každého kmene bylo rozhodnuto losem. Mojžíš sám určil hranice země, která měla být rozdělena mezi jednotlivá pokolení, a jmenoval z každého kmene předáka, který se měl zúčastnit tohoto rozdělování. Lévijcům bylo dáno do dědictví čtyřicet osm měst v různých částech země. NUD 245.7