Na úsvitu dějin

43. kapitola — Mojžíšova smrt

Ve všem Božím jednání s jeho lidem se pojí láska s milosrdenstvím, což je zřetelné svědectví o jeho nekompromisní a nestranné spravedlnosti. Velký Vládce národů prohlásil, že Mojžíš nedovede Izrael do oné krásné země, a upřímné prosby Božího služebníka nemohly tento Boží rozsudek zvrátit. Přesto se Mojžíš věrně snažil připravit lid na vstup do zaslíbeného dědictví. Na Boží příkaz vstoupil spolu s Jozuem do stanu setkávání, nad nějž se snesl oblakový sloup a stál nad jeho vchodem. Zde byl lid slavnostně předán do Jozuovy zodpovědnosti. Dílo Mojžíše jako vůdce Izraele skončilo. NUD 223.1

Ve svém zájmu o Boží lid zapomněl na sebe. V přítomnosti pospolitosti adresoval Mojžíš v Božím jménu svému nástupci tato slova svatého povzbuzení: “Buď rozhodný a udatný, neboť ty vejdeš s tímto lidem do země, kterou Hospodin přísahal dát jejich otcům. Ty jim ji předáš do dědictví. Sám Hospodin půjde před tebou, bude s tebou, nenechá tě klesnout a neopustí tě; neboj se a neděs.” 5. Mojžíšova 31,7.8. Pak se obrátil ke starším a předákům lidu a slavnostně je vyzval, aby věrně poslouchali nařízení, která jim od Boha vyřídil. NUD 223.2

Když se lid díval na starce, který měl být od nich brzy vzat, připomněli si a nově ocenili jeho otcovskou láskyplnost, moudré rady a neúnavnou práci. S hořkostí vzpomínali, jak jejich vlastní zatvrzelost vyprovokovala Mojžíše k hříchu, pro který musí zemřít. NUD 223.3

Bůh je vedl k tomu, aby si uvědomili, že nemají svému budoucímu vůdci ztrpčovat život, tak jak ho ztrpčovali Mojžíšovi. Bůh svému lidu uděluje požehnání, když však není doceněno, odnímá mu je. NUD 223.4

Téhož dne dostal Mojžíš příkaz: “Vystup zde na pohoří Abarím, na horu Nebó, která je v moábské zemi, naproti Jerichu, a pohleď na kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví. Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu.” 5. Mojžíšova 32,49.50. Mojžíš se měl nyní vydat na novou, tajuplnou cestu. Musí odejít, aby svůj život odevzdal do rukou svého Stvořitele. Věděl, že zemře osamocen. Žádnému lidskému příteli nebude dovoleno, aby mu v jeho posledních hodinách posloužil. Událost, jíž se jeho srdce lekalo, byla tajemná a hrozná. Největším utrpením pro něj bylo, že se musí oddělit od lidu, s nímž byl tak dlouho spojen jeho život. Avšak s bezmeznou důvěrou svěřil sebe a lid do Boží lásky a milosti. NUD 223.5

Mojžíš stál naposledy ve shromáždění svého lidu. Znovu na něm spočinul Boží Duch a on vznešenými a dojemnými slovy vyslovil požehnání nad každým kmenem. Svou řeč ukončil požehnáním, které se vztahovalo na všechny: “Domov je v odvěkém Bohu, na jeho věčných pažích. Zahnal před tebou nepřítele a řekl: ‘Vyhlaď ho!’ Izrael přebývá bezpečně — jedinečný je Jákobův Pramen — v zemi obilí a moštu; též jeho nebesa kanou rosou. Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže síla tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší!” 5. Mojžíšova 33,27-29. NUD 224.1