Na úsvitu dějin

47. kapitola — Na postupu

Ze Šekemu se Izraelci vrátili do svého tábořiště v Gilgálu. Zde je navštívilo cizí poselstvo. Cizinci tvrdili, že přicházejí z daleké země. Jejich vzhled tomu zdánlivě nasvědčoval. Měli na sobě staré obnošené šaty a záplatované sandály. Jejich zásoby byly zplesnivělé a kožené vaky na víno ztrouchnivělé a ovázané tak, jako by byly jen narychlo opraveny po cestě. NUD 241.1

Ve své “daleké” domovině, která se podle jejich vlastního tvrzení měla nacházet za hranicemi Palestiny, prý slyšeli o divech, které Bůh vykonal, a proto přišli, aby s Izraelem uzavřeli smlouvu. Hebrejové byli obzvlášť varováni, aby neuzavírali žádné smlouvy s kenaanskými modláři, a vůdcům vstoupila na mysl pochybnost, zda jsou slova těchto cizinců pravdivá. NUD 241.2

Řekli: “Možná, že sídlíte mezi námi.” (Jozue 9,7) Nato vyslanci odpověděli: “Jsme tvoji otroci.” (Jozue 9,8) Když se jich však Jozue přímo zeptal, kdo jsou a odkud přicházejí, řekli: “Z velmi daleké země přišli tvoji otroci za jménem Hospodina, tvého Boha. Toto je náš chléb. Byl ještě horký, když jsme se jím zásobili při odchodu z našich domů, než jsme se vydali k vám. A teď se podívejte: je vyschlý a rozdrobený. A tyto vinné měchy byly nové, když jsme je plnili. Podívejte se, jak popraskaly. A toto jsou naše pláště a střevíce; zvetšely, protože cesta byla velmi dlouhá.” Jozue 9,9.12.13. NUD 241.3

“Izraelští muži si tedy vzali z jejich zásob, aniž se ptali na Hospodinův výrok. Jozue sjednal mír a uzavřel s nimi smlouvu, že je nechá naživu. Předáci izraelské pospolitosti jim to potvrdili přísahou.” Jozue 9,14.15. Smlouva byla uzavřena. Za tři dny vyšla najevo pravda. “Doslechli se, že jsou z jejich blízkosti a že sídlí mezi nimi.” Jozue 9,16. Gibeóňané použili lsti, aby si zachránili život. NUD 241.4

Rozhořčení Izraelců ještě vzrostlo, když po třech dnech cesty dorazili k městům Gibeóňanů, která se nacházela téměř ve středu země. Avšak předáci odmítli zrušit smlouvu, třebaže byla postavena na podvodu, protože se “zavázali přísahou při Hospodinu, Bohu Izraele” Jozue 9,18. “Izraelci je nepobili.” Jozue 9,18. Gibeóňané slavnostně slíbili, že se zřeknou modlářství a budou uctívat Hospodina. Proto nebyl zachováním jejich životů přestoupen Boží příkaz zničit modlářské Kenaance. Ačkoli byl přísežný slib zajištěn podvodem, neměl být porušen. Ani zřetel na zisk, odplatu či vlastní zájem nemůže v žádném případě zrušit neporušitelnost přísahy nebo závazku. “Kdo vystoupí na Hospodinovu horu? A kdo stanout smí na jeho svatém místě? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí…, ten, kdo nepřísahá lstivě” (Žalm 24,3.4) a “nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě” Žalm 15,4. NUD 241.5

Gibeóňané byli ponecháni naživu, ale byli přiděleni jako otroci k svatyni, aby vykonávali pomocné práce. “Ale onoho dne jim Jozue uložil, aby sekali dříví a čerpali vodu pro pospolitost a pro Hospodinův oltář.” Jozue 9,27. Gibeóňané vděčně přijali tyto podmínky. Byli rádi, že si zachránili život, a to za jakoukoli cenu. “Teď jsme v tvých rukou,” řekli Jozuovi. “Nalož s námi, jak uznáš za dobré a správné.” Jozue 9,25. NUD 242.1

Gibeón, nejdůležitější z jejich měst, “byl veliké město jako jedno z měst královských… a všichni jeho muži byli bohatýři” Jozue 10,2. Toto je jasné svědectví o tom, jaký strach budili Izraelci u obyvatel Kenaanu, když se obyvatelé takového města uchýlili k tomuto úskoku, jen aby si zachránili život. NUD 242.2

Přesto by se Gibeóňanům vedlo lépe, kdyby byli s Izraelci jednali čestně. Jejich podvod jim přinesl jen hanbu a porobu. Bůh učinil opatření, aby se všichni, kdo se vzdají pohanství a spojí se s Izraelem, mohli podílet na požehnáních smlouvy. Až na pár výjimek se tato třída lidí měla těšit stejné přízni a přednostem jako Izrael. NUD 242.3

Takové postavení mohli získat i Gibeóňané. Pro obyvatele královského města, v němž “všichni jeho muži byli bohatýři”, nebylo vůbec snadné pokořit se a stát se štípači dříví a čerpači vody. Takto bude jejich otrocké postavení po všechny jejich generace svědčit o tom, že Bůh nenávidí podvod. NUD 242.4