Na úsvitu dějin

19/274

Veliký rozdíl

Tito bratři byli oba hříšníci a oba uznávali Boží nárok na úctu a bohoslužbu. Navenek byl jejich náboženský projev až do určitého okamžiku stejný. V pozadí však byl mezi nimi hluboký rozdíl. “Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain.” Židům 11,4. Ábel se považoval za hříšníka. Chápal, že mezi ním a Bohem stojí hřích a že odplatou za něj je smrt. Přinesl zabitou oběť, čímž uznal požadavky zákona, který byl přestoupen. Prolitím krve vzhlížel ke Kristu, který zemře na kříži. Protože důvěřoval ve smírčí oběť, která bude vykonána, dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý a jeho oběť byla přijata. NUD 28.5

Kain měl stejnou příležitost přijmout tyto pravdy, jakou měl Ábel. Bůh nevyvolil jednoho z bratrů k přijetí, a druhého k zavržení. Ábel si vybral víru a poslušnost, Kain nevěru a vzpouru. NUD 29.1

Kain a Ábel představují dvě třídy lidí, které budou existovat až do konce času. Jedni spoléhají na ustanovenou oběť za hřích, druzí stavějí na svých vlastních zásluhách. Ti, kdo necítí potřebu Kristovy krve a myslí si, že si mohou zajistit Boží přízeň svými vlastními skutky, dělají stejnou chybu, jaké se dopustil Kain. NUD 29.2

Téměř každé falešné náboženství je založeno na stejném principu, a sice že si člověk může zajistit spasení svým vlastním úsilím. Někteří tvrdí, že se lidstvo může očistit, povznést a obnovit samo. Tak jako Kain byl přesvědčen, že si zajistí Boží náklonnost obětí, které chyběla obětní krev, tak si tito lidé představují, že pozvednou lidstvo na Bohem požadovanou úroveň nezávisle na díle smíření. Kainův příběh ukazuje, že lidstvo nemá sklon směřovat vzhůru k Bohu, nýbrž dolů k satanu. Naší jedinou nadějí je Kristus. “V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.” Skutky 4,12. NUD 29.3

Pravá víra se projevuje poslušností všech Božích požadavků. Ode dnů Adamových až podnes se velký spor týkal poslušnosti Božího zákona. Ve všech dobách žili lidé, kteří si činili nárok na Boží přízeň, přestože přehlíželi některé jeho příkazy. Ale “ve skutcích došla víra dokonalosti” a “víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá” Jakubův 2,22.17. Ten, kdo vyznává, že zná Boha, “a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy” 1. Janův 2,4. NUD 29.4